Divočina

Z komentářů jsem pojal obavy, jak moc mě budou flashbacky postupem času iritovat. Ale ačkoliv se některé z nich i vícekrát opakovaly, neměl jsem s nimi ve výsledku žádný problém. Jestli mi na filmu totiž něco vadilo, tak to byl pouze fakt, že těch cca 90 dní hlavní hrdinka nestrávila kompletně v divočině, ba naopak, přišlo mi, že si „ulevovala“ a nechávala si pomoct víc, než bych čekal. Ne že bych se vyžíval ve sledování toho, jak Cheryl trpí, ale pakliže to měla být mentální očista, vyrovnání se předchozími událostmi a v neposlední řadě nalezení sebe sama, „nepřírodní“ zásahy mi pak přišly mírně rušivé. Ovšem ani tahle „kaňka“ nezměnila nic na tom, že mě tahle náročná pouť moc bavila a vlastně mě na konci dost mrzelo, že nepokračuje dále, což je pro mě velmi milé překvapení vzhledem k tomu, že se mohla třeba už po hodině dostavit nuda. Avšak na tu ani na chvíli nedošlo. A já mám po dosledování plnohodnotný zážitek a pocit, že se mi nakonec podařilo na hlavní hrdinku maximálně napojit. Za mě to budou solidní 4*. (02.12.2017)

[ČSFD projekce] Hezký příběh, hezká příroda a strhaná Reese se svým strženým nehtem na palci u nohy, která místy vypadá na 60. Pohodový film, který vás pohladí, když se necháte obměkčit tisíckrát slyšeným příběhem o hledání nového smyslu života, když už jeden zakopne a snaží se znovu vstát. Dost silně na vás zapůsobí především fotky v závěrečných titulcích, kde je vidět, jak věrně filmaři hlavní hrdinku napodobili. Je to v první řadě o přístupu diváka a mně osobně se líbilo, jak dobře na mne působil, ačkoliv podobnost s Útěkem do divočiny si nemohu vytlouct z hlavy. Takže další z řady solidních snímků, které mohu doporučit, a také nový přírůstek mezi mými oblíbenými soundtracky. 80% (27.02.2015)

Tak v tomto případě opět vítězí rozpaky. V několika okamžicích jsem film chtěla vypnout a navalit odpad!, později jsem měla chuť popadnout krosnu a jít do divočiny. Přestože nesnáším stanování, nejím šlichtu, neumím založit oheň, ani postavit stan a s mým štěstím bych umřela hlady, žízní anebo spadla někde ze skály. Nádherná americká krajina zde působila jako rozptýlení od nudného děje, ale stejně mě nedokázala opít natolik, abych dala slušné hodnocení. Ono se tam totiž moc neděje, stárnoucí Witherspoon nebaví a její neustálá moudra a citáty nutí spíše protáčet panenky, než se zamyslet. Třešničkou na dortu je prolínání vzpomínek s přítomností a hrdinčino mumlání a volání do prázdna. Působilo to podivně. Je pěkné, že si divák mohl po celou dobu skládat jednotlivé střípky do sebe a odhalit motivaci hlavní hrdinky, ale já absolutně nepostřehla, že by tam bylo vysvětleno, co se stalo s dítětem. Navíc, otec tyran, rakovina u matky, nešťastné manželství, nevěra, drogy a následné těhotenství - vážně? Zatěžko se věří tomu, že je to podle skutečnosti. Tady zkrátka smrdí klišé. A přestože jsem občas bojovala s touhou ukončit mé trápení a film vypnout, jsou tu silné momenty, jako jsou její setkání na cestě s různými typy lidí. Právě proto dávám 3*. Ale jsou to spíše 2,5. (03.04.2015)

Mám s Divočinou jeden zásadní problém - její hrdinka je pro mě nezajímavý člověk, a co víc - slaboch. Sama o sobě se vyjádří, že je "shitty person". Ano, vyrůstala ve složitém rodinném prostředí a stala se jí hrozná věc... ale jsou lidi, co se k takovým věcem postaví jinak, než že si píchají, co se dá, a píchají, koho se dá. Chápu, lidí jako Cheryl, je hodně, ale já nemám důvod se na ně dívat ve filmu, protože s jejich story se nemůžu ztotožnit. A že je to teda story - Cheryl se vydá na cestu, ujde tisíc mil a skončí na mostě... kde je jen o něco klidnějším a lepším člověkem, než když se na cestu vydala. A bohužel ona cesta je sice docela hezky natočená, ale já jsem ji vůbec neprožívala. Z americké divočiny a setkáními s různými lidmi se rozhodně dalo vytěžit víc (kde je nějaké meditování nad krásou přírody, kde jsou nějaké hluboké rozhovory s cizinci?). A jsem jediná, komu lidé, které Cheryl potká, připadají jako naprosto jednorozměrné postavy? Navíc jsou setkání s nimi natočená tak divně, že jsem čekala, kdy ji někdo znásilní nebo zavraždí, případně obojí. Za mě palec dolů. (10.04.2015)

Snímek se umí dostat do hloubky, ale ve filmu pyšnícím se názvem Divočina by divák možná očekával nějakou divočinu, medvěda, nebo alespoň okamžiky pocitu úplné samoty, zoufalství, bezvýchodné situace a la Bear Grylls .. prostě něčeho, kvůli čemu se lidé bojí na PCT vydat. To mi ve filmu chybělo. O tříměsíčním tripu jsme se vlastně skoro nic nedozvěděli. Příště víc dobrodružství a míň z její nechutné minulosti, díky! (01.03.2015)