Insidious: Kapitola 3

Velká část diváků tak dlouho opakovala mantru, že bez Wana to nejde, až jí nakonec zcela uvěřila a odsoudila Insidious 3 do modrých čísel. Whannell při tom ve své režijní prvotině dokázal, že má mnohem větší potenciál než Wan a vytvořil horor, který je po všech stránkách kvalitnější než předchozí dva díly. Wan sází na kvalitní atmosféru s lekačkami a Whannell ji přivádí k dokonalosti. Insidious 3 je mnohem intenzivnější, nápaditější a má také o poznání děsivější look. Disponuje zkrátka potřebným atmosferickým drivem, který u Wanových hororů zcela chybí. (16.04.2016)

Vhovněvězící 3 (Inshitdious) opět plně reflektuje svůj název, otravně se hodinu a půl brodí hustou sračkou a není to nic jiného než další, trochu lépe natočený hybrid Abnormálních pasivit. Nějakou pipinku zase unyle a sáhodlouze v pološeru obtěžuje krutohrůzný Semtamskříp, na kterého si prostě neposvítí ani její fotr, protože se patrně snaží devalvovat akcie ČEZu. A tak „když je něco divného ve vaší čtvrti, koho zavoláte“? No přece babu v plynové masce a dva kretény z jedničky, jejichž etuda tehdy udělala z už tak trapného hororu ještě trapnější grotesku. Dýchavičná sedmdesátka, zocelená bojem o mlíko v akci, je znovu hustě akční, neváhá ani minutu, sbalí si svých pět nejúčinnějších zaklínadel jako například „Duchu, duchu, táhni už do prdele!“, zobne nitrák a vyrazí do mlžného astrálu, kde to s jejich pomocí drsně natře nějakému chudákovi plesnivému důchodci, co si chtěl jen zašpásovat s šestnáctkama. Celé je to asi tak stejně napínavé a strašidelné, jako ve starobinci sledovat libovolného geronta s parkinsnem, jak svačí vidličkou kukuřičné lupínky. (11.07.2015)

Laik žasne, odborník se diví... (stále se považuju za laika) Toto nemělo mít přízvisko 'Počátek', spíše K-O-N-E-C a hlavně předtím nemělo stát ono slovo, které v nás, wanověrných, budí hrůzu i po letech... Insidious. Jednu hvězdičku dávám za skvělou Lin Shaye, která už z těch hororů taky musí mít pěkný výmaz mozkovny a za těch pár lekaček, které byly pěkné, věru pěkné. (11.07.2015)

Bohužel, absence Wana je hodně znát a s tímto faktem přispíva nový Insidious svou kapkou do mlýna. Hororová série Insidious je proslavená svojí úžasnou atmosférou, která by se dala krájet, ale hlavně svým vizuálem "duchovního světa z pohledu mrtvých". První dva díly tímto artefaktem dominovaly. Postaral se o to zručný Wan, který stvořil úžasný duchařský scénář i v druhém pokračování. Se třetím dílem jde kvalita poměrně z kopce. Úvodní intro s drásající hudbou sice diváka mohlo navnadit, ale posléze se tento spin-off vlekl jako venezuelská telenovela. Přišlo mi, že polovina dialogů mezi postavami byly spíše pro vyplnění času a také kvůli "oddechnutí" od začínající a gradující atmosféry. Zpočátku se tyto dialogy držely zcela mimo zchátralou kostru scénáře. Právě onen scénář je největším negativem celého snímku. Scénárista (L. Whannell) se sice od předešlých dvou dílů nemění, nicméně zde je důkaz, že ne každý může psát filmové scénáře a zároveň jej i režírovat. Mysteriózní a nervy-drásající atmosféru postupem času střídaly únavné pocity předvídatelnosti a americké přeplácanosti. Kupříkladu v podobě "děsně vtipného" happyendu v podání paní Vymítačky (Lin Shaye) a jejich dvou spolupracovníků, které si svým zjevem zřejmě vypůjčili z Krotitelů duchů. Tvůrci tímto způsobem chtěli poukázat na zrod této exorcistické party. Všechno zlehka zachraňuje již zmíněná hororová atmosféra, což pro mne bylo prioritou, ještě před navštívením kina. Po zdlouhavějším úvodu potěšila i notná dávka lekavých scén, které místy dobře zafungovaly. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (11.06.2015)

O soundtracku: Žádná velká inovace se z Bisharovy strany nekoná; proč by také měla. Insidiouská hudba je jeden z nejlepších hororových soundtracků nového milénia, ne-li všech dob. To právě on nám připomněl, že housle jsou v hororech tím nejtrýznivějším možným nástrojem. Mistr Herrmann před ním v hrobě dozajista smeká klobouk. Bishara nám totiž v dějovém ohlédnutí, jak to vlastně všechno začalo, dokazuje, že společně s Clouserem a Bañosem tvoří v současnosti hororový trojlístek machrů přes nervydrásající hudbu. Je zastáncem názoru, že hororová hudba nemá mít hranice, a dává nám to pořádně sežrat. Připravte se opět na ďábelský tanec smyčce na vykloktaných houslích, drásavé tóny zrezavělého klavíru a další melodie Bisharových experimentálních nápadů. S nástroji se nemazlí a když se do letitého klavíru začne bušit kladivem, odnesou to divákovy nervy. Přestože je Chapter III. subjektivně o chloupek nejslabším článkem trilogie, právě hudba je jedním z aspektů, který i přesto film jako celek drží kvalitativně vysoko nad hladinou současného hororu. Jak krásně jde soundtrack ruku v ruce s obrazem jsme se mohli přesvědčit už v předcházejících dílech. Samotný střih na démona s širokým úsměvem by sám o sobě příliš strach nenahnal. Ale když se vám k tomu do uší zaříznou ohlušující vysoké tóny příšerných houslí, je to pomalu na resuscitaci. Co se týče soundtracku tedy opět není co vytknout a připravte se na okousané nehty, proud potu na zádech a pořádnou masáž srdce. Recept na strach? Samota, tma a pochopitelně - pořádná hlasitost. 70 % (04.06.2015)