Späť do ringu

Sylvester Stallone v šestašedesáti a Robert De Niro v devětašedesáti? Proti sobě? V jednom ringu? Což o to, Sly si fyzičku a role akčních hrdinů udržuje stále, ale Bobbymu od Zuřícího býka poněkud narostlo něco jiného než svalová hmota. Očekával jsem tedy komedii, kde se sešlo pár přátel a všichni zavzpomínali na stará léta. Nostalgie se opravdu dostavila, ale tím nejlepším možným způsobem. Zpátky do ringu se naštěstí nebere vůbec vážně a všichni působí, že jsou strašně nad věcí a ve velké pohodě. Já měl po filmu úplně stejný pocit. Až jednou budu (pokud se toho vůbec některá z dnešních mladších generací dožije) v důchodu, budu si Zpátky do ringu pouštět alespoň jednou měsíčně, protože Kid i Razor dělají z důchodu fantastickou oddechovku (a i přesto je Alan Arkin hravě strčí do kapsy pokaždé, když se objeví na scéně). (20.01.2015)

Příjemnej film, kde oba pardálové parafrázují své slavné boxerské hrdiny z dřívějších a o mnoho lepších filmů. Odkazy jako když se Stallone chystá mlátit do masa a De Niro dělá trapnýho baviče ve svý vlastní hospodě jsou fajn, ale prostě už to je jen ohlížení se za starejma dobrejma časama, bez invence. Prostě přesně víte, co se tam bude dít a i když se na to vlastně kouká docela dobře, tak už mi to nějak nestačilo. A ten malej chlapeček byl jednoznačně nejotravnější dítě tisíciletí. Tím jeho pisklavym hlasem bych mučil vězně. Kdybych to ale náhodou někdy naladil v telce, tak bych se zaradoval a dočuměl to. (20.04.2014)

Komický je už námět. Když se na něm vystaví jednoduchoučký příběh, který má spád a vtipné dialogy (což mít musí, neboť pointa je snadno vytušitelná), vloží se na bedra hereckým hvězdám ochotným dělat si srandu i ze svého stáří a všechno se to udělá s americkou profesionalitou, pak, alespoň pro mne, to vydá na 80%. (14.06.2014)

Pokud bych měl hodnotit snůšky patosu a klišé podobnou rétorikou, kterou jsem zaregistroval v dialozích zde slyšených, pak bych musel prohlásit, že mám dokonale sladkobolně nakopanou prdel. Ehm, tedy jasně, i já překvapivě vím, že většina zvedaných pneumatik, tahaných trucků, švihadel s kloboučkem a naslouchadly byly nakonec jen vzpomínky na doby, kdy inkriminovaným borcům ještě vše drželo na svém místě, a že šlo o to, udělat si ze sebe hřbitovní hlínu... to já všechno vím, soudruzi, ale je vám snad jasný, že pokud nám budou druhej den po takovým výcviku padat na huby, že plnění plánu pude kam??? No, pude do prdele!!! Takže je třeba myslet trochu politicky a netlačit tak vehementně na pilu, protože pak už není jisté, kdy se ještě mám De Nirovým kozám smát, a kdy je právě vyráběno morální poselství napříč čtyřmi degeneracemi. Ty degenerace myslím doslova, neboť pokud by nebyl mladej, přemoudřelej harant členem blicího trojbobu, pak bych urval hvězdu dolů i za těch jeho pár nablblých replik... tyhle Mekkulky a Denisy postrachy okolí, ty, my u nás žerem! U svaté Sylvestrovy prostaty, je to tak. Ovšem jinak je to zábava veliká a já přemýšlím, zda bych neměl začít s terapií za pomoci koňských chcanek, neboť trenérský geront vypadal ve finále mnohem lépe, než krvavé transky v ringu... nic proti vám, hoši. Tak trochu se bojím, co bude za pár let, takové frajery nemůžou nahradit v současnosti protěžované homoklony... ach ta prokletá nostalgie, už zase brečím jak macarát. (22.04.2014)

Naprosto přímočaře odzbrojující pocta žánru. Sylvester Stallone vs Robert De Niro, tedy Rocky vs Zuřící býk. Tvůrci ale naštěstí pochopili, že uctít legendy nelze dramatickým obloukem ani akčně-sportovními výkony a ohlédli se bez trapného pomrkávání jednoduchým rastrem komedie. A tahle optika funguje opravdu spolehlivě. S velkým nadhledem se tak přistupuje k prvoplánově klišoidní látce a film se celkem umně proplétá mezi pastmi, které podobná nostalgická ohlédnutí přinášejí. Souboj dvou filmových boxerských legend pak funguje především ve verbální rovině, v té fyzické už je filmová realita na samé hranici přijatelnosti, naštěstí se ale pocitům trapnosti dokázali tvůrci i oba slavní herci nějakým zázrakem vyhnout. Příjemné jsou odkazy k původním kultovním filmům (Stallone chce zase v mrazáku při tréninku boxovat do flákot masa, při zápase mu krvácí a nefunguje jedno oko atd.), stejně jako ta omáčka okolo, příjemné je vidět staré pány, jak se ještě naposled snaží dát o sobě vědět, překvapit a nebojí se při tom sami sebe shodit, udělat si ze sebe legraci...což je velmi oceněníhodný postoj. Jedině snad na samém konci bylo toho patosu přeci jen přespříliš, to se asi Peter Segal náhle rozpomněl, že je národností Američan, jinak ovšem vše funguje v snesitelném módu. Film nesoucí se na vlně nostalgie, která je poslední dobou hodně in a v módě, oldschool je znovu cool a to je v éře kultu věčného mládí velmi dobrá zpráva... (04.05.2014)