Rukojemník

„A PŘÍŠTĚ, AŽ BUDEŠ UTÍKAT, TAK SE PORAĎ SE MNOU…“ /// Sázka na vyzkoušený. Obecná škola, Pelíšky, Vyprávěj… retro kusy nejenže táhnou, ale není li scénárista úplnej debil, mají i vo čem vyprávět. Tenhle (snad to měl bejt) hořko-úsměvnej snímek ovšem nepřináší zhola nic novýho a spíš parazituje na dříve uvedenejch. Klukovský hry přebijou ty dospělácký a jediná silná scéna není natočená, ale ozvučená. Inu což, za málo peněz, přiměřeně muziky. 3* z nostalgie. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu založit oddíl komunistický mládeže. 2.) Vzpomínám, jak jsem zasněně hleděl „za kopečky“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (03.06.2015)

Trošku mě mrzí, že tenhle film prošel kiny velmi nenápadně a než jsem ho stačil zaregistrovat byl fuč. Mrzí mě to z toho důvodu, že se jedná o skvělý kousek. Příběh, dialogy ani postavy nejsou vůbec vyhrocený, řeklo by se že nejsou filmový, ale v tom právě spočívá kouzlo filmu. Všechno to působí přirozeně a současně nežně, ale uvnitř filmu, v těch záběrech, v těch nenápadných pohledech či gestech (podání ruku, hození klobouku ) se skrývají velké emoce a silný okamžiky. Smekám před práci režiséra s dětskými herci, to je vždy velmi těžká disciplína a pan Nvota je zvládnul na výbornou, dospělí herci rovněž předvedli maximum ze svého talentu a o kameře pana Marka či hudbě pani Čekovské můžu mluvit stejně. Vynikajcí konec, jen podtrhnul velkou geniálnos tohoto malého snímku. Za sebe můžu říct, že tento opomíjený film klidně moh získat nějakýho toho lva, jenže to by jsme museli žít v zemi kde pozerství není norma. (28.05.2015)

Po dlhšej dobe vydarený a pozerateľný slovenský film, ale bez chýb nie je. Súhlasím s užívateľom nascendim v v tom, že detské dialógy doslova režú uši. Neviem, čo za idiot ich písal, ale takto sa deti medzi sebou nikdy nebavili. Načo vkladať deťom do úst dospelácke reči? Slovo "mlč" sme ako deti nikdy nepoužili. (Nepoužívam ho ani dnes) Namiesto toho drž hubu, zavri zobák, buď ticho...Ešte lepšie dopadli slová ako "V žiadnom prípade" namiesto hovorového - no určite, zabudni, snívaj ďalej... alebo spojenie "to je pre teba" namiesto jednoduchého - tu máš, na...Takých trápnych slov a spojení je tu pomerne dosť a aj keď sú sami o sebe znesiteľné, z úst detí vyznievajú fakt divne. Inak film sa mi páčil, dobré postavy, malý Labuda by mohol niečo dokázať, zdá sa, že je šikovný. L. Šafránková sa popasovala so slovenčinou a dokonca i maďarčinou a dobrá bola i S. Tobias ako učiteľka. Pekný a dojemný záver s nasadením dedovho klobúka. Pán Lasica už dlho nemal tak dobrú rolu. Všetko, čo mi na filme vadilo nebolo o peniazoch. Čo takto skúšobná projekcia a skúsiť vychytať muchy? 70%. (10.01.2016)

Tak po tomhle blockbusteru na dlouhou dobu končím s česko-slovenskou produkcí. Film je naprosto o ničem, snaží se o nějakou výpověd z doby za železnou oponou, nedaří se to. Nedaří se v něm totiž vůbec nic. Ať už jsou to debilní strojený předabovaný dialogy,nebo humor. Ten nehledejte, chybí. A drama? No to vůbec. Vypínal jsem to po padesáti mnutách, čekajíc, že se něco začne dít. Nezačne. Ztráta času. Herecký výkony hodný televizní inscenace z doby Nemocnice na kraji města a postavy tupý a plochý,že to ani víc nejde. Sorry pane Nvota, to si zabil. (08.07.2015)

Nepochopím, proč se slovenské filmy u nás dabují. Pokaždé to filmu ubere na uvěřitelnosti. Na druhou stranu – Jak jsme hráli čáru je skvělý už z podstaty. Dlouho jsem se nesetkal s tuzemským (popřípadě slovenským filmem), který by vážná témata (zde období komunismu) byla vyprávěna neotřelou formou v očích dítěte. Juraj Nvota našel díru na trhu a udělal to zatraceně dobře. Atmosféra byla skvělá, všechno to bylo krásně upřímné, lidské, byla radost na podobný film koukat a musím říct, že jsem si ho díky tomu moc užil. Skrytá perla v československé kinematografii, která si zaslouží lepší hodnocení než to, jaké tady aktuálně má. (25.08.2020)