Jack Strong

Pražské jaro jako příslovečná poslední kapka, po které polský plukovník Kukliński jednou provždy ztrácí veškeré ideály o SSSR a v průběhu několika let vynese na Západ několik desítek tisíc stran zásadních spisů od technických specifikací až po operační plány. Zfilmování jeho pohnutých osudů je sice v první řadě žánrovka se vším všudy, v druhé jedno velké vzdání cti a až ve třetím plánu snaha o rekonstrukci tehdejších událostí, ale těžko to brát jako zápor, jelikož napětí se tu většinu stopáže dá krájet; typicky skrze zdánlivý rozhovor o ničem, ale pod povrchem se hraje hra "ten ví, že ten ví, ale támten jen tuší zatímco támhleten ani netuší". Škoda že se Poláci při všech těch žánrových i produkčních kvalitách nevyhnuli žánrovým klišé. Jsou tu snad všechna, co se kdy ve špionážních filmech objevila. Většina je sice podána s grácií a svůj účel plní, ale stejně to zamrzí. (22.07.2014)

Je to dobře natočené, i ten pocit z té socialistické doby tam je trefný dobře. V první půlce se toho moc neděje, ke konci to víc nabere na dynamice. Top je vtip na hranici západního Berlína, kde se černý řidič jízlivě ptá celníka, jestli ty stejný psy měli i v Osvětimi. Celkově 4, kdyby to mělo víc drajv, mohlo si to sáhnout i výš. Ale to je u životopisu asi těžký. (21.11.2021)

Jack Strong je mrazivým dramatem z Polska z období studené války. Jde o příběh polského plukovníka Kuklińského, který se po událostech v roce 1970 v Gdaňsku, kde polská armáda střílela do lidí, dal z vlastního přesvědčení na stranu Západu. Začal vynášet tajné materiály vojsk Varšavské smlouvy a Sovětů pro CIA. Natočeno je to strhujícím způsobem a atmosféra filmu je vtahující a také velmi tísnivá a nepříjemná. Stejně jako tehdejší doba. Zobrazení osudových okamžiků pro národ a vykreslení neutěšené politické situace se postupně proměňuje v drama jednotlivce. Tím se příběh stává osobnějším a napínavějším, ke konci napětí graduje a nedá divákovi vydechnout. Studená válka byla hnusným obdobím v našich dějinách a je jen dobře, že nepřerostla v tu opravdovou. Každý národ se s ní vyrovnával po svém. U nás byl 68 a normalizace, v Polsku Gdaňsk a Solidarita… Při větě: „Že si nenecháme líbit to, co Čechoslováci?“ mě opravdu zamrazilo. Kdybych byl Polákem a tu dobu si prožil, je to jasný pět hvězd. I bez toho mnoho nechybělo. V dnešní době je často zmiňované dilema, zda odsoudit, či glorifikovat hlavního hrdinu. Rozhodnutí rád nechám na Polácích. Jen dodám, že s odstupem času je soudit lehké a Kuklińský nebyl ani černý, ani bílý, ale byl rozhodně silnou osobností a Jack Strong je silným filmem. (12.07.2023)

Čím více mám za sebou polských filmů s historickou tematikou, nebo prostě jen pozadím nějaké doby (Růžena, Ida, Štvanice), tím jasněji vnímám, že Polákům jde tento typ filmů v posledních letech mnohem lépe než nám. My si z toho už jen dokážeme dělat legraci, a ani v tom poslední dobou nevynikáme. Jack Strong je velmi zdařilý špionážní film podle skutečných událostí s výborným Marcinem Dorocińskim v hlavní úloze důstojníka polské lidové armády, který za studené války navázal kontakty s americkou tajnou službou. Jenom se mi fakt nelíbilo, jak ho ke konci namaskovali, aby vypadal starší. To bylo jak z nějaké divadelní maškarády. :-) (08.10.2014)

Mám rád filmy podle skutečných událostí a mám rád příběhy statečných lidí v boji proti komunistické diktatuře. Plukovník Kuklinski statečným mužem bezesporu být musel. Režisér Pasikowski se diváka o tomto snaží přesvědčit již v úvodní brutální scéně z otřesného způsobu popravy sovětského špina špionů Olga Peňkovského. Zajímavé pak je sledovat, co přimělo muže, který se mj. podílel na přípravě plánů na zapojení Polska do invaze vojs Varšavské smlouvy v Československu roku 1968, stát se jedním z nejvýznamnějších špionů studené války, srovnatelným asi právě se zmiňovaným Peňkovskim. Osud tomu chtěl, že Kuklinski nakonec dopadl o dost lépe než Peňkovskij, i když, jak ukazuje závěrečných 5 minut filmu (z níchž se člověk dozvídá, že oba jeho synové po emigraci zahynuly při dopravních nehodách), vše může být relativní... K samotnému ztvárnění okolnosti onoho úniku celé Kuklinsého rodiny z komunistického Polska lze mít určitě jisté výhrady (viz Kuklinského pesimistické představy versus následná realita). Ona "virtuální" (téměř až neskutečná) automobilová honička, však měla patrně filmu dodat jistý prvek akčnosti, který by u pravého špionážního filmu asi neměl chybět. Jinak se to celé totiž odehrává tak nějak v poklidu, až se člověk skoro diví, že se Kuklinski mohl tak dlouhou dobu dělat beztrestně z polských i sovětských úřadů dobrý den a předávat američanům jedno super tajné lejstro za druhým. Ale život někdy nevymyslíš... (21.11.2021)