The Life and Time of Judge A.K.
VOD (1)
Série(2) / Epizódy(26)
Obsahy(1)
Soudce je člověk, před kterého předstupují lidé se svými problémy a od kterého očekávají jejich řešení. Soudce je člověk, kterému soudní spory vstupují do soukromí a stávají se součástí jeho života, vědomí, konání i snů. Není lehké žít s cizími záležitostmi a den za dnem hledat unikající pravdu, nezbytnou pro spravedlivé rozhodnutí. I soudce má soukromí a snaží se v něm žít podle vlastních představ, ale ani tady pojmy jako láska, čest nebo pravda nelze jednoznačně definovat. Soudce Adam Klos se snaží pochopit nejen své případy, ale i sám sebe. Třináctidílný seriál o životě a době soudce A. K. vypráví současný, reálný a vnitřně dramatický příběh mladého muže, složitě se prodírajícího civilními soudními spory, charakteristickými pro současnou společnost. Každý z nich se musí snažit pochopit a ukončit svým rozsudkem, svou představou o spravedlnosti. A musí nést nikdy nekončící odpovědnost za to, že se jeho verdikt dotýká bolavých míst našich obyčejných životů. (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (219)
Po jednej náhodne zhliadnutej epizóde asi takto: Téma a zasadenie vôbec nie sú zlé a Švehlík sa javí ako voľba vyvolená zlatými českými ručičkami na to správne miesto. Snaha o pochmúrnejšie a vážne vyznenie je odmenená úspechom, avšak len čiastočným - akosi to nejde dohromady s mierne polopatistickým, až didaktickým podaním prípadov; subjektívny pohľad sudcu-osoby majú do deja vnášať vnútorné monológy, ale samotný proces je veľmi jednostranne konštruovaný bez možnosti ponechania priestoru objektivite realizmu, čím sa seriál sám uzatvára do fikčného sveta a vyčleňuje z toho skutočného. To podporuje aj plochosť dejových línií a podporných charakterov, vtláčanie hrdinu do sveta (a teda jeho mierne neohrabané pretváranie v odraz jeho vnútra) a v neposlednej rade pasovanie jeho samého do role akéhosi tragéda modernej doby, ktorého osobný a verejný život nie sú práve najšťastnejšie. Najväčší problém by som videl azda v relatívnej zbytočnosti tohoto takpovediac zhmotneného ľudového predstaviteľa zázračnej formulky "aj sudca je len človek", ktorý k nám prehovára pestrým slovníkom inteligentných a poučných fráz, a ani nezabúda vylúdiť malý smutný úsmev na tvári, ktorým na chvíľu zaženie mračná ťaživosti bytia. Inu, chlapec to holt nemá ľahké, ale jeho počínanie, i počínanie ostatných je miestami až príliš chladné a umelé na to, aby som mu ho mohol plne uveriť a vcítiť sa do jeho problémov. Čo je problém. Tiež by som mohol seriál obviniť z nemiestneho prechovávania pózy, u ktorej mi nie je jasné, čo konkrétne vlastne stelesňuje, a v neposlednom rade z tak trochu podivného zliepania jednotlivých scén, línií a dialógov. Zračí sa v ňom však úporné (i keď len naoko) ťaženie proti bežnej komerčnej produkcii televízie, a i keď ma za to možno v krajnom prípade seriál ničím neodmení, motivácia pozrieť si celú sériu tu je. ()
Švehlík je (taky) opravdu pěknej chlap (nevím, jak to bez klasicky krásný tváře dokáže, ale mně se fakt líbí) a jeho hlášky uprostřed přelíčení jsou opravdu zábavný... A zajímavý, i když už leckdy už ne zábavný jsou i jednotlivé případy A. K. Tolik ke kladům seriálu. Snesitelná (a ukončená), ač v žádném případě nenadchne, je linie rodinných vztahů. Ale zcela debilní (i když otevřená, jak to mám ráda) a na hlavu postavená je série osobních vztahů (v závorce se nachází spoiler jako kráva: a vůbec bych se nedivila, že ho doktorka Iva kopne do pozadí poté, co on sám tam kopne toho svého fantoma Lauru). V tomto a i ohledně dění okolo asistentky Terezy je vidět, že se počítá s pokračováním, které, nejsou-li další zajímavé případy, je podle mě zcela zbytečné... ()
Téměř! Hodně se mi líbí studený tón celého seriálu a vlastně i ty dlouhé, vleklé scény v soudní síni - je to jak Terapie, jen v jiné místnosti. Celý tenhle hezký koncept (hodně se mluví v práci, v soukromí soudce mlčí) je ale hrozně shozený těmi vnitřními pseudointelektuálními monology, kterými se tam - jak v Cirkuse Bukowsky - dostává ten machistický tón vševědoucího frajerského hrdiny. A to mi jde docela proti srsti. Radši se budu půlminutu dívat na smutného Švehlíka jak bloudí po nábřeží, než si poslechnout jednu povýšenou hlášku ve voiceoveru. ()
Soudkyně Barbara pro snoby a hipstery. Tak by se víceméně dal shrnout tento pořad, alespoň jak ho vnímám já. Komfortně odpočinkový mix dříve zmíněného, cynických monologů připomínajících House of Cards (někdy více kvalitních, někdy méně) a v neposlední řadě i Terapie, kterou si pan Švehlík opět prodělává jako pacient. Defilé známých herců a hereček, kde si každý přijde na své (z nichž mi nejslabší přišla paní terapeutka). Spory sympaticky lidské, žádné zločiny hodné amerických kriminálek, spíše sousedské tahanice. A teď přijde to pomyslné "ale" - život hlavního hrdiny (ať už to byla terapeutická sezení, volnočasové aktivity, spory v rodině (pan Bartoška stále hraje pana Bartošku a mě nechává chladným) nebo zápletka s výhružnými dopisy) mi však přišel jako ukázkový příklad tzv. "first world problems", problémů lidí z "prvního" světa. Prkotiny, ne nepodobné těm, které Adam Klos rozsuzuje. Věrnost skutečnému dění v soudních síní bohužel nemohu posoudit. ()
(Po třech dílech.) Je to trochu mechanické, trochu chladné a trochu neosobní, zároveň to ale tyhle prvky dokáže využít k přiblížení krize, kterou prochází hrdina. Možná místy překáží zbytečné vnitřní průpovídky, co nikam neposouvají děj, a možná bych někdy opravdu chtěl trochu vidět těm postavám do hlavy a víc je chápat, ale i tak, jak seriál je, je pořád tím nejlepším, co ČT nabídla v dramatické tvorbě za hodně dlouhou dobu. Aby to tenhle dojem udrželo, bude ale potřeba přece jenom trochu zapojit emoce a přejít pod povrch - jsem zvědavý, kam se to posune. ()
Galéria (666)
Zaujímavosti (43)
- Soudní proces projednávaný v tomto díle obsahuje stejné nebo podobné reálie soudního procesu Heleny Vondráčkové. (sator)
- Psycholožka (Jitka Čvančarová) cituje Dr. Freuda, ale nepřesně, správně zní citát takto: „Kde se dotýkáte duše, léčíte tím, čím jste, ne tím, co znáte.“ (sator)
- V čase 33:47 jsou u kina plakáty odkazující na filmy režisérů seriálu: Rodina je základ státu (2011, Robert Sedláček), Pouta (2009, Radim Špaček), Nic proti ničemu (2011, Petr Marek) a Venkovský učitel (2007, Bohdan Sláma). (afu)
Reklama