A čo ďalej, Baltazár

V podstatě netuším, co přesně hodnotím. Vážně. Filmařinou je to hodně na výši. Symbolika jakž takž, ale už bych se u některých scén hádal. Příběh totálně mimo, protože když si ho poskládám, přijde mi, že se postavy chovají z čistého scenáristického kalkulu, a ne podle nutnosti a potřeb - celá scéna je vůbec tak chladně vykonstruovaná, že se vlastně nedá nikam pohnout. Nu a vyznění... Jak tu už někdo napsal, nechápu, jak člověk, intelektuál, který se hlásí k víře, křesťanství, katolicismu, může rozdávat depku plnými hrstmi (od toho jsou snad spíše filmy nihilistů a ateistických realistů?), totálně bez naděje, jakéhokoliv jejího záblesku, bez toho, aniž by reflektoval skutečnou rovnováhu světa, nebo chcete-li, jin a jang. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/a-co-dal-baltazare.html ---> A co dál, Baltazare? Zóna a Aerofilms vydávají dva filmy Roberta Bressona (Mušku představíme zítra) z doby jeho tvůrčího vrcholu. Přestože osobně mám z Bressonovy tvorby nejraději Deník venkovského faráře, velice zajímavou adaptaci románu Georga Bernanose, patří Zóně a Aerofilms velký dík i za tyto snímky, jež jsou koneckonců označovány za vrchol Bressonovy tvorby. Opět můj subjektivní pohled - na Bressonovi mi vadí velká míra beznaděje, jež se v jeho filmech objevuje. Vychází ale z intelektuálního prostředí své doby a již zmíněný Bernanos patří do podobné skupiny podobně smýšlejících intelektuálů, kteří se zhrzeni postojem Francie ve druhé světové válce a plni deziluze z francouzských občanů obracejí k tehdy (a ani posléze) ve Francii nijak populární a oblíbené katolické církvi. Samozřejmě nešlo o bezvýhradné přilnutí ke katolicismu, ale šlo o kriticko-morální postoj, s různými výhradami a s mnoha humanistickými otázkami. Než teologické problémy a rozbor nauky se zabývají otázkami lidské duše, hříchu, odpuštění, interakce s okolním, většinou nepřátelským a hříšným světem. Jestliže jste četli knihy kardinála Lustigera, i v nich se objevuje podobný příklon, avšak s povzbuzením do dalšího duchovního života a s radami, jak podobné krize zvládat. Tento úvod je nutný, jelikož naznačuje, že tentokrát nejde o žádný jednoduchý film z ranku, jaké většinou recenzujeme. Bressonovy filmy jsou náročné. Ačkoliv se zdá, že se na plátně nic neděje, je nutné dávat pozor na detaily. Bresson nic polopaticky nevysvětluje. Vše podstatné vyjadřuje většinou obrazy, dialogy používá jen v případě opravdu největší nutnosti, což už samo o sobě je znakem velkého filmaře. Ačkoliv mám určité výhrady k jeho - dějinami omluvitelné - přehnané skepsi a beznaději, přesto mu nelze nepřiznat vysoký cit pro filmové umění, jaký se dnes již málo vidí. U snímku a co dál, Baltazare? je zvolen podobný postup jako třeba u Jako zabít ptáčka. Podstatné události příběhu jsou vyprávěny jako by mimochodem, očima někoho jiného. Zde očima osla, který za svůj život vystřídá několik pánů. Ti buď na něho svalují vinu za své vlastní chyby, nebo je jim mlčenlivým svědkem jejich hříchů. Hlavně je však svědkem tragického osud rodiny Marie i jí samotné. Jde však jen o jednu rovinu příběhu. Jsou zde i mnohé křesťanské paralely, symboly, jež je potřeba dešifrovat - což uznávám asi moc pro čtenáře tohoto serveru nebude jejich šálek čaje. Avšak pro tu menšinu, která ještě stále má cit pro filmové umění, několik rovin příběhu a pro podobenství můžeme film i disk doporučit. Už třeba jen proto, že český překlad měla na starosti Anna Kareninová, která oproti uvedení v České televizi titulkovou sadu pro DVD vydání rozšířila. Kvalita černobílého obrazu i zvuku je na nejvyšší možné úrovni. Bonusy pak nenajdete ani na britském vydání. V podstatě totiž existuje jen jeden možný dostupný bonus, peníze za jeho uvedení jsou však tak vysoká, že v podstatě slovo "dostupný" v této větě zní spíše jako špatný vtip. (31.01.2010) (menej) (viac)