Réžia:
Aki KaurismäkiScenár:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrajú:
Markku Peltola, Kati Outinen, Juhani Niemelä, Kaija Pakarinen, Sakari Kuosmanen, Annikki Tähti, Anneli Sauli, Elina Salo, Outi Mäenpää, Esko Nikkari (viac)Obsahy(1)
Z vlaku vystúpi muž s cestovnou taškou. Na ceste ho prepadnú, okradnú a zbijú do bezvedomia. Vďaka dvom bezdomovcom, ktorí sa o neho postarajú, napokon prežije, ale stratí pamäť. Nevie, odkiaľ prišiel, ani kam mal namierené, dokonca si nepamätá ani svoje meno. Pomaly si začne budovať nový život, s ktorým je spokojný, keď ho zrazu dobehne jeho minulosť. (STV)
(viac)Videá (2)
Recenzie (142)
Tenhle film s dabingem podle mě hodně ztrácí. Minimalistické scény, neuvěřitelně suché a jakoby bezemoční dialogy hlavních postav a zajímavé postavičky vytváří zvláštní, ale velmi vtipný humor. První věc od Akiho, kterou jsem viděl a velmi dobré. Velmi originální scény, ve kterých začnou postavy mlčet, vy očekáváte střih a ono nic. Vychutnejte si trochu ticha... A taky se mi moc líbily písně z jukeboxu a nový repertoár kapely Armády spásy. ()
Akiho postavy väčšinou hľadajú útek zo spoločenského okraja. Tu je príbeh ozvláštnený o (thrillerový) aspekt amnézie, vplyvom ktorého sa hl. postava dostáva priamo a doslova na perifériu spoločnosti, medzi bezdomovcov a Armádu spásy. (Westernové) Klišé o príchode cudzinca vlakom je ironizované: ani on sám nevie, kto je. Tak, ako mám rád Akiho postavy, tejto konkrétnej láske som však akosi neveril. Nekazilo mi to našťastie celkový dojem z filmu. Za režisérove trademarky tu kopú: dvorní herci (v Cannes ocenená Kati Outinen, zosnulý Matti Pellonpää na fotke zavesenej v bare), mlčanlivosť, absurdnosť, jukebox, psík, vystúpenia kapely. ()
Tak tímhle filmem a to jsem ho slyšela dabovaný si mě Aki získal úplně. Ten, kdo nezná jeho režijní rukopis, tak bude pro něj možná Muž z minulosti hůř stravitelný. Já byla naopak nadšená jeho smyslem pro absurdní humor, který byl zřejmý ze skvělých dialogů a z různých maličkostí např. sázení brambor, praní košile, večeře pro dva a mohla bych pokračovat. To všechno dělá z Akiho filmů skutečně originální, ale i nezapomenutelnou podívanou, alespoň pro mě určitě. ()
Kde je tu úřad práce? / Vidíš tu kostelní věž? Jdi za jejím stínem a najdeš ho. Jarmusch se setkává s Lynchem v prostředí helsinských doků, aby zameditovali nad krásou života v bídě a o tom, že někdy je dostat po hlavě obuchem to nejlepší, co člověka může potkat. Kaurismäki se obdivuje vylhané prostotě, stejně jako se potutelně vysmívá (i vlastní) potřebě s tak specificky krutým kýčem obcovat. Film hřeje u srdíčka, ale dává si záležet na odstupu. K tomu napomáhá surreálná výprava z Finska před Nokií, kombinující retro prvky se zcela současnými, poetické dialogy mondrianovského minimalismu a hereckými výkony jako vystřiženými z Divadla Járy Cimrmana: Manželství je nedotknutelné. Přinesla jsem jízdní řád. Dojem z filmu mi poznamenal zvláštní paradox. Jestliže příběhu hlavního hrdiny dlouho chybí začátek, ustřižený amnézií, mně scházel po dávném prvním zhlédnutí závěr - podloudně nastahovaná avíčka na začátku nultých let končila, kdy sama chtěla. Díky originálnímu DVD jako bych se rozvzpomněl na budoucnost, o níž jsem byl kdysi vlastní vinou oloupen - kupujte filmy v originálním balení! Děkuji. / On mluví. / Jistěže. Jen jsem nevěděl, co říct. ()
hovorte si čo chcete, mne sa tento spôsob filmu páčil, a zabavil som sa. Dej, .... postavy... dialógy .. ba i samotný príbeh ... všetko tak nejak navodené do zvláštneho až absurdného stavu .. čo napokon filmu dalo charakteristicky rys - a charakter. Film odporúčam sledovať s titulkami a užijete si "dokonalost absurdity! .... hihi ... a na záver .. taká milá spomienka na ... "Smúti snáď strom za svojim opadaným lístím? " :) ()
Galéria (41)
Zaujímavosti (3)
- Stejnojmennou divadelní adaptaci scénáře uvádělo od roku 2010 Dejvické divadlo v režii Miroslava Krobota. (skudiblik)
- Na fotoportrétu, kterého je možné všimnout si na stěně během scény v baru, je Matti Pellonpää, který hrál v několika Kaurismakyho filmech, než v roce 1995 náhle zemřel. (oje)
- Film získal v roce 2002 Velkou cenu poroty v Cannes. (Terva)
Reklama