Späť do ringu

4* a velká uslzená radost za to, že má Rocky vedle sebe konečně pořádnou kočku a ne tu otravnou hnusku Adrianu, případně její hrobeček :D Je to klasická slyovská boxovací feelgood dojímačka, možná už ta vůbec poslední, a já si ji užil. Jsem tak rád, že se ta stará parta 'postradatelných' vrátila, tohle mi bude chybět. A v tomhle případě hned 3x - Stallone, DeNiro, upřímný jednoduchý filmy jako je tenhle. (stěžejní monolog s "because I'm a fighter" mě dostal) (24.03.2014)

,,NĚKTEŘÍ SPORTOVCI JSOU ROZENÍ NEPŘÁTELÉ. ALE NEJVĚTŠÍ RIVALITA BYLA MEZI DVĚMA BOJOVNÍKY Z PITTSBURGHU. JMENOVALI SE RAZOR A KID…“ /// Fajn dědci a fajn humor ve filmu o starejch boxerech, ve kterým vo ten box až tolik nejde. Spíš díky němu dostává šťávu život kolem těch dvou chlápků. Furt lepší, než když si frajeři dokazujou že nejsou mrtví třeba ve Vegas. Tempo vobčas zakolísá, nebejt ftípků, mohlo to dopadnout (u mě vole…) jako poslední Rocky. Naštěstí tady to neupadá do sentimentu, De Niro z toho udělá trochu rodinný drama a závěrečnej mač zažene veškerou rozpačitost. A ten fórek v závěrečnejch titulkách… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) V mládí jsem miloval Kim Basinger. 2.) Jsem vodkojenej Rockym, vím, že Jake LaMotta byl magor a Expendables mě nerozpláčou, nýbrž pobavěj. 3.) Thx za titule ,,.Bac.“ a ,,Araziel“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE * NAPĚTÍ ne (24.03.2014)

Tak tohle byla snad nejvydařenejší chlapácká odysea do starých dobrých časů i když zůstala v dnešní době. Boby a Sly v posledních letech ztvárnili tu hůř, tu líp leckteré postavy, ale Razo a Billy patří k těm absolutně nejlepším. U Slye si dokonce myslím, že se jedná z hlediska hereckého projevu o jeho nejvydařenější roli. Nikdy bych neřek, že tyhle dva ještě uvidím ringu a co víc, nikdy bych neřek, že když je v tom ringu při jejich věku uvidím, že mně to nebude připadat trapný, ale stalo se. Hrozně se mě líbila ta astmoféra, kterou navozovala vyzrálost všech postav, který si už v životě prošli vším, dialogy ze kterých mluvila obyčejná lidská zkušenost, ale ve kterých nechyběl nadhled a vtip. Taky se mě líbila Kim Basinger, dokonce snad víc než v době kdy jako mladá sexbomba oslovovala ve svých snech většinu pánských obyvatel naší planety. I ten propletenec, který mezi sebou hlavní postavy měly, jsem s přehledem adoptoval. Na tomhle filmu je neobyčejná právě ta přirozeně lidská obyčejnost s jakou je film vyprávěn. (08.01.2014)

„Oldschool zasazuje tvrdé k.o. (drzému) mládí“....jestliže jsem o Expendables II napsal, že je to splněný vlhký sen pro milovníky notně zaprášených VHSek, Grudge match je osvěžující soulož s přesně načasovaným závěrečným (titulkovým) výstřikem. Vidět jednookého Rockyho stát v provazech společně se zuřícím ceckáčem, pardon býkem, jak si vzájemně (ne)korektně nakládají, pravda spíše verbálně než fyzicky a k tomu jim fantasticky přihrává geront A. Arkin, je...jak to bylo v té reklamě „zážitek k nezaplacení“. Tedy jak pro koho. Kdo čeká (Scorseseho) hlubokomyslnou psychologickou sondu do duší dvou boxerských legend resp. pěstní souboje v ringu, co tají dech a zvedají ze sedaček, ať......čeká dál. Jak trefně napsala lillien, vítězstvím už byl pouze samotný fakt, dostat hlavní hrdiny, přesněji řečeno Bobbyho De Nira do „půl těla“. Tajemství úspěchu? Pořádná dřina resp.porce lívanců, nesmí samozřejmě chybět povinný sirup a zapíjet jedině lahví Jacka Danielse. Výsledek na sebe samozřejmě nenechá dlouho čekat a vy sklízíte první ovoce v podobě jednoho a půl shybu. Z toho je jasně patrné, v jakých tendencích se snímek P. Segala odvíjí. Kdo se tedy spokojí s příjemnou (multižánrovou) oddechovkou, s vydatnou porcí nadledu, s hrdiny let (ne)dávno minulých, kteří si umí ze sebe udělat prdel a (drzému) mládí ji nakopat, k tomu krapet potřebné nostalgie, více než malé množství příjemně civilní, stále šik, K. Basinger, jednoduchým scénářem s banální předvídatelnou zápletkou, po většinu času však nezpůsobující akutní křeče ve střevech, nemůže odcházet z kina rozladěn. Pravda, ke konci už toho (americkýho) lepidla bylo přecejenom příliš a i já se začal v sedačce nepříjemně lepit resp. ošívat a procenta padaly dolů jak vlasy atletům bývalé NDR. To by ale nesměly přijít, již zmiňované, závěrečné titulky a .....85% [Jestli tohle nebude vysoko v červených číslech, osobně vás všechny obejdu s kámošem bažantem plným octa a vymáchám vám v něm vaše fajnový rypáčky...copyright by verbal]. EDIT: Ne, jdu na 90%. Já si můžu dovolit ten luxus v podobě subjektivity. Nejen za ten permanentní úsměv od ucha k uchu, si to (pro sebe) hravě obhájím. (05.01.2014)