Späť do ringu

Sylvester Stallone v šestašedesáti a Robert De Niro v devětašedesáti? Proti sobě? V jednom ringu? Což o to, Sly si fyzičku a role akčních hrdinů udržuje stále, ale Bobbymu od Zuřícího býka poněkud narostlo něco jiného než svalová hmota. Očekával jsem tedy komedii, kde se sešlo pár přátel a všichni zavzpomínali na stará léta. Nostalgie se opravdu dostavila, ale tím nejlepším možným způsobem. Zpátky do ringu se naštěstí nebere vůbec vážně a všichni působí, že jsou strašně nad věcí a ve velké pohodě. Já měl po filmu úplně stejný pocit. Až jednou budu (pokud se toho vůbec některá z dnešních mladších generací dožije) v důchodu, budu si Zpátky do ringu pouštět alespoň jednou měsíčně, protože Kid i Razor dělají z důchodu fantastickou oddechovku (a i přesto je Alan Arkin hravě strčí do kapsy pokaždé, když se objeví na scéně). (20.01.2015)

Chytře, protřele, vtipně. To byla jediná cesta, jak tuhle věc ustát ve zdraví. Protože když se dvě největší hvězdy svléknou v ringu, se střihem a akčními scénami je to už výrazně slabší. Jak De Niro, tak Stallone se však drží ve výborné kondici a už podle očekávání jsou ty dialogové sekvence mnohem zábavnější a strhnuvší, nežli ty boxerské, které jsou tu jen aby dokreslovaly mustr příběhu. Je to živelné a mnohdy velmi vtipné. Bez zbytečných slz, sentimentu či otravných reminiscencí. (12.01.2014)

„Oldschool zasazuje tvrdé k.o. (drzému) mládí“....jestliže jsem o Expendables II napsal, že je to splněný vlhký sen pro milovníky notně zaprášených VHSek, Grudge match je osvěžující soulož s přesně načasovaným závěrečným (titulkovým) výstřikem. Vidět jednookého Rockyho stát v provazech společně se zuřícím ceckáčem, pardon býkem, jak si vzájemně (ne)korektně nakládají, pravda spíše verbálně než fyzicky a k tomu jim fantasticky přihrává geront A. Arkin, je...jak to bylo v té reklamě „zážitek k nezaplacení“. Tedy jak pro koho. Kdo čeká (Scorseseho) hlubokomyslnou psychologickou sondu do duší dvou boxerských legend resp. pěstní souboje v ringu, co tají dech a zvedají ze sedaček, ať......čeká dál. Jak trefně napsala lillien, vítězstvím už byl pouze samotný fakt, dostat hlavní hrdiny, přesněji řečeno Bobbyho De Nira do „půl těla“. Tajemství úspěchu? Pořádná dřina resp.porce lívanců, nesmí samozřejmě chybět povinný sirup a zapíjet jedině lahví Jacka Danielse. Výsledek na sebe samozřejmě nenechá dlouho čekat a vy sklízíte první ovoce v podobě jednoho a půl shybu. Z toho je jasně patrné, v jakých tendencích se snímek P. Segala odvíjí. Kdo se tedy spokojí s příjemnou (multižánrovou) oddechovkou, s vydatnou porcí nadledu, s hrdiny let (ne)dávno minulých, kteří si umí ze sebe udělat prdel a (drzému) mládí ji nakopat, k tomu krapet potřebné nostalgie, více než malé množství příjemně civilní, stále šik, K. Basinger, jednoduchým scénářem s banální předvídatelnou zápletkou, po většinu času však nezpůsobující akutní křeče ve střevech, nemůže odcházet z kina rozladěn. Pravda, ke konci už toho (americkýho) lepidla bylo přecejenom příliš a i já se začal v sedačce nepříjemně lepit resp. ošívat a procenta padaly dolů jak vlasy atletům bývalé NDR. To by ale nesměly přijít, již zmiňované, závěrečné titulky a .....85% [Jestli tohle nebude vysoko v červených číslech, osobně vás všechny obejdu s kámošem bažantem plným octa a vymáchám vám v něm vaše fajnový rypáčky...copyright by verbal]. EDIT: Ne, jdu na 90%. Já si můžu dovolit ten luxus v podobě subjektivity. Nejen za ten permanentní úsměv od ucha k uchu, si to (pro sebe) hravě obhájím. (05.01.2014)

Kdyby mi ještě včera někdo řekl, že někdy uvidím, jak atrofovaný Rocky dává na držku prostatickému Zuřícímu býkovi, bude jim u toho kundovat šedesátiletá Basinžerka, na kterou by jeden vlezl i v tomhle věku bez zoufalé přemíry třtinového extraktu z Božkova a natočí to mistr fekálních komedií, vychrchlám mu smíchy do xichtu celý obsah svých prohulených průdušek. Takhle jsem jen udiveně zahlenil podlahu v předsilvestrovském Sinestáru. Dva dokonale hláškující geronti doplněni genitálním Arkinem mi opravdu přivodili akutní záchvaty lekrace a zaplať Satan za Postradatelné, kteří odstartovali tu exhumaci a družení akčních mumií, nad níž může každý obstarožní otyloň jen plesat! Už se těším, až v roce 2028 uvidím při tomhle trendu WCJD, jak mlátí v Thajsku francouzskou holí dýchavičného Bolo Jonga na invalidním vozíku přes kyslíkovou masku. Bude se to jmenovat Krvavý Geriavit. (01.01.2014)

Tak tohle byla snad nejvydařenejší chlapácká odysea do starých dobrých časů i když zůstala v dnešní době. Boby a Sly v posledních letech ztvárnili tu hůř, tu líp leckteré postavy, ale Razo a Billy patří k těm absolutně nejlepším. U Slye si dokonce myslím, že se jedná z hlediska hereckého projevu o jeho nejvydařenější roli. Nikdy bych neřek, že tyhle dva ještě uvidím ringu a co víc, nikdy bych neřek, že když je v tom ringu při jejich věku uvidím, že mně to nebude připadat trapný, ale stalo se. Hrozně se mě líbila ta astmoféra, kterou navozovala vyzrálost všech postav, který si už v životě prošli vším, dialogy ze kterých mluvila obyčejná lidská zkušenost, ale ve kterých nechyběl nadhled a vtip. Taky se mě líbila Kim Basinger, dokonce snad víc než v době kdy jako mladá sexbomba oslovovala ve svých snech většinu pánských obyvatel naší planety. I ten propletenec, který mezi sebou hlavní postavy měly, jsem s přehledem adoptoval. Na tomhle filmu je neobyčejná právě ta přirozeně lidská obyčejnost s jakou je film vyprávěn. (08.01.2014)