Les Dames du Bois de Boulogne
The Ladies of the Bois de Boulogne
Réžia:
Robert BressonScenár:
Robert BressonKamera:
Philippe AgostiniHudba:
Jean-Jacques GrünenwaldHrajú:
Paul Bernard, María Casares, Elina Labourdette, Lucienne Bogaert, Blanchette Brunoy, Bernard La Jarrige, Jean Marchat, Yvette Etiévant, Marcel Rouzé (viac)Obsahy(1)
Nešťastně zamilovaná Helene se svěří svému přelétavému milenci Jeanovi, že už k němu necítí to, co dřív. Ten se o jejich vzájemném vztahu vyjádří obdobně a následně se spolu rozejdou. Jenže Helene lhala a její vyznání bylo jen zkouškou milencovy věrné lásky, při které Jean neuspěl. Zhrzená žena se rozhodne pomstít a využít k tomu dceru své staré známé, kabaretní tanečnici Agnes. (Sarkastic)
(viac)Recenzie (28)
Výnimočný, typický Bressonov štýl. Zvláštna kamera, hra so svetlom, minimum postáv.. Žiadna naivita, či sentimentalita tu nemá miesto. Na každú vetu, každý detail sa musí človek sústrediť, aby sa dokázal vnoriť do psychiky jednotlivých postáv a pochopiť ich konanie. Jeho rukopis je minimalistický, ale vo svojej podstate veľkolepý. Celý film vyznieva stiesňujúco, až depresívne, ale o to viac v závere jasne zažiari NÁDEJ (v tom mi je Bresson oveľa sympatickejší ako napr. Bergman). Tento štýl Bresson doviedol takmer do dokonalosti vo svojom ďalšom filme Denník vidieckeho farára. ()
Pri precíznej režisérskej práci v spojitosti s kvalitným scenárom ( na dialógom pracoval Jean Cocteau ) musel logicky vzniknúť kvalitný snímok. V princípe ženský film hovorí o pomste na mužovi ( ten je tu ozaj len predmetom pomsty ), ktorý odmietol bohatú milenku. Bresson používa minimum postáv, čiernobiela kamera znásobuje temnotu scén i duše hlavnej predstaviteľky. Hélene v podaní María Casares je vskutku démonicky chladná a uveriteľná. ()
Doporučujem si prečítať Bazinovu analýzu filmu, nie príliš pozitívnu. Možno aj tým som bol vopred ovplyvnený a aj preto mi film pripadal akýsi mdlý, statický a bez šťavy. Ale forma, štýl a noblesa postáv sú také, aké tie najlepšie filmy tohto obdobia majú. Bresson ešte bez svojich najtradičnejších trademarkov, detaily rúk by sa sem aj tak nehodily. Helene vyzerá, čiže je nalíčená ako vyslankyňa z pekla, Agnes naopak ako svätica, ani by som jej minulosti na Jeanovom mieste neuveril. ()
Film, v němž už se rýsují charakteristické prvky Bressonova stylu. Herecky uměřené, ale ještě ne úplně umrtvené. María Casares jako intrikánka Helene mě úplně okouzlila. Pozorný divák si taky všimne, že věta "Zhřešila jsem jen tím, že jsem milovala" je zopakováním téže klíčové věty z předchozího režisérova filmu (Andělé hříchu). ()
Velmi teatrální. Ani na vteřinu to nelze vnímat jako lidské drama, jde prostě o "modelovou situaci", navíc s dost nepřesvědčivým vývojem. Není to poprvé, kdy si nejsem jistý, jestli je vyznění filmu Bressonův záměr, nebo výsledek nějakého jeho selhání. Přesto to ale opět bylo zajímavé na sledování (a poslouchání). Podivně hluchá prostřední třetina ale dost kazí zážitek. ()
Galéria (15)
Zaujímavosti (3)
- Dialógy napísal spisovateľ a filmový režisér Jean Cocteau. (Bilkiz)
- Film byl inspirován příběhem Paní de la Pommeraye v "Jacques le fataliste et son maître" od Denise Diderota. (Cucina_Rc)
- Režisér Robert Bresson chtěl ve filmu zachytit skutečné slzy, ale se slzami Marie Casarès, představitelkou Hélène, nebyl stále spokojen. Přinutil ji tedy, aby si do okolí očí nakapala glycerin. (Cucina_Rc)
Reklama