Week-End

Ryzí filmový anarchismus, který diváka nijak nešetří a spíše u něj vyvolává utrpení. Je jasné, že Godard svoji koncepci zcizování dohnal téměř k vrcholu, zatímco na počátku se dá ještě na film poměrně bez újmy dívat a třeba taková dlouhatánská kolona aut je geniálním režijním výkonem, který i přes svoji délku zaujme, to, co se děje poté je čím dál nesmislnější a nelogičtější a jen sen tam se objeví nějaká návaznost na rozběhnutou linii. Některé epizody jsou zábavné a sympaticky brutální (scéna u telefoní budky, šokující kanibalismus), ale ty se ztrácejí v záplavě nesrozumitelných filosofických výpadů, uspávajících politických proklamací a scén s minimální výpovědní hodnotou. Godard vrší jeden motiv na druhý bez ladu a skladu a chce nabídnout komplecní kritiku různých aspektů buržoazní a konzumní kultury, která požírá sama sebe a je stejně vykolejená jako hořííc vraky aut lemující každou chvíli silnici. Hlavně druhá apokalyptická metafora je docela působivá, ale dle mého snímek nijak do hloubky nejde a snaží se spíše šokovat a útočit formou a vnějšími efekty než myšlenkami. Tím pádem je pro ty, kteří nejsou zrovna posedlí nějakým levicovým démonem film málo stravitelný a nemají s čím by se ztotožnili, či s čím by souhlasili. Bohužel (či bohudík?) patřím mezi tyto diváky. (10.11.2010)

Tak ja som už teda videl zopár poriadne uletených, bizarných a šialených filmov ale WEEK END patrí medzi top! Totálny blázinec! Zbytočne to siahodlho popisovať, to sa musí vidieť. Pre mňa geniálne dielo, ale verím že 99% prípadov ľudí ktorí by si tento film pozreli, by sa radšej strelilo do hlavy pri páde z útesu, ako by to mali pozerať znovu. (23.02.2012)

Tak nevim, jestli byl na mě film moc intelektuelní a nebo jsem si měl nejdřív dát LSD, abych to pochopil. Ale tohle byl neskutečnej slepenec různejch epizodek, kterej dohromady nedával žádnej smysl. Musim uznat, že občas jsem se i něčemu zasmál, ale postupně se humor vytratil a zbyl jenom totální chaos a kecy o politice. A posledních cca 30 minut mi dokázalo celej film tak znechutit, že fakt nevim, jestli to nemam rovnou hodit do odpadu. Co tim chtěl Godard vůbec říci? Že po silnicích jezdí moc aut a je hodně nehod? Že se Francie chová špatně k imigrantům? Že jsou všichni boháči hrozný svině? No věřim, že kdyby se třeba někde v bufáči u nádraží sešel Honza Rejžek a Vladimír Just, každej by vypil tak 10 piv a 10 kořalek a vyblafal krabku startek bez filtru., tak by jistě nějakej smysl filmu našli. Já ten smysl hledat nebudu a radši se filmům od Godarda začnu vyhejbat. (29.06.2009)

Tohle snad nejchaotičtější Godard z těch, co jsem zatím viděl. Ale ta anarchie je opravdu osvobozující stejně jako Godardova oscilace mezi vážným až patetickým politickým postojem a jeho parodií. Navíc několik hodně vtipných hlášek ("jsem potomek Dumase a boha. Bůh byl teplouš, ojel Dumase a já jsem výsledek"...) a úžasný J.-P. Léaud zpívající do telefonní budky. (30.04.2007)

Week-End je vskutku revolučním aktem Godardovým, v němž právě jeho pojetí l´art pour l´art zcela zásadním způsobem spoluvytváří (přesněji řečeno dotváří) "novou", modifikovanou skutečnost, jež je zároveň bytostnější, niternější, osobnější, intimnější. Godard revolucionizoval svůj vlastní způsob tvůrčího aktu a naplno tím otevřel hráz ke zpřítomnění skutečnosti. Godard tedy nebyl anarchistou, ani jeho film není anarchistický, nýbrž byl revolucionářem a film je revoluční. Week-End je hororem podle Godarda, neboli tak to zkrátka dopadá, když se sami herci, a to zcela dobrovolně, nechávají šikanovat revolucionářem filmu. Poměrně výstižné je přirovnání k Alence v říši divů, přičemž se však nesmí zapomínat, že její autor Lewis Carroll byl znamenitým logikem a že je v ní také mnohem více logických spojitostí než v jakékoli detektivce. Week-End je Godardovou vášnivou reflexí i sebereflexí kapitalistického způsobu uspořádání "civilizovaného" světa, které se vyznačuje konzumem, neustále vzájemně soupeřícím prostředím a dlouhými americkými prsty, které se pokouší všechno a všechny usilovně proměnit ke svému obrazu kapitalistického náboženství. Godard se s tím vůbec nemazlí a na plné obrátky rozjíždí revoluční procesy. V hlavním centru pozornosti je člověk, jeho nenasytnost a lačnost, z nichž vlastně vyplývá všechna lidská agrese. Josef Čapek se svou vírou v duši (zejména v kontrastu k Osobě) byl obdobně nekompromisní. Hlavní postavou Godardovy písně a nemilosrdné alegorie je Corinne Durand (Mireille Darc), žena se svým vlastním plánem i s nebývalou schopností přizpůsobení. Avšak o mnoho pozadu nezůstává ani její manžel Roland (Jean Yanne), muž se svým vlastním plánem i s nebývalou porcí cynismu. Z dalších rolí: charismatický vůdce hippieteroristické organizace Fronty za osvobození Seiny a Oise (Jean-Pierre Kalfon), povedená dvojička Emily Brontë (Blandine Jeanson, též v roli klavíristovy asistentky) a paleček Tom (Yves Afonso), neúnavně zpívající telefonista (Jean-Pierre Léaud, také v roli Saint-Justa, jedné z větších postav Francouzské revoluce), revolucionářští popeláři (László Szabó a Sanvi Panou), klavírista (Paul Gégauff), kuchař vytříbených pokrmů pro hippierevolucionáře (Ernest Menzer), nebo syn Boha a Alexandra Dumase a divotvůrce Joseph Balsamo, hrabě Cagliostro (Daniel Pommereulle). Week-End je, jak je již u Godarda více než dobrým zvykem, prošpikováno odkazy, uvozovkami a vykřičníky. Godardův tvůrčí akt se stal rázem aktem revolučním. Godard, umění a filosofie odhalují nepravá místa "civilizovaného" života. Vlastně jen vrací úder "civilizovanému pokrytectví". A také se tomu říká poezie! (16.07.2024)