Insidious: Kapitola 3

Určitě půjdu proti davu, ale jedničku i dvojku považuju za průměrný horor a rozhodně se neztotožňuju s tak vysokým hodnocením. V případě tohoto pokračování Leigh Whannell (alias Adam ze Saw) udělal asi něco trochu jinak, protože se mu povedlo atmosféru opravdu těžce zahustit a musím říct, že místy jsem se fakt bál. Podle mě nejlepší Insidious, ale nebudu se zlobit, když se mnou nebudete souhlasit. :-))) 75% (18.07.2015)

„Come on, bitch!“ Lin Shaye jakožto médium na prahu penze je zaslouženým středobodem třetí kapitoly. Ostatně, kdo jiný by mohl zatočit s dýchavičným démonem, co nápadně připomíná jistého chovatele prasat z Hannibala, když ne ona? Problémem může být, že ostatní postavy vám jsou úplně volné či s ohledem na to, že se jedná o prequel, máte obavy maximálně o to, aby si Elise v Dálavě nezapomněla peněženku s doklady. „Specs“ Whannell zřejmě tušil, že nemůže s předchozími kapitolami závodit v atmosféře, tak vsadil na lekačky, no a v této souvislosti bych chtěl upozornit, že by bylo vhodné koupit si do kina jeden lístek navíc, abyste mohli vedle sebe položit přenosný defibrilátor. Můžete být ošlehaní stovkami hororů, oči mít na stopkách a vidět za roh, ale vsadím se, že vás párkrát dostanou (třeba scéna sražení autem, ta byla na nitráček pod jazyk). Co na tom, že jsou některé laciné (třeba ta poslední) a klasicky si pomáhají decibely, hlavně že kardiaci trpí. Je fakt, že od nástupu výstředního dua krotitelů nadpřirozena (stylově oděného v bundičce Caspera a tričku s He-Manem) zařadí Chapter 3 vyšší rychlostní stupeň, ale stejně se až dokonce už jen dívá na Wanova koncová světla. A to přitom James nejel nějak rychle a zběsile.. (05.06.2015)

O soundtracku: Žádná velká inovace se z Bisharovy strany nekoná; proč by také měla. Insidiouská hudba je jeden z nejlepších hororových soundtracků nového milénia, ne-li všech dob. To právě on nám připomněl, že housle jsou v hororech tím nejtrýznivějším možným nástrojem. Mistr Herrmann před ním v hrobě dozajista smeká klobouk. Bishara nám totiž v dějovém ohlédnutí, jak to vlastně všechno začalo, dokazuje, že společně s Clouserem a Bañosem tvoří v současnosti hororový trojlístek machrů přes nervydrásající hudbu. Je zastáncem názoru, že hororová hudba nemá mít hranice, a dává nám to pořádně sežrat. Připravte se opět na ďábelský tanec smyčce na vykloktaných houslích, drásavé tóny zrezavělého klavíru a další melodie Bisharových experimentálních nápadů. S nástroji se nemazlí a když se do letitého klavíru začne bušit kladivem, odnesou to divákovy nervy. Přestože je Chapter III. subjektivně o chloupek nejslabším článkem trilogie, právě hudba je jedním z aspektů, který i přesto film jako celek drží kvalitativně vysoko nad hladinou současného hororu. Jak krásně jde soundtrack ruku v ruce s obrazem jsme se mohli přesvědčit už v předcházejících dílech. Samotný střih na démona s širokým úsměvem by sám o sobě příliš strach nenahnal. Ale když se vám k tomu do uší zaříznou ohlušující vysoké tóny příšerných houslí, je to pomalu na resuscitaci. Co se týče soundtracku tedy opět není co vytknout a připravte se na okousané nehty, proud potu na zádech a pořádnou masáž srdce. Recept na strach? Samota, tma a pochopitelně - pořádná hlasitost. 70 % (04.06.2015)

Bohužel, absence Wana je hodně znát a s tímto faktem přispíva nový Insidious svou kapkou do mlýna. Hororová série Insidious je proslavená svojí úžasnou atmosférou, která by se dala krájet, ale hlavně svým vizuálem "duchovního světa z pohledu mrtvých". První dva díly tímto artefaktem dominovaly. Postaral se o to zručný Wan, který stvořil úžasný duchařský scénář i v druhém pokračování. Se třetím dílem jde kvalita poměrně z kopce. Úvodní intro s drásající hudbou sice diváka mohlo navnadit, ale posléze se tento spin-off vlekl jako venezuelská telenovela. Přišlo mi, že polovina dialogů mezi postavami byly spíše pro vyplnění času a také kvůli "oddechnutí" od začínající a gradující atmosféry. Zpočátku se tyto dialogy držely zcela mimo zchátralou kostru scénáře. Právě onen scénář je největším negativem celého snímku. Scénárista (L. Whannell) se sice od předešlých dvou dílů nemění, nicméně zde je důkaz, že ne každý může psát filmové scénáře a zároveň jej i režírovat. Mysteriózní a nervy-drásající atmosféru postupem času střídaly únavné pocity předvídatelnosti a americké přeplácanosti. Kupříkladu v podobě "děsně vtipného" happyendu v podání paní Vymítačky (Lin Shaye) a jejich dvou spolupracovníků, které si svým zjevem zřejmě vypůjčili z Krotitelů duchů. Tvůrci tímto způsobem chtěli poukázat na zrod této exorcistické party. Všechno zlehka zachraňuje již zmíněná hororová atmosféra, což pro mne bylo prioritou, ještě před navštívením kina. Po zdlouhavějším úvodu potěšila i notná dávka lekavých scén, které místy dobře zafungovaly. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (11.06.2015)

Tak došlo i na opětovné pouštění třetího dílu. Ten jsem kdysi ohodnotil pouze třemi hvězdami, ale je to mnohem lepší, než si pamatuji. Nutno říci, že jsem na tento film neměl náladu ani dnes a stejně mi to nebránilo vylepšit hodnocení. Kvalitou se dá tento Insidious bezesporu přirovnat k předchozím dvěma filmům a v některých ohledech je dokonce oba strčí do kapsy. Stále velmi temné a strašidelné. Možná, v lepším rozpoložení bych zde viděl potenciál i na 5*. 78% (17.03.2022)