Amores perros

První povídku považuji za ukázku dokonalého filmového řemesla a Ińárritu pro mě při jejím sledování byl génius, kterému bych s klidem svěřil jakýkoli námět, protože jeho vizuální nápady nebo střídání kontrastů jsou naprosto bez chyby. O to víc pak moje nadšení zvadlo po zbývajících dvou příbězích, které nejsou nějak špatné, jenom na rozdíl od první tolik neznepokojují a zároveň neuchvacují divákovy smysly a spíše se soustředí na postupný psychický vývoj postav. Bohužel většinu času až příliš postupný a téměř zdlouhavý. (04.08.2006)

(1001) Nerozumím tomu. To nejsou tři propletené příběhy, to je film složený ze tří povídek. A tak ani tak nechápu, co to má znamenat. A abych napsala víc než jenom tři věty, tak dodám ještě zpětné uvědomění, proč mě to ani nezajímá: Nikdo z těch postav není dobrý člověk (Gael k tomu má asi nejvíc nakročeno, ale i on se chová hned od začátku dost problematicky). Proč bych se měla dívat na film výlučně jenom o zlých a špatných lidech. (30.01.2019)

Prvá časť je absolútna bomba, druhá ťažká nuda a tretia solídny nadpriemer. Bohužial prvá časť má vysoké tempo, ktoré vystrieda komorná atmosféra bytu s nekonečne sa opakujúcim, otravným volaním na psa. Potom sa síce tempo znova zrýchli, lenže je už cítiť nesúrodosť a tým pádom aj vykonštruovanosť príbehu. Z filmu je jasné, že sa jedná o debut, kde režisér ešte nie je schopný predviesť svoj štýl bez chýb. Jedna z výnimiek, kde obsah víťazí nad formou. Aspoň pre mňa. (28.09.2009)

Amores perros je film, který asi neumím ohodnotit a nedokáži ocenit. Tři příběhy odlišných lidí, která se spojí jedním okamžikem. Nemůžu upřít, že to má jisté kvality, krásně do sebe vše zapadá, ale upřímně, dvě a půl hodiny jsem trpěla… od první scény, až do konce. Tři příběhy, které jsou vždy poznamenány psím příběhem. Už víte, kam mířím? Bylo mi úplně jedno, jak ty lidi dopadnou, ale dívat se na trápení psů mě na začátku tak poznamenalo, až se mi udělalo zle a pak to bylo pro mě také čiré trápení. Už vím, proč jsem se mu tolik let vyhýbala. A každý kdo mě zná, ví, co jsem musela prožívat. Btw. Poslední příběh byl pro mě ten nejsilnější! --- Hodnotím tedy symbolicky průměrem! (18.06.2018)

Musím uznat, že mexické filmy posledních cca 10 let (nebo alespoň ty, co jsem viděl) si drží velmi vysokou úroveň. Také Amores Perros se řadí určitě mezi to povedenější, byť je zde skutečně (jak mnozí zde podotýkají) vidět mírná nevyrovnanost jednotlivých dějových linií (neodvažuji se je nazvat povídkami, protože je zde evidentní provázanost děje). Velmi dobré výkony odvedli i herci, ale ani oni se (zejména v té střední části filmu) nevyvarovali mírného přehrávání. Přesto si ale myslím, že se jedná o mimořádné dílko, kterému sice chybí něco k dokonalosti, ale určitě pozorného diváka zaujme. Pokud však hledáte něco pro pobavení - ne, tohle není dobrá volba, oddechový film tohle zcela rozhodně není. (08.09.2003)