Krajina tieňov

Jeden z těch filmů o tom, jak je život někdy krutý a současně krásný, což je výpověď o světě balancující přesně na pomezí banálního žvástu a hluboké moudrosti. Lewisovými knihami jsem zcela nedotčen, to mi ale nebránilo nechat se pohnout tímto filmem o jednom výseku jeho života. Příjemná a po všech stránkách zdařilá podívaná, s tklivým závěrem, který by nedojal jen cynika. (31.08.2011)

Působivé romantické melodrama mapující postavu C.S. Lewise jakožto trochu zatrpklého a životem nezkušeného profesora, který většinu své energie dává do role učitele, potažmo spisovatele a osobní život mu nenápadně prokluzuje mezi prsty, což se má ale brzy změnit. Je to příjemné pokoukání, spiše pro emocionálně a věkově odžitější díváky. Film nekáže, nehází zbytečná moudra a nemá na životní situace a existencionální dilemata, která se tu před očima diváka odehrávají nijak vyhraněný názor. Za pozornost stojí krome hereckých výkonů i scénáristicky bravurně zpracovaná postupná osobnostní proměna C.S. Lewise. Kousek po kousku, záběr po záběru. Tyhle srdečné příběhy zapadly povětšinou někde v devadesátkách, kde mají své místo a nesmrtelný punc nadčasovosti a Shadowlands je ukázkový příklad. Dokázal to dál opakovat snad jen svého času Anthony Minghella a to už je nějak patek zpátky. (03.02.2018)

Přiznám se, že o osobě C.S. Lewise toho moc nevím a nečetla jsem ani žádné jeho knihy, přesto se mě tento film hodně dotkl v tom dobrém slova smyslu. Anthony, který je můj nemilejší herec, hraje jako vždy výborně, navíc téměř celou dobu nesleze z plátna, což mě těší, protože na něj bych se vydržela dívat i celé hodiny. Celý příběh je takový jemný, příjemně lidský, navíc zasazený do nádherných kulis Oxfordu. Zas tak často mě filmy nerozpláčou, ale tohoto jsem brečela jako želva minimálně poslední půlhodinu, ale konečné poselství mi na rtech vykouzlilo přece jen úsměv. (17.04.2008)

Přesně pro takovýto typ snímků miluju FILM jako takový. Hranice mezi kýčem a uměním je tenká. Divák to jednoduše vytuší. Pozná, pokud je snímek dělán upřímně, s pokorou a láskou k danému tématu, kdy vše působí nenuceně, přirozeně, nikoliv strojeně. Vypadá to jednoduše, že? Snímek si pozvolna plyne svým tempem, divák sleduje ubíhající minuty aniž by ho něco výrazně rušilo, neříká si, tuhle scénu bych „natočil jinak“, tuhle vystřihl, „tady“ mi něco chybí.... Divák „propluje“ celým snímkem , po celou dobu projekce téměř nemá ani čas uvažovat čeho je svědkem a až po skončení snímku mu to pomalu začne docházet. Přiznejme si upřímně, kolika snímkům se toto podaří. O kolika z nich lze toto říct (napsat)?! Toto je přesně ten případ. Shadowlands je další z pádných důkazů, že sir Anthony Hopkins je herecký chameleón schopný zahrát úplně vše. A musím dodat jedno: Dr. Hannibal Lecter ho určitě nejvíce proslavil, JÁ osobně ho mám přesto nejraději v „této poloze“ (viz tato role, či pan Stevens z Ivoryho Soumraku dne, popř. jako Burta Munroa z Donaldsonova V zajetí rychlosti). Cítím velký potenciál co se týče předlohy. Troufám si tvrdit, kniha bude lepší filmu (a hodlám se o tom také přesvědčit). * ubírám za dabing (přičemž to samozřejmě není problém snímku samotného, takže až tento svůj „handicap“ napravím, je více než pravděpodobné, že výsledné hodnocení (ve světle tohoto faktu) o tu 1* zvýším). p.s. když už jsem zde velebil A. Hopkinse, nemůžu (a nechci) opomenout Debru Winger coby spisovatelku a básnířku Joy Greshamovou. ( Naprosto přirozený nenucený herecký výkon), přičemž dotyčná je vice než zdatnou “přihrávačkou” siru Anthonymu. (11.07.2011)

Já nevím, jestli si lidi, co tady film označují za "srdceryvný" nebo "romantické klišé", uvědomují, že tohle se opravdu stalo. Problém ovšem je, že film tak opravdu může trochu vypadat a aby člověk plně pochopil jeho význam, musel by znát alespoň část Lewisova díla "před Joy" a jeho hrozný boj sama se sebou, zaznamenaný v deníku po její smrti a vydaný pod názvem Svědectví o zármutku. Anebo si alespoň umět dobře představit Lewisův život a názory podle toho, co je ukázáno ze začátku filmu. Co se týče mě, tak Helen Joy je mým velkým vzorem a Lewisovo dílo i jeho životopis znám skoro nazpaměť. Film jsem viděla až po jejich přečtení a měla jsem co dělat, abych ho dokoukala do konce. Události z Lewisova života (nejen smrt manželky, ale i jeho a bratrova úžasná fantazie, smrt matky, zákopy ve Francii, bratrův alkoholismus) a hlavně jeho přístup k nim, to je dost silné i na papíře, natož když to člověk vidí "naživo". Sice mně tam vadilo pár nesrovnalostí, nejvíc to, že Helen Joy byla ve skutečnosti brýlatá, plnoštíhlá špinavá blondýna, ale přesto film dobře zobrazil ten nejsilnější příběh, jaký znám. No, a dál by už to byla diskuse o příběhu samotném, o lásce, o přístupu k životu a o křesťanské víře, a ne o filmu, takže tady musím skončit. (03.10.2011)