God's Not Dead

Nikdy jsem nebyl nábožensky založený a tak těmhle filmům se snažím vyhýbat. Snímek musí diváka zaujmout a né že ani po 45 minutách bezcílně sedíte a marně přemýšlíte o čem že to vlastně je?! Proto ať se nikdo nezlobí, ale tohle hovno se jinak hodnotit ani nedá! Škoda a hlavně ztráta času u 112 minut! 0% (06.04.2015)

Obávám se, že podobné tendenčně zaměřené materiály můžou při vší snaze o šíření "dobra a poznání" vyrábět paradoxně více nepřátel náboženství než kolik jich snad k víře můžou přivádět. Duel studenta s profesorem ukázkově demostruje klasický zásek, ze kterého se nám jako lidstvu ani po všech těch staletích nekonečných třenic stále nedaří vyrůst. Taková šaráda přitom nedokazuje nic o Bohu, jako leda o střetech našich různých představ o něm. Mění se jen metody, prostředky a pomůcky, které si k tomu v různých dobách, formách či podobách bereme na pomoc (v tomto případě aktuální poznatky z pole vědy, filosofie či teologie v rámci určitých dobových paradigmat). Film vlastně sám v sobě prozrazuje to, že za utkvětlou potřebou obhajovat ne-existenci Boha je vždy něco osobního, co zapříčiňuje lpění na svých názorech (viz Dawkingsův komplex). Tento film se bohužel proviňuje neférovostí ze snah o přetahování z jedné strany spektra víry na druhou, čímž může zatápět do kotle často se vyskytující nemoci víry (či nevíry), kterou je přesvědčení o vlastní pravdě. Takové přetahování přitom nepřináší záruku žádného kvalitativního skoku ke skutečnému hlubšímu Porozumění všech těch věcí, o kterých se s oblibou pojednává, když se o Bohu začne mluvit. Nutno však poznamenat, že jelikož žijeme v kultuře, v níž je mnoho neférově tendenčního z hlediska materialisticko-ateistického filosofického lobby, není se co divit, že vznikají takovéto produkty, které jsou tendenční duchovně-teisticky (zde navíc úzce křesťansky). Pozorný, nezaujatý divák, který se nenechá odradit ani svést zdejší předpojatostí si zde však může najít cestu přinejmenším k přiblížení poznání universálních hodnot lidství, což je bezpochyby vítaný užitek, jenž tento film může světu přinášet. (13.12.2015)

V principu dobrý, i když ve sledovanosti a popularitě druhořadý film, který jsem zhlédl po filmu, který je na 1. místě v žebříčku hodnocení (Vykoupení z věznice Shawshank). Paradoxně jsem tu našel více hlubších myšlenek než v tom oskarově oslavovaném. Velmi pěkný je souboj "Davida s Goliášem", resp. disputace mezi studentem-nováčkem a profesorem, specializovaným na ateismus. Dílo sice nezapře protestantský původ (scéna, kdy student přichází rozjímat do kostela /luteránského?/ by ještě mohla být i katolická), jehož kýčovitý evangelikální akcent v závěru působí nepříjemně, ale v bažinách současné bezbožecké kinematografie je přesto vzácným praménkem vody, která se dá pít. Rád jsem se podíval a doporučil bych i mladým lidem, ovšem s varováním před "rockovým křesťanstvím", objevujícím se ve finále jako otevřená náruč, do níž hledající našli cestu... A ještě poznámka: žánr komedie, uváděný v profilu filmu, to není ani trošičku. (08.11.2015)

Komedie? A kde jako? Tady se budou smát jen zapálení křesťané, jak to těm ateistům zase nandali. Přesně tak je totiž film koncipován. Mladý student, věřící křesťan, to strašně natře profesorovi, který je hloupý nevěřící pes. Ta polarizace obou táborů, ateistů a teistů, byla v tomto případě až neskutečně směšná, protože nevěřící lidé zde byli vykresleni jako zabednění a netolerantní tvorové, zatímco věřící jako jejich oběti hlásající lásku a pochopení. Začalo to sice docela slibně a já se těšil na vypjaté hádky na univerzitní půdě, kde po sobě obě strany házejí smysluplné argumenty, ale to se nestalo a film se propadal hlouběji a hlouběji do agitačního bahna. Pravda, ta argumentace křesťana Joshe měla něco do sebe a já jako agnostik s jeho tezemi nemám problém, ale bez oponenta to bylo strašně jednostranné a časem to lezlo na nervy. Pořád čekám, kdy se téhle látky chopí někdo, kdo dá oběma stranám stejný prostor. 30% (28.05.2015)

Verím v Boha. Zdá sa, že mám rád propagandistické filmy, lebo toto bola propaganda ako Brno. Vždy som vyčítal ľuďom, že svoju vieru preživajú viac emocionálne a mali by pre ňu hľadať predovšetkým racionálne argumenty. Ale po 2 hodinách prívalu emócií priznávam, že som sa možno mýlil. Možno je viera primárne emócia a možno je to tak dobre, Boh vie. Credo ut intelligam (Najprv uverím, aby som pochopil) alebo Intelligo ut credam (Najprv pochopím, aby som uveril). Výber je na vás. (28.07.2016)