Rodinná oslava

To jsou ty rodinný oslavy ... :-)) Aneb jak říkala moje babička: "Všude je něco...". A je to tak a tenhle film to skvěle vystihuje. Člověk by řekl "těžce dramaticky", jenže ono to je fakt ze života a jak mezi sociální spodinou, tak mezi "high class" rodinami, dějí se věci odporné a zvrácené ... Sociální úroveň ani inteligence nezabraňuje skrytým rodinným tajemstvím a tabu, které se většinou na povrch ani nikdy nedostanou ... V tomto filmu se na povrch dostanou a o to větší je to sada ... Je to fakt psychologickej nářez a pro vnímavého diváka hodně těžce stravitelný kousek. Ovšem geniální, geniálně zahraný a podaný ... Trochu mě vadila poletující kamera, ale ta přece jen celý dojem ještě "přiostřovala" ... Vynikající!!! (24.11.2010)

Scénář: Thomas Vinterberg, Mogens Rukov .. Hlava rodiny slaví 60 narozeniny a k této příležitosti sezvala celou svoji famílii do honosného sídla, kde během oslav vyplouvají dávné křivdy a zapomenuté strasti minulosti. Na to, jaké má film postavení v místním žebříčku jsem však čekal trochu údernější scénář! Protože pár bolestných vzpomínek a teatrálních výkřiků evidentně šílené snobské rodinky mě jaksi nedostalo do správných výšin. Jelikož je film podle manifestu Dogma 95, co se zpravování týče není tak moc co vyzdvihnout nebo naopak hanit. Vše podléhá svazujícím pravidlům a tato forma mi nikterak nevadí. (18.10.2007)

Od prvního okamžiku, kdy divák zjišťuje, že v tomto filmu bude hrát prim ruční kamera, a kdy vidí, jak jedna z hlavních postav vyhazuje manželku z auta, se dá čekat, že Festen bude netradiční filmový zážitek. A také nepředvídatelný. Styl domácího videa, které mohl natočit kterýkoliv z účastníků oslavy, dává celému filmu zvláštní nádech; důležité scény přicházejí stejně obyčejně jako ty zdánlivě běžné, každá postava v sobě navíc nese cosi kladného i záporného, takže si nikdo ani v jedné chvíli nemůže být jistý, co přijde příště a čím se mu tato rodinná oslava zapíše do paměti. Tak syrové, tak pravdivé, tak zvrácené. Nelze nepoužít Hamletova slova: "Je něco shnilého ve státě dánském." (07.08.2010)

Není nad upřímnost, zvláště v případě nepřikrášleného rodinného videa z velkolepé oslavy, na kterém si dal dostaveníčko ukázkový materiál pro diplomovou práci psychopatologa, s abecedním seznamem abnormalit duševního zdraví, z kterého je vyjmut jen Christianův přítel Šíša, neboť je imaginární. Hosté mimo příbuzenstvo jen nesvéprávně doplňují kulisu Klingenfeldtovic minimalistické hry na pravdu za odkrytí charakterových zákoutí a já mohu jen říci: Dogma 95 - do smrti dobrý... (18.04.2013)

Netypický styl, co mi sedl. Drama "jako ze života", škoda jen zrnícího obrazu, jinak ruční kamera OK. Neskutečná síla jednotlivých momentů, ať už jde o obviňující přípitky, co zapadají do davu ignorujících lidí (opravdu asi jedna z nejsilnějších scén, kdy se společnost po vyslechnutí synova obvinění prostě dál baví a absolutně syna ignoruje), rasistickou písničku zpívanou před černochem, nález dopisu na rozloučenou apod. Už dlouho se mi nestalo, že bych se tak dokázala vžít do okamžiku a opravdu tam cítit ty emoce. Civilním výkonům herců nelze nic vytknout, ale nejvíc vynikal skvělý Ulrich Thomsen a jeho filmová sestra Paprika Steen. Naopak Thomas Bo Larsen v roli agresivního bratra mě těžce sral. Na to, že film se drží v rovině relativního reálna, a tudíž není na místě očekávat bombastické vyvrcholení, je konec filmu víc než uspokojivý. Čistých 5* (26.10.2011)