Život a doba soudce A. K.

V pradávných dobách socialistického Československa patřily seriály k výkladní skříni televizní tvorby a vytvářely fenomén rozhodující o spokojenosti diváků. Od té doby přetrvává snaha televizních manažerů uspět právě na poli původní televizní seriálové tvorby a na Životě a době soudce A. K. je znát, jak velké byly ambice natočit seriál, který se dokáže zavděčit jak publiku, tak kritikům bažícím po umělecké reflexi dnešní hodnotově rozkolísané doby. Seriál chce prostřednictvím svého hrdiny nastolovat otázky a roztínat bolestivá mravní dilemata. Nedokážu posoudit odbornou stránku projektu, tedy do jaké míry odpovídají projednávané soudní případy stávající legislativě. Pokud jde o to ostatní, David Švehlík se potatil a představuje charismatického hrdinu, s jehož lidskými soudy a profesními rozsudky se nejspíš nebude mít divák problém ztotožnit. Seriál celkem slušně funguje na bázi jednotlivých soudniček - typově charakteristických případů, které sice nejdou nijak do hloubky, lépe řečeno hloubku někdy snaživě předstírají, ale ve srovnání s komerčními seriály konkurenčních televizí jde v rámci hry na malém českém písečku o solidní nadprůměr. Bohužel jsem ale zvyklý srovnávat naši tvorbu s nekonvenčními kousky světové televizní tvorby a ten odstup je pořád obrovský. Soudce A. K. nestrhne, vězí až po uši v zajetých schématech a konvencích, jeho vnitřní monology jsou tak nějak literární a školometsky osvětové, jeho soukromý život a problémy jsou mi ukradené a když jsem vynechal dvě epizody, nic mě nelákalo je zhlédnout na internetu. Není to pro mě zásadní dílo, i když některé problémy a témata jsou závažná. Celkový dojem: 55 %. (04.11.2014)

Hluboce průměrný seriál o chlapíkovi, který má dost bordel v hlavě a kolem sebe lidi, rodiče i známé, kteří mu v řešení krize příliš nepomáhají. Navíc k tomu sedí v soudní síni a soudí lidi, kteří jsou na tom ještě hůř, což taky na náladě nepřidá. Bylo by to dobré téma na tragikomedii, ale tvůrci se rozhodli tyto "soudničky" myslet vážně, což asi nebyla zas tak šťastná volba. Jedinou trochu živou postavičkou je policista Igor (Marek Daniel). Všichni ostatní jsou dost divní, takže je to vlastně divné celé. První polovina seriálu velmi nudí, poté jakoby to psal a točil někdo jiný, pár dílů dobrých, závěr tragický. Celkově jsem dosti zklamán, jelikož potenciál byl značný, těžce nevyužitý. 55% (13.05.2015)

Velmi nevyvážené, co se kvality jednotlivých dílů týče. Monotónní Klosův voiceover funguje jen místy - ač dokáže být cynický, ironický, až sarkastický, často jsou jeho nahlas vyřčené myšlenky spíše rušivým elementem. Celkový neosobní, minimalistický způsob narace se mi naopak docela zamlouvá. Přidává totiž na slušné, beznadějné atmosféře jednotlivých dílů a zároveň zvládá vykreslovat duševní prázdnotu hlavního charakteru přesvědčivě zahraným Švehlíkem juniorem. (01.10.2014)

Opravdu orginálně pojaté. U většiny filmů ze soudního prostředí divák ví na čí straně je pravda, právo a komu držet palce. Zde neznáme pravdu a motivy činů zúčastněných, stejně jako to neví soudce, který má vynést rozsudek. Vnitřní monology a úvahy soudce A.K., který má své osobní-lidské starosti, působí reálně a přitom místy i humorně. Čím více dílů, tím je mi seriál (a hlavní postava) sympatičtější. (22.10.2014)

Soudní dramata, která se tu řeší, nejsou žádné justiční megaprocesy provázené vzletnými proslovy advokátů. Ne, tohle jsou často ubíjející, hloupé spory zaviněné lidskou tupostí a neschopností se domluvit. Ke kladům přičítám, že většina příběhů není černobílých. Často jsou oba protivníci téměř rovnocenní, co se týče přízemnosti a jejich argumenty jsou stejně vratké. Pak vše musí rozhodnout jeden lehce otrávený soudce, který se na tohle pinožení dívá z vrchu a já mu to rozhodování ani v nejmenším nezávidím. Jen škoda, že soudce sám je postava jakoby transportovaná z první republiky: cituje světovou beletrii, vyzná se v umění, sportuje a jediný problém má v citovém životě, kde se naopak chová jako puberťák. (25.05.2017)