Život a doba soudce A. K.

Velmi dobré to bylo, nemohl jsem si nevzpomenout na podobný seriál z prostředí (okresního) soudu Na lavici obžalovaných justice scenáristy Jiřího Křižana se snovými výjevy z jeskyně a zásadními verdikty, zda ten či onen je (nebo bude) dobrý soudce. V Životě a době je tento prvek nahrazen vnitřními monology titulního hrdiny. Jednotlivé díly mají dokonalý casting co se soudních pří a kamarádského vztahu soudce s policistou týče, horší je to s linkou terapeutickou. Ovšem podivínské a s hodnoceným dílem nesouvisející výpady v komentáři uživatele flanker.27 nejspíš o nějaký druh terapie přímo žadoní. (25.11.2014)

Nepohybuji se v prostředí soudu, ale jedno je jasné i mně jako laikovi. Soudce A.K. by rozhodně nesoudil případ, kde zástupcem strany žalované nebo žalující by byla jeho matka. Strana, která by prohrála, by totiž vznesla námitku podjatosti a měla by pravdu. Tudíž by to soudil někdo jiný:-)). Jenže...., právě na téhle konstrukci stojí, kromě soudních příběhů, hlavní páteř seriálu - rozkol mezi matkou a synem. Čili na vodě a na volné fantazii scénáristy. Ony vůbec ty dějové linky, netýkající se případů, jsou takové pofidérní a je toho moc. Soudce, který se nemůže vzpamatovat z rozpadlého vztahu, ale zároveň líčí na vlastní psycholožku, co si tak asi o tom mohu myslet? Že scénárista chtěl být světový, zajímavý a in, ale bohužel zůstal na povrchu a namísto, aby si vybral jednu dějovou linku a pořádně ji rozpracoval, chytá se všech stébel jako tonoucí a pak se diví, že mu v ruce zůstalo zase jenom to stéblo, čili nic. Samotné příběhy mi přijdou zajímavé a asi bych přivítala, kdyby se seriál namísto zběsilého létání ať už v letadle nebo v soukromém životě A.K., držel spíš jich. Naštěstí nejsem z branže, takže jejich realitu (tedy hlavně závěrečný rozsudek) nejsem schopná posoudit. Mám však silné podezření, že pokud autor nedokázal rozpoznat podjatost, nebude to ani na tomto poli tak úplně košer. (31.10.2014)

Po 2 dílech: Tak z téhle právnické sondy se žádný divácký hit nejspíš neurodí. I tak se ale dosud jedná o jeden z nejzajímavějších tuzemských počinů posledních let. Tvůrci nám tedy již od prvních sekund dávají najevo, že tady nás žádná veselá a přeslazená šaškárna opravdu nečeká. Místo toho můžeme očekávat realisticky se tvářící sondu do života titulního soudce a napínavých kauz, jež mají být dle tvůrců charakteristické pro naší současnou společnost. A obzvláště v soudních sporech se máme evidentně stále nač těšit. V soudcově osobní linii ale scénář dosud malinko pokulhává a hrdinův voice-over mi do stylu seriálu stále ne a ne zapadnout. David Švehlík svoji velkou hereckou příležitost ale využívá na sto procent a potenciál do budoucna je obrovský. 70% (14.09.2014)

Na české poměry to zatím vypadá silně nadprůměrně. Hlavní postava je ale výrazně netypickým představitelem soudcovského řemesla. Kdyby tvůrci vzali typický soudcovský charakter a posílili ho, tak jsme mohli mít Dr. House ze soudního prostředí. Soudcovský talár často oblékají lidé, kteří by byli po psychologickém vyšetření diagnostikováni jako tzv. psychopaté. Zjednodušeně řečeno to jsou lidé, kterým jsou ostatní lidé úplně fuk, nevytváří si k nim žádné emoce. V ojedinělých případech, kdy soudce není psychopat, velmi rychle otupí, zvykne si, nebo vyhoří. Takový ne-psychopat se potom chová v práci podobně jako psychopat. Postava Adama Klose se naopak trápí svým údělem. Navíc je velmi nepravděpodobné jeho relativně nízké sebevědomí. Soudci mají extrémně vysoké sebevědomí, protože rozhodují o životech druhých lidí. Soudci jsou v podstatě polo-bohové. Právě to, jim dodává sebevědomí. Čeští scénáristé bohužel stále dokola vtahují do podobných žánrů (např. krimi) filosoficko-eticko-morální otázky a dilemata. Užitečnější by bylo poukázat na realitu vytvořením zajímavé postavy geniálního soudce, který je ale lidsky odporný a pro život ve společnosti dost dobře nepoužitelný. Osobní život a soudní rozhodování by mohlo být klidně 1:1. Trpkého humoru bychom měli habaděj. Seriál se bohužel inspiroval Terapií, kde jsou filosoficko-eticko-morální otázky a dilemata přirozenější a reálnější součástí. (02.09.2014)

Asi nemá cenu moc komentovat, o to se postarali jiní, jen by mě zajímalo, zda veslování v pražské Slavii je nějaký product placement, protože u vody je sice hezky, ale když veslovat, tak na Veslařském ostrově v Podolí. Tatrovákům a slávistům jsme za mých časů říkali "popelničáři". Dle prostředí, ve kterém se jejich loděnice nacházely. :-) Jednotlivé soudní případy mě až tak nezaujaly, vnitřní hlasy občas ruší, ale zatím mě zajímá, co bude s hlavním hrdinou dál. (09.11.2014)