K smrti odsouzený uprchl

Žádné klišé, žádné patetické scény, ale syrově a realisticky podané drama bez jakýchkoliv pozlátek, se všemi dostupnými detaily a dokonce i pomůckami, které souvisely se skutečnou událostí pro nás už z dávné minulosti. Cela č. 107 i s jeho uprchlíky je drama hodné chvály už jenom proto, že byl celý natočený s neherci a i když jsem konec znala, tak dramatičnost tomu v žádném případě nechyběla. Bravurní práce Roberte Bressone! (14.10.2014)

Už úvodní scéna s autem je slušně napínavá. A i přes pomalé tempo vyprávění jsem byl vlastně neustále pořádně napjatý a bál se o hlavního hrdinu (přestože jsem dopředu věděl, že to nějak zvládne; a to o poutavosti snímku něco vypovídá). Hrdinova vůle, trpělivost, vyčkávání, nápaditost při plánování útěku a na druhé straně strach, nejistota a těžké dilema, které se časem ještě rozšíří…to mě moc bavilo. A líbila se mi i nutná důvěra/solidarita vězňů, bez které by to nešlo. Stejně jako bez faktoru náhody či štěstí (nejvíc při „knězově saku“). Zklamalo mě jen, že nebyl zabrán „přepad zezadu“ (fakt mě zajímalo, jak to zvládne beze zbraně) a pak jsem moc nepochopil přítomnost toho balíčku (který působil vzhledem k dosavadnímu „majetku“ vězně jako hodně velký luxus). Jinak ale velká spokojenost a poprvé sice slabších, ale 5* pro Bressona. (08.07.2014)

Načo ukazovať tváre nemeckých väzniteľov, keď to pre napätie vo filme nemá žiaden vplyv. Navyše je ich anonymita originálna. Načo ukazovať explicitne popravy väzňov, keď zvuky streľby zbraní sú možno ešte emocionálnejšie zdrvujúcejšie a viac nám približujú to, čo prežíva hlavný hrdina. Možno nie tak napínavé, ako Diera, alebo iné, ešte slávnejšie útekové väzeňské filmy, zato veľmi sugestívne a môžeme si hlavne povedať, že takto nejako sa to asi stalo a nikto z tvorcov si nemusel vďaka dramatizácii deja nič špeciálne prikrášlovať. Možno minimalistický, ale predovšetkým realistický film o francúzskej idei vzdoru voči nemeckej okupácii, kde by na rozdiel od spomenutého filmu bol iný záver ťažkým podrazom na diváka a popretím názvu a ústrednej myšlienky filmu. (15.06.2013)

Film Roberta Bressona „K smrti odsouzený uprchl" patří k nejsilnějším francouzským filmovým dílům posledních let. Je to dílo zvláštní a průbojné námětem i formou. Již to, že se vlastně celé odehrává v těsné vězeňské kobce, že má jediného hrdinu, že role jsou obsazeny anonymními hereckými představiteli, že děj je omezen v podstatě na jediný motiv: snahu vězně uprchnout (skutečný útěk pak zabírá poměrně menší část filmu)... to vše jsou prvky odvážného filmového ztvárnění. Bresson řekl o svém díle, že je to film „s rychlou akcí a přitom s pomalostí, s tíživým životem vězení". Technický scénář filmu obsahoval 600 záběrů, ale nejsou v něm sekvence celý film tvoří vlastně jedinou sekvenci. Dovede-li při tom upoutat diváky od prvního do posledního záběru (a to nejen tak zvané filmové gurmány, ale i řadové návštěvníky kin svého času patřil v Paříži tento film k obchodně nejúspěšnějším francouzským filmům), je to důkazem jeho nesmírné ideové síly a vysokých uměleckých hodnot. Jeho autor byl odměněn Křišťálovou hvězdou Francouzské filmové akademie za rok 1956, Cenou za režii na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v r. 1957 a cenou „Victoire" 1957. Filmový přehled 45/1957 (01.11.2007)

Útěk po francouzsku a trochu jinak. Přesto nebo právě proto, že jde o dílo staršího data, tak mu na působivosti nic neubírá. Po zhlédnutí nelze nevzdat hold režiséru Robertu Bresson, který je dokonalým filmovým psychologem a musím napsat, že setkání s tímto filmem byl ohromný zážitek. Výrazným prvkem je i nádherná hudba. Fakticky vzato zvolil nestandardní působivou filmovou řeč k navození pocitů. Nevím přesně proč, přesto některé výrazné černobílé záběry včetně rekvizit mi přišly až nezvykle výjimečné. Přitom nejsem vůbec žádný odborník na filmovou kameru. V každém případě jde nesporně o jedinečný film, který neztrácí nic na své originalitě. Robert Bresson právě ohledně zmíněných kvalit od teď patří do mých oblíbených režisérů. (04.08.2010)