Pozůstalí

1. SEZÓNA: Bacha na očekávání, a lepšího varování se vám v souvislosti se seriálem asi nedostane. Protože jakápak Lindelofova hra s divákem, jaképak mysteriózno, a jaké nezodpovězené záhady? O nic z výše vypsaného tu totiž vážně nejde. The Leftovers jsou psychologickým dramatem nového tisíciletí a uvěřitelným sci-fi v neuvěřitelných kulisách, které by nešlapalo bez parádních herců, jimž byl x hodin do podrobna vysvětlován scénář téhle lehce depresivní jízdy. Nehořekujme ještě za všechny, kteří zatím základní smysl seriálu nepobrali, a těšme se v opojném osvícení na druhou řadu. HBO má koule. 2. SEZÓNA: Takhle okázale sem teda asi ještě nikdy s ničím blbě nemachroval, ale vem to čert. Jsem na sebe totiž zatraceně hrdej. Na to, že se mohu ohlédnout zpátky a říct si: chápu to! Pochopil jsem ve vší skromnosti, o co tvůrcům šlo, docvakla mi brutálně sarkastická pointa 2. řady, modlím se v další pokračování. Jenže pozor. Nehádám se, že jsou Pozůstalí vesměs tak komplikovaným (a po myšlenkové stránce neobsáhnutelným) příběhem, až si v nich vlastně každý najde to specifické vysvětlení, jaké vyhovuje jemu: jasně, určitě. Za mě holt ale Lindelof všechno sakra dobře uzavřel; u mě osobně mu tahle hazardní sázka na to, že budu v pobavení jen pořád kroutit hlavou a na konci v úžasu prozřu, vyšla. Od finiše jsem čekal akci, napětí a hlavně osudovou tragédii biblických rozměrů. A je super si uvědomit, že přesně tohle také Daviesovi oba scénáristé (Perotta) naservírovali. Možná v trochu jiné dramaturgické formě než ve kterou jsem doufal, ale nevadí. (01.07.2014)

Tak takhle si představuji typ mysteriózního seriálu, kde nám tvůrci naservírují v tomto případě Pozůstalé a řeknou mně : "Tak diváku, tady to máš a Ty si z toho pro sebe vyber co sama chceš, co se Tě silně dotýká a nebo co Tě naopak míjí, s čím souhlasíš, jak to vnímáš, jestliže s ničím nesouhlasíš, jdi od toho raději hned, ale pokud tam najdeš něco, co Tě byť jen trochu osloví a pocítíš zvláštní smutek až depresi, tak jdi dál a nevzdávej to." Tak zvláštní seriál jsem už dlouho neviděla a ani ho nehodlám každému doporučovat, byly momenty, kdy jsem sama bojovala s velmi ambivalentními vnitřními pocity a přece se mně Pozůstalí nějakým nevysvětlitelným způsobem dostali pod kůži. Po druhém díle jsem se přestala zabývat situacemi, které jsem nechápala a tak jsem je přestala řešit, protože tam šlo úplně o něco jiného a jen jsem si vychutnávala pouze jednotlivé postavy, jejich vnitřní svět s jejich pocity a vyrovnáváním se s náhlým zmizením svých nejbližších. A dokonalý výkon Justina Therouxe v roli Kevina, pilíř celého seriálu byl už jen třešničkou na dortu, který ale ne zrovna sladce chutnal. (11.10.2014)

Je to výtečný, ale zase - není to koukání pro každého. Některé epizody jsou fakt pomalejší, nebo spíše nemají tak dobrou pointu, na druhou stranu jsou zde epizody, které bych označil jako prostě skvělé. V obou případech se však často vyskytují dost vyhrocené scény, ze kterých až mrazí... Každopádně jsem si při sledování potvrdil tři věci, 1) Mám rád, když je seriál plný neokoukaných tváří, které jsou popřípadě doplněné několika skvělými herci, které jsem už dlouho nikde neviděl (Eccleston), 2) Najmutí a zaplacení výborného skladatele pro vytvoření soundtracku se může královsky vyplatit, tedy pokud je daný skladatel Max Richter (ten člověk, udělá svou hudbou i z obyčejné scény naprosto srdceryvnou záležitost, 3) Damon Lindelof je talentovaný a dobrý scénarista. To, že psal epizody pro LOST (nejlepší seriál všech dob), je jedna věc, ale druhá je, že napsal scénář i pro několik opravdu sračkových filmů. Tímhle se, aspoň u mě vykoupil. (20.12.2020)

1. série: Přihlouplá sektářská agitka pro diváky s nižším IQ. Poté, co zmizí 2% populace, se nachází svět v depresi. Někdo chlastá, někdo se chce zabít, mládež divoce souloží a fetuje, lidi přestávají chodit do kostela - takže nic zvláštního. Část obyvatelstva odešla do sekty, kde je vaší náplní nonstop kouřit (zřejmě výprodej tabákových výrobků), dopisovat si místo mluvení a ukazovat, jak je vám ukradený život s vyjímkou pečlivého stalkování vybraných osob - je velice obtížné z toho vykřesat nějaký inteligentní záměr nebo smysl, i když se o to občas scénář pokusí pomocí debilních monologů. Účel a destinace zmizení podle scénáristy nebudou nikdy vysvětleny, což znamená, že můžeme očekávat spousta dalších nevysvětlených bizarností, takže pokud si odmyslíme dilema diváka, zda se sekta chová správně nebo ne, čeká nás tuctová maloměstská vztahovka. Místo toho, aby série nějak gradovala k překvapivé pointě, se vlastně nic moc neděje. Tvůrci se jen snaží pomocí provařených triků typu dojemného drnkání na piánko nebo šmrdlání na viole, abyste spadli do melancholie nebo lehké deprese, ale nezapomněli na naději, že na vás stále někde čeká láska (Boha) a osudové zvraty. Lidé často připomínají Lost, scénáristovo předchozí TV dílo, ale to je zavádějící. Lost měli první dvě série strhující, plné zajímavých postav a nějakou dobu vám trvalo, než jste si uvědomili, že to je ezoterická píčovina, pokud možno co nejdéle prodlužovaná, kterou nikdy nikdo rozumně nerozplete a nevyvrcholí k satisfakci nikoho. U Leftovers vám to bude jasné hned i díky nezajímavým hercům (snad kromě chudáka Therouxe, který se chudák musí svlékat v každém druhém díle) a opravdové nudě - ale jsem si jistý, že tento nezdařený ezo mix přiláká dostatek duchovně tápajících a nevzdělaných diváků, kteří v něm budou vidět něco víc. (20.12.2015)

Znáte to, jak si takhle jdete do sámošky, pracujete, nebo vaříte večeři, a najednou fuk, a před očima vám zmizí kamarád/ka, dítě, manžel/ka nebo rodič? Zmizely sice jenom dvě procenta lidí, ale ať už mezi nimi byl nějaký váš bližní nebo ne, život už pro vás nikdy nebude stejný. The Leftovers jsou potenciálně velice frustrujícím zážitkem. Díl za dílem totiž přináší celou řadu otázek, a málokdy některou z nich zodpoví. Odpovědi totiž nejsou tak docela důležité, v jádru všeho stojí ona ztráta a nevratná změna, a způsob, jakým se s ní postavy snaží vyrovnat. Jsou tu ti, co hledají odpovědi v náboženství, další ve vědě, a někdo se pokouší předstírat, že se to vlastně nikdy nestalo. Hlavní postavy nejsou žádní hrdinové, jsou to lidé z masa a kostí, kteří se snaží udržet si všech pět pohromadě ve světě, který se zbláznil. Seriál se jim někdy věnuje rovnou měrou (první dva díly, pár vybraných dalších), většinou se ovšem co díl zaměřuje na jiný charakter, a tak navzdory relativně velkému počtu regularů spoustu z nich uvidíme jenom sporadicky. To divákovi na jednu stranu dovoluje se s každou hlavní postavou seznámit na takřka intimní úrovni, na straně druhé to představuje ten problém, že ne všechny postavy jsou stejně zajímavé/zábavné (což je ovšem samozřejmě čistě otázkou vkusu). Přesto se relativně brzy a trvale dostavuje intenzivní drama, které svým pojetím a záběrem nabízí rozjímání nad životem a ztrátou, jako žádné jiné. Pečlivě budovanou hloubavou atmosféru dokonale dokresluje úžasný soundtrack, ze kterého mi pravidelně naskakovala husí kůže. Není to pro každého, je to velice jiné, než jsem to podle námětu čekal, ale je to smysluplné, fantasticky zahrané (Theroux, Brenneman, Coon!) a mistrovsky zpracované. Malé PS a vysvětlivka toho, proč se navzdory samým superlativům zdržuji páté hvězdy. První série mi (narozdíl od většiny ostatních, koukám...) seděla mnohem víc než ty další. Její vyvrcholení bylo pro mě osobně záležitostí nezapomenutelnou a téměř nerozdýchatelnou, zbytek seriálu už jenom velice dobrý. (13.03.2018)