Vreckár

Už jsem Bressona zřejmě prokoukla. On si vzal jednoduše za cíl, že vycucá z diváka všechny jeho možné i nemožné pocity a nechá jeho intelekt, pokud náhodou nějaký vlastní, v klidu podřimovat. V Kapsáři si dal záležet, abychom co nejlépe na vlastní kůži pocítili izolaci a napjatou atmosféru při vykonávání zlodějského řemesla a nerozumovali nad morální či lépe nemorální stránkou této aktivity. Nutno podotknout, že choreografie baletících ruček chmatalek byla vskutku mistrovská. (04.11.2011)

,,Ten, kto takéto vecí robí, ten o nich väčšinou nehovorí. A ten, kto o nich hovorí, ten ich nerobí. Ale ja som ich urobil..." Ako už filmový prológ napovedá, nejde o žiadnu kriminálku, ale skôr psychologickú sondu do života pouličného zlodeja - kapsára. Odkrýva sa miestami šokujúca a dusivá výpoveď o jedincovi, ktorému sa drobné krádeže stávajú trvalou súčasťou života, koníčkom, ktorý v závislosti vykonáva ďalej a ďalej aj v prípade, že sa nenachádza v hmotnej núdzi. Každým úlovkom narastá nielen nadbytočná zbierka hodiniek a bankoviek v úkrytu za posteľou, ale aj depresívny pocit samoty, bezvýchodiskovi, nezmyselnosti života. Váhal som, či dať filmu, ktorý dusí každou druhou minútou, plný počet, ale záverečná scéna vo väzení s posledným dialóg medzi Michelom a jeho priateľkou Jennie ma odrovnala. Kratšia stopáž akurátna, výborná kamera a zaujímavý scenár plný vnútorných monológov; 95% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) (02.03.2018)

Velice citlivý film téměř až do nitra duše jednotlivých osob. Kapsář Michel si sám o sobě myslí že je kapsář z přesvědčení , věří totiž, že někteří lidé jsou tu od toho, aby porušovali zákony, a právě on se mezi ně počítá. Jeho přítelkyně Jean a policejní komisař jsou však jiného názoru, a pokoušejí se ho přesvědčit o opaku. Bressonův film ještě jakožto ukázka a později typický film nastupující francouzské "Nové vlny", vykazuje už veškeré charakteristické znaky jeho pozdější tvorby. Dialogy jsou vyslovovány takřka nezvučně, aniž je do nich vložena zvláštní dramatičnost. Také ve vizualitě se Bresson vzdal jisté efektnosti, avšak právě tato jakási odříkavost a úspornost projevu propůjčuje filmu zvláštní a svébytnou dynamiku kterou u jiných filmů od jiných autorů jen tak nenajdeme. (10.10.2006)

Až na ten pekelný vnútorný monológ veľmi dobre napísané a má to pár vynikajúcich scén. Bohužiaľ som vôbec neprijal filmovú realitu. Neviem čím to bolo, možno kamerou, strihom, réžiou alebo hercami tak strašnými, že zakaždým keď otvoria ústa by sa od hanby prepadol aj ten najhorší herec z Paneláku ale som tomu filmu neveril a iba sa mi menili pred očami obrázky a chcel som nech to čím skôr skončí. A ja blbec som sa na to tak strašne tešil (02.05.2015)

Jediné, v co věřil, byl Bůh. Celé tři minuty. Už nevěří. Nevěří, že by někoho zajímal, že by ho kdokoli bral v potaz. Proto krade. Teprve když rukou, jakoby nezávislou na zbytku těla, šátrá v cizích kapsách, cítí se být součástí nevšímavého okolního světa. Někam patří, něco dělá. Žije… ve stejné zmechanizované náhražce života jako všichni ostatní. Stejně jako v případě předcházejícího K smrti odsouzený uprchl, si také tentokrát lze představit, jak by v Hollywoodu z obdobné zápletky vysoustružili napínavý thriller. Bresson volí opačnou cestu. Naprosté oddramatizování, eliptické vyprávění. Nezájem o akci, která je záměrně nepřehledná a natočená bez vzruchu. Jako i zbytek filmu. Komentář, odůvodněný tentokrát Michelovým dopisem, se nabízí jako nejpohodlnější pojítko s hrdinovými duševními pochody. V zásadě se z něj ale nedovídáme víc, než kolik sami vidíme. Kapsář není zrovna přístupný film (což o něm platí ještě víc než o Deníku venkovského faráře a K smrti odsouzeném), tím víc vás však nutí pod povrch proniknout. Stojí to už jen za ten pocit, že jste se přiblížili. 75% Zajímavé komentáře: Anderton, Jester_X (30.07.2014)