Amores perros

Musím uznat, že mexické filmy posledních cca 10 let (nebo alespoň ty, co jsem viděl) si drží velmi vysokou úroveň. Také Amores Perros se řadí určitě mezi to povedenější, byť je zde skutečně (jak mnozí zde podotýkají) vidět mírná nevyrovnanost jednotlivých dějových linií (neodvažuji se je nazvat povídkami, protože je zde evidentní provázanost děje). Velmi dobré výkony odvedli i herci, ale ani oni se (zejména v té střední části filmu) nevyvarovali mírného přehrávání. Přesto si ale myslím, že se jedná o mimořádné dílko, kterému sice chybí něco k dokonalosti, ale určitě pozorného diváka zaujme. Pokud však hledáte něco pro pobavení - ne, tohle není dobrá volba, oddechový film tohle zcela rozhodně není. (08.09.2003)

Prostřední povídka nebyla nic moc. Ale zase trvala pouhých 30 minut, což se v celkové stopáži filmu hravě ztratí. Přímo k nevíře je zmínka, že při natáčení nebylo zraněno žádné zvíře. Přitom se tady s nimi režisér ani trošku nemazlí. Hleděl sem opravdu jako blázen. Těch mrtvých psů je tady zkrátka hodně. Film je tak nějak uvěřitelně surový. Úvod filmu vskutku ukázkový. Divák je hned vržen do děje. Prolínání jednotlivými scénami zde mírně připomíná Pulp Fiction. (11.09.2008)

Jediná dopravní nehoda fatálně poznamená životy několika postav. Bohužel všechny negativně, což není dramaturgicky nejlepší - u tak dlouhého filmu by mohl opadnout zájem. To se kupodivu nestalo, je to velmi silný, impresivní film, který dlouho z hlavy nedostanete. ALE: Pokud se stejně jako já kácíte při pohledu na trpící psy, pak se na Amores Perros V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ nedívejte. Autoři se sice obligátním titulkem dušují, že pejskové neutrpěli nejmenší újmu a natáčení strávili v blahobytu, ale já tomu moc nevěřím. Kubišovou na ně! 80 % (06.04.2005)

Jelikož mám opravdu ráda tvůrčí dvojku Gonzáleze s Arriagou, tak jsem byla hodně zvědavá na jejich první společný počin a opět nezklamali. Dostala jsem přesně to, co jsem od nich čekala, čili syrový a nepříjemný film, který předkládá život takový, jaký je. Opět ve filmu sledujeme několik příběhů, které se vzájemně proplétají, každý příběh zobrazuje jiný druh lásky, ale výsledek je úplně stejný. Tohle není film na nedělní odpočinkové odpoledne, je třeba se připravit na pořádnou dávku deprese. Velkou roli ve filmu hrají psi, pro milovníky psů tento film určitě není zrovna lehký oříšek, já si však ani jednou za film neřekla: "fuj, to je hnusné, to už je moc", prostě jsem to brala, tak jak to je, jako tvrdou realitu. Na plný počet to není, protože film si nedokázal po celou délku udržet laťku, kterou nastavil v první části, ale jelikož jde o Gonzálezův režijní debut, nelze nic jiného, než smeknout. Film, který určitě doporučuji, za vrchol této dvojky však stále považuji "21 gramů". (06.04.2012)

Výprávěcí styl, kdy je příběh rozpolcen do několika (konkrétně tří) částí, není vyprávěn chronologicky a postupně do sebe pěkně zapadá, je pravděpodobně inspirovaný Tarantinem, avšak nic jiného s ním film nemá společného. Amores perros je výborný debut nadějného režiséra, který zprostředkuje surové, syrové a stále velmi věrohodné nahlédnutí do mexické společnosti a kultury. První příběh a jeho vyobrazení prostředí a lidí i s jejich emocemi, byl takřka bezchybný a spolu se zajímavým dějem na jasných 5 hvězd, bohužel druhý už spíše jen otrocky splňoval pointu celého filmu (amor = láska + perro = pes), ovšem ještě stále se bezpečně držel nad hladinou nezajímavosti, či průměru. Poslední část mě asi nedojala tolik, jak bylo zamýšleno, ale ostatní složky se opět držely velice vysoko - atmosféra špinavého mexika a hlavně pohled do duše jak "bohatému bezdomovci" s neschopností normálně žít kvůli bývalému prohřešku vůči rodině, tak člověku, který si objedná vraždu, ale není schopen se oběti ani podívat do očí. 8/10 (29.07.2008)