A čo ďalej, Baltazár

Ľudský údel je v mnohom komplikovaný, zlé rozhodnutia len potvrdzujú ťažký život, ak k tomu pridáme chudobu a všetky aspekty okolo nej, hlavní hrdinovia to nemajú v tomto príbehu ľahké. O somárikovi ani nehovoriac... Nemôžem sa však zbaviť dojmu, že sa Bresson s divákom zahráva, v mnohých prípadoch hraje samoúčelnú hru a film tak pôsobí mdlo až nepravdepodobne. (29.07.2019)

Myslím si, že mnohý s tých čo poznajú Bressona si ho nemôžu vynachváliť. Rozhodne sa jedna o autorského a veľmi osobitého režiséra a jeho film A čo ďalej Baltazár rozprávajúci o mladom dievčati Márií a somárikovi Baltazárovi, je naozaj spravený podľa obmedzení, ktoré si on ako režisér určil. Lenže celý ten pesimistický pohľad aj keď remeselne pútavý a plný symbolov, je pre mňa v takej miere neuveriteľne samoúčelný. Jednoducho som tomu neveril. Utrpenie aj bolesť sú samozrejme súčasťou života, ale zlé rozhodnutia postáv a samá smola lepiaca sa im napäty slúži len k tomu aby sa človek cítil depresívne a znechutene. Je to samozrejme účel filmu, ale predostrený až príliš okato. Možno som ho pozeral v zlom čase, ale celý ten morálny úpadok zvláda napríklad taký Buňuel o stupnicu lepšie. Somárika mi samozrejme bolo ľúto a kvôli jedinému sa ten film oplatí vidieť. Inak je to presne jeden s tých filmov, ktoré ma nemôžu nadchnúť takmer ničím. (05.11.2012)

Život je někdy i hodně smutný a všichni musí čelit různým nepředvídatelným trápením... Malý černý oslík těžkým nákladům, fyzickému vyčerpání i týrání, dospívající dívka problémům ve vztahu ke svému otci a první lásce s krutým bezcitným klukem, starší muž podezření policie a jednomu nespravedlivému omylu. Na samotném filmu velice oceňuji Bressonovu práci při vyprávění příběhu obrazem, s podmanivou vizuální atmosférou (a dokonce narozdíl od starší Bressonovy tvorby i bez často zbytečných vypravěčských monologů!). Všechny dojímavé či naopak především kruté scény dokázal Bresson natočit a nabídnout s dobře zvoleným odstupem tak, aby divák nenabyl dojmu citového vydírání a zároveň aby to nepůsobilo zcela odtažitě, mělo přesto podmanivé (chvílemi až poetické) momenty a mohlo zapůsobit množstvím emocí. Ona i ta krutá smrt v závěru je díky prostředí louky a stáda ovec mírně poetická... Jenom vzhledem k tomu, jak je tento film hodně smutný, pocitově zcela vyčerpávějící a ke konci až mnohonásobně a bezvýchodiskově depresivní, nejsem si jist, zda se na něj chci dívat znovu. A tady asi mám i menší problém, ačkoliv hodně váhám i nad plným počtem hvězdiček, ta skličující bezútěšnost mě k závěru až příliš rozsekala a já bych si přál v tom najít alespoň jednu malou kapku naděje, která mi tu scházela. :( [85%] (26.06.2021)

Asi po půl roce přemejšlení a vzpomínání na tenhle film, jsem zvedl hodnocení z původních 4 na 5. S mým původním komentářem sice pořád souhlasim, nicméně zůstalo to ve mně a pořád mě to povznáší. Jakoby ta čistota a nevinnost jsou zřejmě přece jen hlavním poselstvím díla. Původní komentář: Tenhle film se těžce hodnotí, filmový přístupy Bressona jsou dávno rozebraný jinde a musim říct, že jsou skvělý, chvílema až beroucí dech. Jeho práce s neherci (s modely, jak říkal), jeho kamera, to jsou kapitoly samy o sobě, v tomhle filmu je opravdu transcendentální použití Schubertovy sonáty, nádhera. Nicméně, nemůžu se stotožnit s režisérovým pesimismem, s jeho odmítáním vidět více dobra v člověku. Je zajímavý, že takovýhle vidění nacházíme u veřícího, u katolíka, u nějž by radost a naděje měla bejt znát přece trochu víc. Tím nechci moralizovat, ale Bresson staví zcela do protikladu nevinnost, čistotu, pokoru a oběť osla Balthazara (pravděpodobně symbol Krista či aspoň skutečného křesťana) a jeho současnej svět, dle něj plnej zla, násilí, krutosti atd. Vlastně se dostává do pozic (dle mého i mylně)přisuzovaných katarům a manichejským , kteří byli pronásledováni a upalováni, za názory, že svět je stvořen temnými silami a je třeba z něj utéci do světa duchovního, tj. odmítaly pozemskej svět jako svět zla. A je to právě církev, která se postupně svým moralizováním, upalováním a cenzuruo dostala do tý samý pozice, kdy už svět nechápe a často nepřijímá. Přitom její vzor a bůh byl schopen pracovat s kýmkoliv a pro kohokoliv a všude viděl jiskérku Boží, i když jen třeba hodně slabou a tu se snažil rozfoukat. U takovýhleho filmu si musí člověk dát práci, aby mu naopak jiskérky naděje nezhasínaly, když to ovšem vydrží, tak je třeba uznat, že svoji hloubku toto dílo má a probleskují z něj velmi nevšední aspekty krásy. (26.07.2007)

Pořád nevím, co napsat - už asi rok. Proto sem radši dám dva citáty. -------- Michael Haneke (rakouský režisér, mj. Zámek, Pianistka) : "Ten film vpadl do našeho semináře jako zbloudilá raketa ze vzdálené galaxie a rozdělil nás ve fanatické zastánce a zuřivé odpůrce. Provokující, cízí a překvapující, převrátil všechna zlatá pravidla konvenční kinematografie na obou stranách oceánu, ale stejně tak pravidla evropských uměleckých filmů a byl přesto až děsivě dokonalý ve své absolutní shodě obsahu a formy." ----------- Jean-Luc Godard : "Každý, kdo ho uvidí, bude velmi překvapen, protože tento film, to je svět - za půldruhé hodiny." (14.12.2005)