Amores perros

Živočíšnosť juhoamerických filmov je fascinujúca. Páčilo sa mi asi všetko. Od vášnivých vzťahov v rodinách až po spôsob, ktorým režisér oznamuje čas v jednotlivých dejových líniach. Prepletenec troch osudov, ktoré sa vzájomne stretajú len okrajovo, spája hlavne výrazná tragika. Neviem posúdiť, či je život na tomto kontinente skutočne tak dramatický, alebo je to len ich spôsob vnímania skutočnosti. Rada sa však z kresla dívam a užívam si búrku pocitov. (06.08.2006)

První celovečerní snímek Alejandre Gonzáleza Ińárrity, který svůj obrovský mezinárodní úspěch potvrdil nominací na Oscara za cizojazyčný film. Musím přiznat, že snímky se vzájemně propletenými příběhy mám velmi rád a tenhle patří mezi ty nejlepší jaké jsem viděl. Bohužel co sráží mé výsledné hodnocení je velká nevyrovnanost jednotlivých povídek (jsou celkem tři). První a obvzláště poslední se mi moc líbily a nemám jim téměř co vytknout. To se bohužel nedá říct o prostřední, u které jsem nechci říct nudil, ale zkrátka nedosahuje kvality dvou ostatních. Každopádně musím uznat, že tohle je velmi kvalitní předehra pro následujících 21 gramů a Babela, které řadím o třídu víš......... (05.03.2008)

Film ve stylu Q. Tarantina který popisuje život jedné netradiční rodinky (matka – alkoholička, dva synové - jeden dělá v supermarketu a v noci podniká ozbrojená přepadení a svou ženu doma terorizuje a ten druhy dělá prd, protože za něj vydělává jeho pes při ilegálních zápasech), dále bezdomovce (bývalý legionář, který si přivydělává nájemnými vraždami) a konečně modelky, které náhoda převrátí život naruby. Prostě láska má mnoho podob aneb láska je kurva. (15.09.2009)

Já bych toto veledílo spíše pojmenoval Amores Pessos, jelikož hlavní dvě věci, kolem kterých se celý děj točí, jsou peníze a psi. Alejander je zkrátka mistr lidských osudů a to nejen ohledně výběru, ale i režie samotné, protože většině ostatních režisérů by se námět rozpadl pod prsty. Ruku v ruce jde i znamenitý scénář, který patřičně využívá přechodu mezi jednotlivými ději. Osobně si ale myslím, že kdyby přibyla rozdílová časová linka a některé charaktery se sloučily do sebe, bylo by to pětihvězdičkové dílo, ale i tak se jedná o emocí nabytý snímek zasluhující zhlédnutí. P.S. A pak že psi nedokážou rozvrátit vztah. Nejlepší soundtrack z filmu 80% (25.08.2012)

Iňárritu má režii opět v malíku a trojici spletitých příběhů propojuje s takovou obratností, jako by od narození nedělal nic jiného než běhal s kamerou napříč městskou džunglí. Na tomhle jeho výletu bych viděl jen dvě velké slabiny, a to že jednak hraje místy strašně moc na efekt a vzdává se tak své podmanivé autenticity, a pak také kvůli přemrštěné stopáži už v závěru docela silně nudí a nevyúsťuje vlastně v nic, co by diváka nějak vytrhlo z letargie. Líbily se mi první dva příběhy a vesměs jsem si liboval, jak to Alejandrovi zatím všechno krásně vychází, ale naopak mě hodně zklamalo, že námětem nejzajímavější pasáž o nájemném zabijákovi vyšla úplně vniveč, stejně jako pokus o citové obměkčení v závěru. Je to rozhodně velice dobrý film, který za těch 150 minut asi stojí, ale nic přelomového nebo vysloveně neobvyklého se také zdaleka nekonalo. Alespoň se ukázalo, jakým je Pulp Fiction v daném okruhu filmů nedotknutelným vládcem. 75% (25.06.2013)