Vreckár

"Jeho hlavním principem bylo rozbití takzvané expresívnosti. Chtěl zrušit hranici mezi obrazem a skutečným životem, jinými slovy, chtěl donutit samotný život, aby byl obrazný a expresívní. Žádný speciální přísun materiálu, nic strojeného, žádné viditelné a úmyslné zobecnění. Skoro se zdá, jako kdyby měl Paul Valéry na mysli přímo Bressona, když řekl: "Dokonalosti dosahuje jen ten, kdo se zříká všeho, co vede k zveličování." Zjevně nic jiného než skromné a prosté pozorování života." Andrej Tarkovskij, Zapečetěný čas (02.01.2010)

Jediné, v co věřil, byl Bůh. Celé tři minuty. Už nevěří. Nevěří, že by někoho zajímal, že by ho kdokoli bral v potaz. Proto krade. Teprve když rukou, jakoby nezávislou na zbytku těla, šátrá v cizích kapsách, cítí se být součástí nevšímavého okolního světa. Někam patří, něco dělá. Žije… ve stejné zmechanizované náhražce života jako všichni ostatní. Stejně jako v případě předcházejícího K smrti odsouzený uprchl, si také tentokrát lze představit, jak by v Hollywoodu z obdobné zápletky vysoustružili napínavý thriller. Bresson volí opačnou cestu. Naprosté oddramatizování, eliptické vyprávění. Nezájem o akci, která je záměrně nepřehledná a natočená bez vzruchu. Jako i zbytek filmu. Komentář, odůvodněný tentokrát Michelovým dopisem, se nabízí jako nejpohodlnější pojítko s hrdinovými duševními pochody. V zásadě se z něj ale nedovídáme víc, než kolik sami vidíme. Kapsář není zrovna přístupný film (což o něm platí ještě víc než o Deníku venkovského faráře a K smrti odsouzeném), tím víc vás však nutí pod povrch proniknout. Stojí to už jen za ten pocit, že jste se přiblížili. 75% Zajímavé komentáře: Anderton, Jester_X (30.07.2014)

Vynikajúco natočený snímok so zmyslom pre detail, ktorý sa prejavil najmä pri názorných ukážkach "práce" vreckára. Na druhú stranu ale musím povedať, že keby sa ten mladíček postavil ku mne a tváril sa tak ako sa tváril, tak by bolo všetko jasné... nenápadný ako pupák na nose. Ten koniec mohol byť tiež trocha lepšie spracovaný, aj keď do istej miery to malo svoj štýl a vychádzalo to z reality. Nadpriemer. 75/100 (17.04.2019)

Pokiaľ kvôli ničomu inému, tak kvôli sekvencii na nádraží od jej začiatku až po koniec vo vlaku musí Kapsára vidieť každý fanúšik zlodejských filmov. Tých prepracovaných scén s krádežami je v ňom ale viac a tým radím tento film medzi špičku vo svojom žánri. Kapsár je ale omnoho hlbší film, je to štúdia o postupnom prepadnutí vášni, o strate kontroly nad sebou samým, o forme kamarátstva, kde človek, ktorý sa dal na cestu zločinu nechápe, že ten skutočný priateľ môže byť z opačnej strany a na prvý pohľad najhorší možný koniec znamená vlastne vyslobodenie a nový začiatok. Bresson síce používa štýl ako v Denníku vidieckeho farára, ale tu to pôsobí omnoho záživnejšie a divácky príťažlivejšie (nechcem tým povedať, že komerčnejšie), myšlienkovo ale rovnako a pre mňa ešte viac pôsobivo. No a Marika Green je krásna ako Natalie Portman, pokiaľ by ste ešte váhali.... (19.06.2013)

LFŠ 2009 KAPSÁŘ bylo mé první setkání s Bressonem, které mi potvrdilo, co jsem si o slavném filmaři přečetl, slyšel a vypozoroval: minimalismus, kdy jsou herci pojímáni jako loutky, v morálně komplexním filmu (inspirovaném ZLOČINEM A TRESTEM), na kterém je patrný perfekcionismus a cit pro detail (seznámení se s tím, jak to u kapsářů chodí), schopnost zachytit prostředí a důmyslná práce se zvukovou stopou (komentátoři dostihů nepřímo glosující kapsářovo počínání). Krystalicky čistá filmařina, která by si však zasloužila více času, aby nevyznívala tezovitě a nemusela si vypomáhat žánrovými schématy. 8/10 (31.07.2009)