Leviatan

Výjimečný film. Tohle je nesporná filmová událost. Andrej Zvjagincev poupravil optiku svých dřívějších snímků a v průsečíku dramatu vztahového, dramatu justičního a dramatu kriminálního se mu v odvážném ohnisku zjevilo současné Rusko, obnažené až na kost. Země, kde se nezměnilo zhola nic, kde člověk je stále jen leník, burlak, který neznamená a nezmůže ničevo, vše stále ovládá věrchuška, Putin bedlivě shlížející z portrétů v kancelářích v geniální a odvážné metafoře jako další z řady portrétovaných všemocných sovětských vládců, jako další nenáviděná olyslá hlava politbyra, jako další ,,první tajemník ÚV KSSS", do jehož státnické fotografie lze jenom někde tajně bezmocně střílet... Jestli lze na základě tohoto snímku analyzovat stav společenských struktur a charakter panujícího režimu, tak Rusko se v kruhu vrátilo znovu do dob před rozpadem Sovětského svazu, ty mechanismy, vztahové sítě, kladení váhy na tykání si s mocnými v Moskvě, obcházení po stranické linii atd. mi silně připomínají to, co jsem tu sám zažil před sametovou revolucí - totalitní mechanismus vládnutí. Putin zatáhl Rusko o čtvrtstoletí zpátky. Andrej Zvjagincev však kloubí společenskou kritiku s řemeslnou dokonalostí a fenomenálním filmovým jazykem. Pomalé plynutí, které má v sobě ovšem obsaženo vjem nevyhnutelnosti, jakýsi temný spodní proud, kterým je unášeno. Občas probleskne lyrický přístup z předešlých filmů, výrazná metaforičnost a symbolismus. Jako příklad lze uvést leitmotiv obsažený v názvu filmu. Biblický Leviatan tu není zmíněn jen ve svém primárním významu, ale chytře se tu pracuje i s celým spektrem významů a aluzí sekundárních - leviatan coby metafora politické mafie, která ovládá správní oblast jako svou gubernii, tedy synonyma příšery (s postavou otylého aparátčíka) s níž nelze bojovat, zároveň ale může být přeneseně i metaforou Ďábla, shlížejícího ze státnických portrétů, Leviatan má ovšem i podobu pravoslavné církve, příšery, nevěstky Ďáblovy, která děsí svou obojakostí, dalším zastřešujícím významem může být odkaz k filosofickému dílu Thomase Hobbese Leviathan - stát coby ,,Bůh" sám určuje, co je právo, morálka, náboženství a co se smí a nesmí a člověku nezbývá než se tomuto totálnímu státu bezpodmínečně podřídit. Tvůrci ovšem zmiňují také původní význam velryby, která se opakovaně vyskytuje uvnitř mizanscény (například v krásné scéně s vyvřelou velrybí kostrou, stejně jako se velryba zjevuje v moři Lilje), alegorii chaosu společnosti i konkrétního lidského života, který je bourán politickým i fyzickým tlakem. Excelentní je scéna bourání domu - kamera nejprve snímá opuštěný obytný pokoj, z něhož zmizeli lidé, když tu se náhle a nečekaně zjeví ve zdi lžíce demoličního bagru, strašné chapadlo Leviatana. Z fungující rodiny, z lidského života nezbylo nic. Vynikající práce s herci, kteří předvádějí naprosto strhující herecké výkony, krásná kamera. Možná největší filmová událost tohoto roku... (13.02.2015)

„MŮŽEŠ LEVIATANA CHYTIT NA PRUT NEBO MU SVÁZAT JAZYK PROVAZEM? BUDE TĚ PROSIT O MILOST? BUDE S TEBOU HOVOŘIT KLIDNĚ? NA ZEMI NENÍ JEMU ROVNÉHO. ON JE KRÁLEM VŠECH STVOŘENÍ…“ /// A tak se Kolja rozhodl se systémem bojovat... Překvapivě tenhle boj není hlavní náplní příběhu. Je totiž o lásce a tragédii obyčejnejch lidí, plnej sociálních a biblickejch odkazů. Během píčování na ruskej aparát si neuvědomíte (nevíte), že ten příběh má kořeny v Americe. Nemusí nic říkat na plnou hubu. Je drsnej tím, co naznačuje. Zajímavě, satiricky a pravdivě. Těch 140 minut je moc. Ale chápu, že všechny ty „úkazy“ mají dostat prostor k vyniknutí. Tohle se musí kritikům a festivalovýmu publiku líbit. 3a½!, takže 4*. Páč to má hloubku, kterou Major nenašel. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Král Achab je můj vzor. (no tak určitě, kdo by nechtěl bejt králem, že?) 2.) Jób je (taky) můj vzor. (no tak určitě, kdo by nechtěl trochu toho utrpení, že?) 3.) Thx za titule ,,Dsvanda“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (15.02.2015)

Výborný film, který si právem zaslouží nominaci na Oscara v sekci zahraniční film. Kruté severské drama o (ne)vymahatelnosti práva. Takový příběh se bohužel může odehrát v jakékoliv zemi a stát se téměř komukoliv. Přistihla jsem se, jak u filmu nevěřícně kroutím hlavou, co vše se může stát a přesto si člověk uvědomuje, že "tak to bohužel často chodí"... (31.12.2014)

Nový Zvjagincevov film nenaplnil moje očakávania. Dychberúce zábery na chladné more a vyprahnutú krajinu niekedy nestačia. Chýbal mi prienik do hĺbky jednotlivých vzťahov ako v Ceylanovom Zimnom spánku. K tak bezútešnej, ale niečím krásnej krajine a k ešte bezútešnejšej budúcnosti jej obyvateľov sa mi žiadalo menej postáv, no venovať im viac času a to nielen formálne. Tento vysoký potenciál sa povrchným vyobrazením rodinných vzťahov, či vzťahu cirkvi a predstaviteľov mesta, na jeho veľkú škodu nevyužil ani z polovice. Poslednú scénu filmu si skôr predstavujem sediaceho a opusteného Romku pri skelete veľryby. Na tomto magickom mieste mala kamera tráviť viac času. (10.03.2015)

Atmosférické, autentické, presvedčivé... ruské. Na Leviatana by sa robila zlá paródia, lebo tvorcovia narábajú s vecami typickými pre Rusov tak svojsky, že to samo osebe pôsobí parodicky (alkohol, korupcia, byrokracia, zbrane, Lenin). Ak by som Leviatana omylom videl v noci v televízii, asi by som pri ňom vydržal do konca a nenudil sa. No Dosť by som sa čudoval, že ma to baví a na konci by som uznal, že to bolo zaujímavé, kvalitné a dobré a Lilja dole bez tomu len a len prospela (škoda, že tam nečupela ešte aspoň dve hodiny). Hlavne by som ale asi uznal, že ruské filmy ozaj, ozaj, ozaj nie sú mojou šálkou kávy. (05.01.2017)