Diplomová práca

Když režisér snuffu zakřičí: „Cut!“, co tím vlastně myslí..? Na Tesis lze koukat ze dvou úhlů. Jako na thriller, u něhož postavy (podobně jako v Cravenově stejně starém Vřískotu) budí podezření tím, že se nechovají moc podezřele a podnikají nerozumné věci za účelem zmatení divákovy podezíravosti či naplnění některých hloupých pravidel žánru. Amenábar občas přijde s dobrým nápadem, ale nepřesvědčivé podání výše uvedeného a přemrštěná délka podstatně otupují ostří napětí. Druhý pohled patří medializaci násilí, které lidi, pokud zrovna nejsou jeho cílem, fascinuje už od nepaměti. Vyhledávat ho, pasivně přijmout a jedním dechem pokrytecky odsoudit aktivního vykonavatele, to by nám šlo.. V samém závěru je to hezky nakousnuto, ale studie na toto téma raději ponechávám jednomu kanadskému gynekologovi, který dobře ví, že televize je realita a realita je míň než televize.. (31.01.2017)

„Začneme tím, že tě budu nějakou dobu mlátit. Do hlavy. Když ztratíš vědomí, počkám, až se probereš. Potom ti odřežu ruce a nohy. Pak tě zohavím. Ale ještě nevím jak. Tyhle věci improvizuju za pochodu. Když ti například uřežu ruku, možná, že ti ji dám na hlavu. Jako čelenku. Tyhle prasečinky jsou rajcovní.“ Po takřka fantastněmagoristickém Videodromu a zbytečně sterilních a uhlazených 8mm asi nejlepší film o násilnickém snuff fenoménu, co jsem viděl. Celkově slušná práce, zajímavá poutavá, napínavá, znepokojující, brnkající na nervy. Zajímavý námět, dobré herecké výkony s výraznými a příjemnými (i těmi zápornými) postavami. Navíc, herec hrajícího Bosca vypadá jako mladý Benicio del Toro a má přesně ty jeho neobyčejně poutavé a uhrančivé oči. Film však má i několik stinných stránek, kvůli nimž jsem byl nucen hodnocení trochu snížit – až moc zbytečně přepálenou stopáž (zkrátit film tak o 20 minut, vypustit nudnější a ukecanější pasáže, dojem by byl mnohem intenzívnější), s čímž se pojí i druhé negativum. Napětí a atmosféra filmu strašně kolísá, po scénách, kdy jsem byl napjatý jak struna a bylo mi zcela jasné, proč si tento film zaslouží i žánrovou nálepku hororu, často přicházely pasáže, které vybudovanou atmosféru napětí zbytečně moc rozptylovavy (často až do ztracena), všechno to muselo být budováno zase znovu a já si říkal, proč že se o tom mluví i jako o hororu?. 3,5* (25.02.2010)

Prakticky by som sa mohol len podpísať pod komentár Rob Roya. Identické pocity pretrvávali aj vo mne. Škoda, pretože námet volal po niečom oveľa prepracovanejšom a zaujímavejšom, ako je tomu v skutočnosti. Spočiatku moje hodnotenie lietalo medzi 3-4, čím ďalej som bol však čoraz viac otrávený a znechutený. Odpustím hocičo, ale toľko nelogických postupov, scenáristických dier a divného správania postáv už nie. 50%, keď prižmúrim všetky oči, ruky, nohy.. (04.05.2008)

BROJLERY: až na pár blbostí, jako je nezamknutá a celkem pohodlně dostupná skrýš snuff filmů nebo závěrečná pasáž, kdy hodlají v televizi odvysílat za bílého dne právě jeden ze snuff filmů KONEC BROJLERŮ, je to napínavá podívaná od začátku do konce, i když Schumacherových obdobně tématických 8 MM zůstane zřejmě navždy nepřekonáno. 75% (17.02.2013)

Los perfectos sorta del horror espagnol. Amenábar má kvalitnú prácu s kamerou, zamotaný scenár a hustú atmosféru v krvi, a s Anou Torrent a Eduardom Noriegom rozohráva nebezpečné pátranie po vrahovi dievčaťa, o ktorého smrti doteraz nikto ani nevedel... Napínavé na každom centimetri, s kvalitným obrazom a zvukom, po formálnej stránke niet čo vytknúť. S pohľadom na skutočnosť, koľko mal vtedy Alejandro k dispozícii prostriedkov, výnimočný film, ktorý si musel poradiť sám. A podarilo sa. 80% (14.12.2013)