Obsahy(1)
Filmová poéma. Príbeh malej dedinky uprostred Sibíri zachytáva dejiny Ruska od začiatku 20. storočia do osemdesiatych rokov. Tri generácie ľudí sa tu snažia žiť v pokoji a šťastí: prvá postavila cestu vedúcu k hviezde na horizonte, druhá vybudovala komunizmus, a tretia konštruuje ropovod. Hoci na "čierne zlato" nakoniec narazia, musia kvôli nemu obetovať starobylý cintorín a s ním aj všetky tradície ctené obyvateľmi dedinky po dlhé roky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (20)
V mládí jsem byl unešen; když se teď po letech dívám na zkrácenou, tříačtvrthodinovou verzi, mám o svém tehdejším hodnocení pochybnosti. Ale co: četné klady v čele s epickým rozmachem, dvojznačností nejednoho z hrdinů a tajgou nakonec přece jen převažují nad autorskou vypočítavostí a snahou dát císaři i lidu, co by rádi. A také se tu odzpívá kus balady "Čornyj voron", jejíž začátek si dodnes občas s chutí zakrákám se vzpomínkou na antidiskotéky Jiřího Černého, kde jsem asi nejen já tu nádhernou věc v podání nezapomenutelné Žanny Bičevské slyšel poprvé. Takže zůstávám u čtyř hvězdiček. ()
Táto filmová poéma mi pripomína inú "fresku" či "epopeju" - Tisícročnú včelu. Formou rozsiahlej rodinnej ságy, podmanivým poetickým rozprávaním, baladickosťou, motívom príroda versus človek a prítomnosťou mýtickej, mystickej či alegorickej bytosti. No zatiaľčo Jakubiskov film sa odvíja lineárne v naratívnom rámci, Končalovského poéma - hoci rozdelená na časové kapitoly - rozpráva predovšetkým obrazom a obraznosťou, takže by som si ju cenil o čosi viac, nebyť schizofrenickej dramaturgie neorganicky miešajúcej atmosféru hororu Deathwatch s esenciou ospalého Viscontiho a živelného Felliniho. Trochu kultivovanosti v "menej poetických" pasážach by nezaškodilo. Každopádne ide o ten druh filmov, na ktoré sa nezabúda ani po transplantácii mozgu. Strašidelná chalupa v močiari. Zemný plyn nepretržite bublajúci v nekonečných močiaroch. Starec odjakživa vykonávajúci a priori nezmyselnú mravčiu prácu, symbolicky končiaci na obrovskom mravenisku. Medveď prechádzajúci cez cestičku v tajge, na konci ktorej žiari jasná hviezda (nie, nie červená). Črevá valiace sa z perforovaného brucha (ach áno, poetické)... Jedna hviezdička sa mi niekam stratila. Asi je to tá, ktorá žiari vo filme. ()
Bezpochyby velký film své doby, který nicméně poznamenala snaha režiséra o zobrazení "ruské duše" a letitý neduh sovětské kinematografie, to jest přetažená stopáž a obecně pomalé tempo. Je to baladické, s podmanivě krásnými záběry přírody. Řekl bych, že na téhle historické sáze se projevuje ovlivnění Tarkovského tvorbou. Celkový dojem: 75 %. ()
Konečně jsem dokoukala tohle poněkud rozsáhlejší dílo Končalovského, mapující osudy několika rodin jedné zapadlé vsi na Sibiři. Převalí se přes ní několik desítek let, válka, nástup socialismu. Tvrdý život v lese, kde jeden z chlapů kácí stromy až k obzoru, tam, kde snad pro svého syna najde vysněné, báječné Sluneční město... Ale to je jen střípek jednoho z osudů. Titulky mi pořád nějak neseděly, tak jsem je odbourala a dala ruský originál a šlo to velmi dobře. Musím přiznat, že některé scény mám stále před očima. A vynikající hudba Artěmjeva tenhle epos úžasně korunovala. ()
Hobluj Eduarde, hobluj! Dokonalá epopej o tom jak vzniká a zaniká jedna vesnička a rodinka, která dojme na konci skoro každého. Po několika generací tam žíti a pak to dopadne takhle, opravdu dojemné.. Navíc když vám k tomu dělá Eduard Nikolajevič Artěmjev hudbu, nemůžete si přát prostě víc. Od filmu jsem dostal naprosto vše, co jsem očekával a za to jsem velmi rád! Geniální.. (Abych se přiznal, tak jsem se na to podíval, jen kvůli tomu, že hudbu skládal Eduard Nikolajevič Artěmjev, který zase dokázal, že je naprostý hudební bůh a půjde za své soundtracky do NEBE! :) ()
Galéria (26)
Fotka © RUSCICO
Zaujímavosti (1)
- Ve scéně, kdy tajemník přilétá ve vrtulníkem do vesnice, je možné vidět, že vrtulník má zevnitř kulatá okénka, ale poté, co vrtulník přistane, jsou okénka hranatá. (Hem.m)
Reklama