Boj snežného pluhu s mafiou

Tarantino in the Cold!! Letos jsem v kině opravdu na špatném filmu ještě nebyl, výjimkou není ani Boj sněžného pluhu s mafií a musím říci, že už dlouho jsem po skončení filmu neviděl, tak štastné tváře, očividně film udělal každému radost:) . Jednak je to perfektní parodie na všechny mafiánské filmy, tak také úžasně černohumornéj revenge flick. Musím říci, že tolik sarkasmu jsem ve filmu snad ještě neviděl, koukat na film doma, tak se místy možná i válím smíchy na zemi, byť se jedná o zcela odlišný humor, než na který jsem zvyklý. Potěší i příjemná zasněžená norská krajina, slušné tempo, nechybí i krev a hlavně třeba vychválit originální grafické znázornění úmrtí, které vás zaručeně pobaví, pokud nejste mrzout. Seveřané zase a opět bodují !:) 80% (26.11.2014)

Je to překvapivé, ale oba starší ceněné filmy, které tu mnozí v komentářích zmiňují (Pulp Fiction a Fargo), mě z valné části nebavily a nesedly. Boj sněžného pluhu s mafií navzdory lehce rozpačitějším dojmům z prvních 20ti minut naopak ano. Nejásám čistou radostí, jen mě tuto napínavou odyseu rozsáhlé pomsty s dlouhým řetězcem mrtvých a dalších obětí až po závěrečný střet s velkým norským Hrabětem drogové mafie prostě bavilo sledovat. Tenhle biják měl pro mě společně se studenou atmosférou i dostatečný švih a skvělý hudební doprovod. Černý humor prosáklý vedle drsných soubojů a místy nečekaných střetů i do nápadu černých záběrů s mezititulkovými informacemi o mrtvých, mě občas zvláštním způsobem lehce rozesmíval. Brzy mi přestalo vadit také to, že většina herců ve vedlejších až epizodních postavách mi připadala daleko zábavnější a atraktivnější, než do hlavní role obsazený Stellan Skarsgård, naštěstí však nešlo vyloženě o jeho „one man show“. [75%] (28.01.2024)

Jakmile vstoupil na scénu Bruno Ganz, hned mě napadlo, že by byl mnohem důstojnějším hlavním záporákem. Na druhou stranu důstojnost rozhodně nepatří k hlavním definicím téhle  "komedie", jenž svébytně, taky jak jinak, servíruje motiv pomsty a la Death Wish. Skarsgard však není žádný Bronson a norský venkov americké velkoměsto.  Mrtvých grázlů je tu však podobná přehršel a msta se jeví mnohem spravedlivěji.  V pletivu totiž končí do zločinu, který spustil psychotickou epizodu hlavního hrdiny,  vesměs namočení hajzlíci a když se ke všemu přidá i válka gangů, nestačil jsem křížky ani počítat.  "Mohl byste prosím ustoupit z toho koberce?" Plná palba. (17.10.2021)

Milý Ježíšku, předem mého dopisu přijmi prosím poděkování za takovýto krásný dárek. Patrně jsem byl hodný přinejmenším několik posledních hodin (nebylo zbytí, kocovina, nedostatek financí a natržená kůžička na šlahounu neponechaly moc příležitostí ku alotriím), pročež se mi dostalo vytříbené severské ságy (pravda, zpěvy naštěstí absentují), kterou si dovoluji označit za epesní. Vydařil se ti casting, trpiteli, ticho, správně nahrazující či utínající řadu zbytečných dialogů a, jak by řekla paní Homolková, ,,ta panorámata!". I zápletku může nenáročný divák, mezi které se, drahý proděravělý, počítám, považovat za vhodně zvolenou. Její vyústění pak označím za famózní, a to bez uzardění. Tvá letošní, již tak dosti bohatá (poukázka na slevu do Sephory či odličovací tampony zahraniční, dokonce polské provenience) nadílka, kterou jsi zahrnul mou maličkost, se zhlédnutím filmu stala téměř makabrózně předimenzovaná! Proto se jako správný následovník tvých myšlenek též podělím o trošku štěstí - duševnímu šlechtici, který film pro distribuci v naše malém, českém rybníčku nazval tak, jak jej nazval, předej prosím - klidně i bez mašličky - mé dvě jizvy po planých neštovicích, hovno z nutrie a komplikovaný zánět středouší. Děkuji ještě jednou a již nyní se těším na veselé oslavy tvého umučení. (08.01.2017)

[SFF 2014, Sydney] Po revízii poznámok a ich podrobnejšom preskúmaní a takmer mesačnom zadumaní sa prikláňam k maximálnemu hodnoteniu. Už sa neviem dočkať ako to uvidím znovu a užijem si to konštruktívne vypĺňanie ukotveného (z hľadisky príčiny a následku), a pritom stále nevyspytateľného (čo do konkrétneho vyobrazenia) syžetu. Spoľahlivé dávkovanie informácii nadobúda podobu vzorca, stáva sa automatizovaným a postavám spolu s prostredím v ktorom sa realizujú sa dostáva opojnej syntézy prvkov revenge movie, socio-politickej satiry a úsporne plýnucej, až uhrančivej vyvraždovačky so signifikantným severským humorom. V jednotlivých pasážach si spomeniete na hocičo, od "Dirty Harryho", cez "In Bruges", až po "Fargo"; a práve z posledného zmieneného titulu si Hans vypožičiava základný stavebný kameň svojho snímku. Fargovský motív "when the situation goes wrong" rozohráva do polohy "when the daddy gets pissed off" a postupne túto osvedčenú šablónu obohacuje o vyššie uvedené aspekty. Nemá problém ani s komickým oglosovaním typicky (malo)meštiackych rasistických narážok, stretu mladej a starej generácie bossov podsvetia a napokon symbolickej nedotknuteľnosti puta medzi otcom a synom. K bravúrne zahraným charakterom sa vyjadrovať nebudem, to si treba vychutnať naživo, avšak fatalistický soundtrack zo strún elektrických gitár si Vás získa od prvých okamžikov a Molandova sebavedomosť a neúprosnosť v budovaní živelných a pozoruhodne žánrovo sa prelínajúcich sekvencií zaručene udrží Vašu pozornosť až do hutného finále. "Kraftidioten" (v anglickom preklade "Prize Idiot") predstavuje unikátny zážitok plný zatajeného dychu, nemého úžasu a škodoradostného smiechu. Vrelo odporúčam. (11.06.2014)