Shoda

3 som dal viac - menej z pokrytectva. Až moc to presakovalo divadlom a teda pôsobilo kvalitne neprirodzene a rozpačito. Príliš veľa premien na tak malom priestore (ako fyzickom, tak i časovom). A Stewartov do nebies vychvaľovaný herecký um som tiež nejak nepostrehol (ale je to sympoš, o tom žádná). Pointa predvídateľná už v momente vyslovenia zápletky. Celkové hodnotnie = skoro strata času a poučenie do budúcna, pokiaľ sfilmované divadelné hry, tak okrem francúzskych konverzačiek, ruky preč! (06.12.2015)

Már rád trojici představitelů hlavních postav. Takže jsem se na to díval hlavně kvůli nim. Musím upozornit, že na tenhle film jsem si musel počkat až budu mít náladu na film plný konverzací. Potom to stálo za to. Obrovský překvapení byl pro mě výkon Matthewa Lillarda. Carla Guginová a Patrick Stewart taky dobrý, ale Lillard mě doopravdy překvapil. (07.05.2017)

Pozoruhodná záležitost ve všech ohledech, komorní drama rozehrané na malém prostoru, přesně tak, jak to mám ráda, výborní herci, kteří podpoří zajímavý a neotřelý příběh, k tomu příjemný hudební podmaz.. Obecně řečeno konverzačky mě baví a tohle stálo za to vidět, těch témat k diskuzi a úvahám je samozřejmě mnohem víc, než je ta stěžejní linie ve filmu, ono to tam probublává pod pokličkou.. Patrick Stewart dokáže být ohromně sympatický a ve vteřině nesmírně odporný, smekám klobouk.. (23.08.2021)

Jedna poněkud drzá návštěva podivného manželského páru u bývalého slavného tanečníka a choreografa a je z toho skvělý film. Přestože příběh je banální, nebanální je jeho průběh a rozuzlení; zásluhou brilantního scénáře se film dokonce umně vyhýbá žánrovým stereotypům a nabízí v každém ohledu originální bilanci jednoho mimořádného lidského života. Je nasnadě, že filmu kraluje jedinečný Patrick Stewart, herec neobyčejného podmanivého výrazu, ztvárňujícího Tobiho s neodolatelnou nonšalancí a jiskřivým humorem. Scéna na střešní terase s výhledem na New York a s jedním z nejkrásnějších životních kréd stojí minimálně za to, abyste tenhle film nevynechali. Je prostě okouzlující. Stejně jako Tobi, tanečník, co šukal s každým, kdo za to stál. #Mezipatra 2015 (09.11.2015)

By jeden nevěřil, nakolik tak sympatický zjev může odpudit svým projevem... Měla jsem ho dost, dědka sebestřednýho, co chce být za každou cenu zábavným a neopomene přitom urazit plno lidí, včetně svých servilních posluchačů, takovým se v reálu docela ráda vyhnu. Naštěstí - po vybalení zápletkové jobovky a nestandardního zákleku za účelem orálního násilí ho konečně humor přešel a ke konci se dalo dospět bez většího ošívání... Ačkoli, bez brblání jsem se přirozeně neobešla, tak například - co má bejt, že Mikeova matka dělala sekretářku? To dopadla ještě dobře, klidně mohla pobíhat s konvicí na kafe v nějakým zaplivaným bistru, jako zbytek tamějších svobodných matek... a navíc, nedělala by ji stejně, i kdyby Tobi přijal jho otcovství? Beztak, na hopsání by už stejně neměla figuru... a nějak jsem přeslechla, že by v neúplné rodině docházelo k hmotné újmě nebo tak něco, proto - o mrtvých jen dobře, ale nemůžu se zbavit dojmu, že se Mike naposlouchal poznámek o svém nevhodném příchodu na svět v návaznosti na baletní kariéru až na založení celoživotního traumíčka... A co si tak z viděného vzít? Snad že následkem jednoho špatného rozhodnutí můžeme zamíchat osudy i zcela neznámých lidí aneb jak vám mohou vzít i to, co jste nikdy neměli... Jinak slabota s útrpnou úvodní půlhodinou a pro mě těžce vstřebatelnými, obligátními konverzačními špeky typu budu tady... jsi opravdu dobrý kluk... no ale kdo nejste podobně zatížen, možná si ani nevšimnete. (20.07.2016)