Fantastické zvery a ich výskyt

Fantastická vocasárna a kde jí najít? Jo tak to já nevím, to já nedělal. Úspěšně jsem se vyhnul CSFD projekci, ale i tak se naskytla ještě jedna možnost na to jít zadarmo, ale neoslnilo mě to. Harry Potrat a jeho universum je mi buřt a tohle je jenom plytká blbost bez děje a přecpaná efekty. Hlavně, že se drží zas v červený...20% (17.11.2016)

Jinak než jako o ohromném potěšením o tomhle filmu zkrátka psát nemůžu. Všechno je v něm správně a když sáhnu po srovnání, které se přímo nabízí, kouzelnický duel mezi fantastickým Mlokem Scamanderem a mdlým Doctorem Strangem má jasného vítěze. Fantastická zvířata a kde je najít nepotřebují nezáživný úvod, aby nám představila hlavní hrdiny (ačkoliv jsou relativně neznámí), protože už to jsou všechno zkušení čarující lidé a co umí nebo neumí, poznáváme za pochodu. Nepotřebují ani křečovitě vtipkovat za každou scénou, ačkoliv humoru není málo. Samozřejmě, mají výhodu v tom, že se odehrávají ve známém světě, ale nespokojí se s tím a ten svět velmi příjemně rozšiřují o nové zápletky, postavy a drobnosti typu "mudlové v Anglii, nečarové v USA". Všechno je to srozumitelné, ať Harryho Pottera znáte, nebo ne, a umocněné (jak jinak) fantastickým obsazením v čele s podivným Eddiem Redmaynem, rozkošnou Katherine Waterston a skvělou romanticky komickou dvojicí Dan Fogler - Alison Sudol. (23.11.2016)

Ó, tak to byla teda hrůůůza... Příběh - děs, zmatený, o ničem, nuda, zklamání. Přesun z Anglie do Ameriky - děs, jedinečnost světa JKR byla dost tvořená Anglií a po-amerikování to jen posunulo ještě víc do zaměnitelnosti libovolné průměrné fantasy. Samotný fantastický zvířata - digitální sajrajt, fuj, líbil se mi jen ten divnej dlouhosrstej skřítek, a to nejspíš proto, že vypadal jak Brumbál. Teď postavy - naprostej děs. Kdyby se rozdávaly metály za nudnýho, nesympatickýho, otravnýho, pořád stejně vykuleně se tvářícího stupida s přiblblou zrzatou pliskou na hlavě, má Eddie Redmayne zlatou. Katherine Waterson je ovšem ještě mnohem horší, kdykoliv se objevila v záběru, měla jsem chuť řvát, chytit ten monitor a prohodit ho oknem. Ten její věčně nespokojený ksicht na pokraji breku s vámi fakt zůstává. Farrell podvyužitý a ten vlasovej zločin na hlavě přehrávajícího Ezry Millera snad ani nebudeme komentovat. Celej film tam všichni jen poletujou a mizej, do toho černej digitální mrak jakožto záporák - WHAT? A co sakra má bejt ten způsob "užívání" hůlek? Jakože Mlok nemůže prostě "odhůlkovat" toho rozvášněnýho nosorožce do kufříku jako každej normální kouzelník, musí se místo toho polejvat feromony a špulit na něj říť? Jako fajn, asi by tam jinak nemohla bejt tak ultra nezajímává scéna se zamilovaným hnusným digitálním nosorožcem, ale co třeba to nějak aspoň zdůvodnit. Jakože třeba si Mlok zapomněl hůlku doma nebo odhůlkování by mohlo zamilovanýho nosorožce citově ranit nebo co já vím... Ale je to prostě stupidita. A korunu tomu nasadí ten závěrečnej morf. To už bylo trochu moc i na mě, sakra, kdybych chtěla vidět dalšího přestylizovanýho Deppa, podívám se na nějakej z jeho nedávnejch propadáků. U tohoto generického výplodu bez duše (ano, tak moc mě to emočně zasáhlo) jsme si dokonce se sestrou musely představovat, že zápletka se ve skutečnosti točí kolem "zrození Filche," protože i to by byl lepší příběh. Tenhle "film" má dva klady - božího Dana Foglera, s jehož nechápavým výrazem jsem se od začátku ztotožnila a stejně božskou Alison Sudol. Toť vše. Další díly jen pod vlivem nějaký drogy. (01.05.2017)

Vyzerá to, akoby ktosi čítal Harryho Pottera a rozhodol by sa nakrútiť jeho pastiš. Ak by film neťažil z mena franchisu, tak by zapadol prachom druhý týždeň po premiére. J.K. Rowling je mizerná scenáristka a jedným z problémov bude pravdepodobne jej silný dohľad nad filmom. Jedno je napísať komplikovaný svet na tisíce strán kníh, druhá vec je napísať scenár dvojhodinového filmu: príbeh sa opiera o treťotriedne zvraty (zámena kufríkov!), až videoherný naratív (lovenie zverov) a ku konci je neznesiteľne nudný. Navyše vďaka Yatesej réžii film vyzerá tak, ako by vyzerali jeho filmy Harryho Pottera, keby nebolo Cuarona, ktorého Yates následne imitoval - zmätený, rozťahaný a bez atmosféry. (19.11.2016)

Fantastická zvířata nejsou takovým zklamáním, jakým byl Hobit, ale nechávají po sobě podobnou pachuť jako Jacksonův King Kong. David Yates servíruje poměrně málo zábavných kejklí a raději upřednostňuje kouzelnickou politiku (které je na můj vkus zbytečně moc), sociální témata a bezduchou demolici New Yorských ulic digitálním mrakem. Když k tomu přidáme ještě několik hlavních postav, jejichž sympatičnost je velmi sporná, nedovedu si představit další čtyři návštěvy tohoto světa v podobné sestavě. (18.11.2016)