Zásah v pravou chvíli

Často se o některých komicích říká, že scény z jejich filmů jsou jako vystřižené z němé grotesky. O Zásahu v pravou chvíli Normana Wisdoma se dá říci pouze, že to je groteska, sice ne už němá, hodinu a půl dlouhá, ale je. Většina dialogů by se mohla vystříhnout a nahradit mezititulky a stejně tak propracovaný děj, nebyl silnou stránkou starých mistrů, jakožto není pana Wisdoma. Některé postavy mi přišly jak vystřižené z francouzských komedií, přesto je to komedie anglická, což je znát obvzláště v některých replikách. (27.09.2007)

Prva scéna keď Pitkin zareve 'chopper' ma naozaj pobavila. Nasledne po zač. titulkoch scéna s policajtom a naťahovačka s nositkami ma takmer unudila k smrti po nej som sa vsak naladil na atmosferu grotesky a do konca som sa už len rehotal nad neschopnosťou všetkych hrdinov a dôvtipom hlavného hrdinu Pitkina ktorý si robí zo všetkeho len dobrý deň. (26.08.2009)

Tak jsem pro sebe objevil Normana Wisdoma, o němž jsem do té doby neměl vůbec tušení. Rozhodně zajímavá komická osobnost, i když groteska za každou cenu mi nesedí a přehnaná nešikovnost je v podstatě to, co mi na ní vadí nejvíce. Ale Normanovi se stejně podařilo mě třeba v úvodní scéna v řeznictví strhnout na svou stranu. (07.06.2016)

Nazval bych to groteskou druhé generace. Pro tehdejšího diváka (jsme v šedesátých letech) už by němá groteska nebyla atraktivní, kromě toho éra němých filmů dávno pominula. Divákovi je tak servírována groteska se zvukem, smíchem, hudbou, obsahově plnější, na vtipné scény ale chudší. Z počátku jsem kroutil hlavou, ale nakonec mě Pitkin přeci jen přesvědčil, především zmiňovaná scéna s fousáčem v zubařském křesle se povedla. Když se u komedie od srdce (několikrát) zasmějete, that´s all right! Edit po dabované verzi: Eduard Cupák řádně zavzpomínal na o tři roky starší roli Josephine v Někdo to rád horké, a střihl si pitvořícího Pitkina. Skvělý dabing tomuhle filmu sluší (a je ve Wisdomově tvorbě dost možná jediný starý, předrevoluční), Normana ale přesto doporučuji i v originále. (20.08.2008)

Patrně nemohu za to, že se Norman Wisdom narodil do technicky příliš vyspělé filmové doby, ale přesto je mi to líto. Dokud totiž filmy nemluvily, tak by se svým přirozeným trdlovstvím jistě vynikal mezi všemi těmi úspěšnými klouzači na banánových slupkách. Na šedesátá léta už to zkrátka nestačí a zvuk tomuto snímku rozhodně příliš nepomáhá - zejména hlasitý smích přihlížejících. Přesto si ekvilibristika s nosítky nebo nemocniční závod na vozících zaslouží místo v mé děravé paměti a kritika charitativních snobů mne vyloženě potěšila. (28.05.2013)