Obsahy(1)
Horské oblasti mezi Švýcarskem a Francií skýtají nejen panensky krásnou krajinu, ale také netušené možnosti ukrýt pod závějemi sněhu nežádoucí důkazy. Marc, profesor tvůrčího psaní na Univerzitě v Lausanne, má pověst proutníka a Barbara je jednou z řad studentek, které jeho kouzlu podlehly. Po společně strávené noci dívka záhadně zmizí a Marc se tímto vývojem událostí nezdá býti vůbec pobouřen. Do města přijíždí nevlastní matka Barbary, Anna, která se snaží na vlastní pěst zjistit, co se oné noci stalo. Marcova nonšalance a jaksi záhadné charisma jsou nebezpečnými zbraněmi, kterým mnoho z žen nedokáže odolat. Policie však neustává ve svém pátrání a možná ani Anna není tím, kým se zdá být. (Film Europe)
(viac)Videá (1)
Recenzie (18)
Niekto sfilmoval vlhký sen francúzskeho intelektuála (vychádzam z vlastných predsudkov o francúzskych intelektuáloch), aj keď samotný dej sa odohráva vo Švajčiarsku. Ako každý sen ani toto nemá hlavu ani pätu. Mal som pocit, že takéto filmy sa naposledy točili v 60. a 70. rokoch, ale môže to byť len dojem. ()
Možná by si ten film zasloužil víc, možná, že jsem si odskočil od filmu v nepravou chvíli, ale už na začátku jsem viděl, že Barbara po prohýřené noci leží nahá mrtvá v posteli. To ten profesor byl opravdu náměsíčný a v tomto stavu ji v noci uškrtil? Z ničeho to nebylo jasné. Pak jsem přišel k televizi a akorát ji házel do jámy... Ta policajtka byla fakt šeredná jak noc, s tou bych nešel ani potmě. Prostě se na tu roli hodila. Nu, pak ta studentka Annie, zřejmá nymfomanka, ale do příběhu mi moc nezapadala. A Marianne? Trochu úchyl, když se nechá líbat bratrem... Taky nebylo jasné, kdo přivedl policisty na profesorovu stopu. Moc nejasného. ()
Zvláštní kousek s neotřelou atmosférou a s velmi kuriózní hlavní postavou, přičemž horská lokalita se sněhovou nadílkou překrásná a Mathieu Amalric v roli profesora, který má zjevně problém s poklopcem, zajímavý a svým způsobem překvapivý, alespoň pro mne. Krom toho, že byl vytrvale v obležení žen a zejména co se týče agresivní studentky mi ho bylo líto, se nám tvůrci neobtěžovali zodpovědět řadu drobných otázek, škoda... ()
Na prstech jedné ruky nespočítám, kolikrát mi letělo obočí nahoru u scén, kde se stylizace scenáristům i režisérovi vymkne z rukou. V něčem rozkolísanost tónu a nezáměrné uklouznutí k lehce bizarní exploataci zavání norskými Lovci hlav, ale těžký důraz na literární jazyk (a klasickou metaforiku) spíš zavání předválečnou kinematografií. Je to ale sterilní a ledově klidný vizuál i podmanivě plochý doprovod Caravaggia, které to tonálně solidně ukotvují. Amalric se do svého vykolejeného hrdiny po většinou trefuje, ostatní postavy jsou spíš na hranici figurek, ale to s ohledem na poměrně mechanický princip vyprávění (McGuffin, noirová femme fatale) dalece nevadí. Našel bych sto věcí, proč se filmu vysmívat, ale pravda je, že mě chytil a nepustil. Dokonce i jeho salónní rétoriku jsem si oblíbil, protože pasuje ke stylizovaným obrazům zasněžených hor, propastí a skleněné akademické pitevny. Romantický thriller pro lehce vyšinuté knihomoly. ()
Četl jsem několik komentářů k filmu a většinou o úspěchu filmu v očích kritiků rozhodují sympatie k herci Mathieu Amalricovi. Mě osobně se líbí i film, zasněžené Alpy, úzké zatáčky ve stoupající silnici, osamělá chata u propasti. Zápletka příběhu vcelku obyčejná, ale průběh děje i při pomalém tempu filmu, napínavý. Závěr příběhu překvapivý, fandil jsem profesorovi až do konce. Už poněkolikáté mě uchvátila Maïwenn, herečka zvláštní krásy, která patří podle mého názoru v současné době k tomu nejzajímavějšímu, co francouzský film přináší. ()
Reklama