Späť do ringu

Popravdě ? Ve chvíli, kdy jsem poprvé zahlédl obsazení a námět, v duchu jsem se tvůrcům od srdce vysmál.. Nakonec to ovšem není takové utrpení, ba naopak. Kýčovitých momentů se sice najde vícero, ale tomu se asi vyhnout ani nešlo a nutno říct, že chlapci na stará kolena vytřískali z potencionálního p*ůseru maximum. Když jsme mohli "přehnané moralizování" odpustit Rockymu, nevidím důvod, proč bychom nemohli z nostalgie přimhouřit oči i tentokrát a užít si tuhle odpočinkovou jednohubku - 70%. PS: Hart svého černocha trošku přehrával ;) (05.01.2014)

Na tohle jsem se dlouho tesil a rozhodne nejsem zklamanej, ale necekejte nejakou ultimatni komedii. Samozrejme se sem tam nejakej forek nebo hlaska povede, do toho par sparodovani Rockyho, ale to je tak vse. Vetsinu casu to je silne prijemnej film o dvou starnoucich legendach, ktery se na stary kolena snazi jeste neco udelat se svym zivotem, proste misty to neni ani tak komedie, jako spis neco ve stylu Rockyho Balboy. Navic nebudem si nic nalhavat, i kdyz oba hlavni herci urcite makali jak sileny, aby se dostali do formy, v ringu bez tricka je na jejich vrascitou vytahanou kuzi docela smutnej pohled. Celkove sice v zasade spokojenost, ale po druhy uz to videt nemusim. (09.05.2014)

Komický je už námět. Když se na něm vystaví jednoduchoučký příběh, který má spád a vtipné dialogy (což mít musí, neboť pointa je snadno vytušitelná), vloží se na bedra hereckým hvězdám ochotným dělat si srandu i ze svého stáří a všechno se to udělá s americkou profesionalitou, pak, alespoň pro mne, to vydá na 80%. (14.06.2014)

Pokud bych měl hodnotit snůšky patosu a klišé podobnou rétorikou, kterou jsem zaregistroval v dialozích zde slyšených, pak bych musel prohlásit, že mám dokonale sladkobolně nakopanou prdel. Ehm, tedy jasně, i já překvapivě vím, že většina zvedaných pneumatik, tahaných trucků, švihadel s kloboučkem a naslouchadly byly nakonec jen vzpomínky na doby, kdy inkriminovaným borcům ještě vše drželo na svém místě, a že šlo o to, udělat si ze sebe hřbitovní hlínu... to já všechno vím, soudruzi, ale je vám snad jasný, že pokud nám budou druhej den po takovým výcviku padat na huby, že plnění plánu pude kam??? No, pude do prdele!!! Takže je třeba myslet trochu politicky a netlačit tak vehementně na pilu, protože pak už není jisté, kdy se ještě mám De Nirovým kozám smát, a kdy je právě vyráběno morální poselství napříč čtyřmi degeneracemi. Ty degenerace myslím doslova, neboť pokud by nebyl mladej, přemoudřelej harant členem blicího trojbobu, pak bych urval hvězdu dolů i za těch jeho pár nablblých replik... tyhle Mekkulky a Denisy postrachy okolí, ty, my u nás žerem! U svaté Sylvestrovy prostaty, je to tak. Ovšem jinak je to zábava veliká a já přemýšlím, zda bych neměl začít s terapií za pomoci koňských chcanek, neboť trenérský geront vypadal ve finále mnohem lépe, než krvavé transky v ringu... nic proti vám, hoši. Tak trochu se bojím, co bude za pár let, takové frajery nemůžou nahradit v současnosti protěžované homoklony... ach ta prokletá nostalgie, už zase brečím jak macarát. (22.04.2014)

Naprosto přímočaře odzbrojující pocta žánru. Sylvester Stallone vs Robert De Niro, tedy Rocky vs Zuřící býk. Tvůrci ale naštěstí pochopili, že uctít legendy nelze dramatickým obloukem ani akčně-sportovními výkony a ohlédli se bez trapného pomrkávání jednoduchým rastrem komedie. A tahle optika funguje opravdu spolehlivě. S velkým nadhledem se tak přistupuje k prvoplánově klišoidní látce a film se celkem umně proplétá mezi pastmi, které podobná nostalgická ohlédnutí přinášejí. Souboj dvou filmových boxerských legend pak funguje především ve verbální rovině, v té fyzické už je filmová realita na samé hranici přijatelnosti, naštěstí se ale pocitům trapnosti dokázali tvůrci i oba slavní herci nějakým zázrakem vyhnout. Příjemné jsou odkazy k původním kultovním filmům (Stallone chce zase v mrazáku při tréninku boxovat do flákot masa, při zápase mu krvácí a nefunguje jedno oko atd.), stejně jako ta omáčka okolo, příjemné je vidět staré pány, jak se ještě naposled snaží dát o sobě vědět, překvapit a nebojí se při tom sami sebe shodit, udělat si ze sebe legraci...což je velmi oceněníhodný postoj. Jedině snad na samém konci bylo toho patosu přeci jen přespříliš, to se asi Peter Segal náhle rozpomněl, že je národností Američan, jinak ovšem vše funguje v snesitelném módu. Film nesoucí se na vlně nostalgie, která je poslední dobou hodně in a v módě, oldschool je znovu cool a to je v éře kultu věčného mládí velmi dobrá zpráva... (04.05.2014)