Alphaville

Jako sorry,ale... What the Hell?! Hranice mezi myšlenkově podnětnou,hloubavou sci-fi a velkohubou experimentální nudou je velmi tenká a Godard se bohužel s tímto svým rádobypodobenstvím bohužel ocitl na té špatné straně.Dobrou polovinu stopáže jsem se nudil,tu druhou jsem nechápavě hleděl a pár záblesků zajímavých myšlenek a nápadů zkrátka celý snímek prosvětlit nedokáže. 40 % (30.01.2012)

Ale jo, sice nemůžu říct, že by se Eddie Constantine stával vyloženě mým oblíbencem, ale tohle je druhý film v hlavní roli s ním, který po čase vidím a uznávám, že ten jeho stylově chladný projev s často cynickým pohledem v těchto rolích tajných agentů cosi do sebe má, do podobně laděných rolí se hodí a většinou mě ho tady, stejně jako celý film, i bavilo sledovat. V Kartách na stole na mě Constantine sice párkrát během akčních scén působil až komicky, ale tady tomu režisér invenčně předešel dost neotřele snímanou akci, kterou snad nikdy nevidíme pořádně v celku – ale přesto svou atmosférou či nečekaným náhle útokem spoza záběru ta akce zapůsobí... a vůbec Jean-Luc Godard, ačkoliv jsem ho dříve rovněž nepovažoval za svého režisérského favorita, mě teď dalším šedesátkovým filmem (a opět žánrově odlišným) hodně upoutal. Alphaville dýchá vyloženě černým béčkovým stylem, během akčních scén teprve, temný vizuál v kombinaci s nízkým rozpočtem působí až undergroundovým dojmem, dění zachází až do parodie a příběh agenta se stále více proměňuje ve futuristické sci-fi, v rámci něhož i dost oceňuji samotný námět nového světa bez emocí vytvořeného počítačem. Ve světě se zákazem (po letech již téměř vyhynuté) lásky dojde i na pár náběhů k silným myšlenkovým odkazům, jen mi připadalo, že nejsou v rámci dialogů rozvinuty tolik, jak by si to možná zasloužily. Ale dle mého skromného názoru se Godardovi i tak určitě podařilo přispět do sci-fi žánru neotřelým, originálním snímkem. Není možná ve všech směrech dokonalý, ale zapomenout na něj jen tak nelze a já si ho zejména díky silné atmosféře hodně užil. Godard má totiž štěstí, že minimálně v 60. letech patřil k tvůrcům, kteří dokážou natočit film s tak specifickým rukopisem, že ani jistý rozkol mezi vážným a parodickým či béčkovým a artovým nemusí znamenat mínus. [80%] (15.09.2022)

Mým hlavním problémem v současné době je nedostatek divácké trpělivosti. Nemůžu si pomoct, ale dívat se přes 40 minut na pinožení podivných postav v sérii vrcholně nezábavných WTF momentů, aniž by bylo alespoň obrysově jasné, o co tady vlastně kráčí, bylo na mou netrpělivou psýchu přece jen příliš. Takže: "Mám se dobře, děkuji vám, rádo se stalo" a už letíš, Godarde, do věčných lovišť. Nejspíš jsem se připravil o závěr, v němž "to celé poťapané cosi" dávalo smysl, ale v pravdě toho ani za mák nelituji. (13.05.2013)

Zvláštne, a pre mňa netypické je, že u oboch Godardových filmov, ktoré som si pozrel včera a dnes, idem s hodnotením dokonca vyššie, než bolo moje pôvodné hodnotenie podľa spomienok z konca šesťdesiatych rokov. Alphaville pokladám za zmes žánrov, symbolov a nedopovedaných myšlienok, ktorá má zaujímavú atmosféru, podčiarknutú temným čiernobielym materiálom, pôsobivou hudbou a dobre vybratými hercami. Verím, že sa Jean-Luc pri jeho nakrúcaní bavil rovnako dobre, ako ja pri jeho sledovaní. (18.02.2012)

Tak co byste chtěli vědět? Je to podivný, obtížně srozumitelný a experimentálně natočený film - tedy jako většina Godardových výtvorů. Tentokrát je skládán hold starým filmům noir chandlerovského typu - mám na mysli ony příběhy o osamělých detektivech, kterým neustále někdo rozbíjí hubu, leč kteří se přesto neúnavně snaží dobrat pravdy v jim svěřených zamotaných případech, kteréžto často nemají hlavu ani patu. Alphaville však není parodií jako český Mazaný Filip (i když k tomu místy inklinuje), ale snaží se mít jaksi "hlubší" smysl - základní myšlenkou je zde kritika zvrhlé technokracie na půdorysu sci-fi. Bohužel je to místy blábol. (27.01.2006)