Love & Mercy

Love & Mercy mě chytlo hlavní postavou - otlučeným chlápkem zraněným svým zneužívajícím otcem a později svým náhradním otcem.Je to hořkosladké , sladkobolné a melancholické.Když nic jiného tak je film láskyplná pocta slavné kapele Beach Boys ukazujíce vhled do bizarních detailů šarvátek skupiny a jejich umělecké triumfy. (07.05.2020)

První předpoklad, aby vás zaujal tenhle film, je znalost Beach boys a jejich písní, případně zkušenost s domácím vězením. Nejsem žádný zažraný fanda, to spíš ten Liverpoolský hmyz, ale jejich hity znám a líbí se mi hodně, takové Good Vibrations považuju za geniální skladbu a když jsem tu viděla a slyšela její aranžování ve studiu, šla po mně husina jak blázen. Vypíchnutý osud Briana Wilsona připomíná psychothriller o pacientech, kteří "mohou kdykoli dobrovolně odejít". Za nešťastné považuji jen obsazení Johna Cusacka, zahrál dobře, ale naprosto se do té role nehodil. 3 a půl a že mi k tomu teď hraje God Only Knows, budiž 4*. (25.11.2016)

Na to, že je to životopisný film, neuvidíme hodně zásadních momentů ze života psychicky ne zcela standardního muzikanta. Což je dobře. Snímek zkrátka není popisný, dává jen náznaky důležitých událostí, krátké scény nebo větu, musíte se domýšlet. Film prostě nedělá z diváka blbce a není chodicí encyklopedií o lídrovi jedné skupiny. Nejvíc prostoru dostává popis jeho povahy a tíživé situace, do které se i kvůli ní dostal a jak se teď hrabe zpět. Byla bych radši, kdyby nebyl příběh podaný tak černobíle, ale i tak je zajímavý. (19.10.2016)

Převážně sterilní pohled na život jednoho hudebníka. A velmi na jistotu zrežírovaný, bez větších ambicí. Tím hudebníkem je Brian Wilson. Že vám tohle jméno nic neříká?! I to je možné, ale skupinu, ve které působil, už znát budete (i z doslechu). Byl totiž frontmanem legendárních Beach Boys. A zde poznáme, kdo stál za tvorbou jejich veselých a pozitivních songů. Film má ale dvě hodiny, prolínají se v něm dvě roviny Wilsonova života, v jedné je talentovaným mladíkem, prožívajícím úspěchy i propady v šedesátých letech, v nichž skládá nesmrtelné hity skupiny, v té druhé už je dospělým zlomeným mužem na sólové dráze v éře osmdesátých let, neschopný skládat hudbu, s diagnozou paranoidní schizofrenie, který už je téměř nesvéprávný a nedokáže se vymanit z vlivu svého ohavného manipulátora a jeho praktik, jímž je jeho terapeut. Mladickou verzi ztvárnil Paul Dano, dospělou verzi hraje John Cusack. A teď k tomu, co filmu neprospělo. Představte si, že ty (potenciálně) nejzajímavější okamžiky z příběhu osekáte, vyjmete a jen se o nich mluví. Dozvíme se tedy, že Brian měl krušné dětství, kdy byl fackovacím panákem pro svého ukrutně nesympatického otce. Padne facka na sále? Nepadne, až na jeden výjev z dětství. Dále poznáme zákeřného terapeuta Landyho, ovšem paranoidních stavů má hudebník pomálu, jsou kratičké, ke všemu je to s jeho zdravotním stavem nakonec jinak. A pak ještě randí se sympatickou Melindou, svojí budoucí ženou. Šukají spolu? Nelze poznat, ve filmu žádná milostná scéna není. A pak hlavní náplň filmu, tou je postup při skládání a aranžování písní, což jsou nejzajímavější úseky filmu. Určitě si nelehnu a nezačnu kopat nožičkama, že jeden produkující režisér natočil portrét života Briana Wilsona. Jeho hudbu nevyhledávám, ovšem to vůbec nemělo na hodnocení vliv. Nezkušená režijní ruka Billa Pohlada nedokázala mě coby diváka pohltit a dát mně intenzivní zážitek, potažmo způsobit můj zájem o tvorbu Beach Boys po skončení filmu. Herecký čtyřlístek Paul Dano, John Cusack, Paul Giamatti a Elizabeth Banks je opravdu skvělý a schopný, i hudební čísla byly příjemné, zvláště pak mohlo být jich být více převedených do klipové podoby, i místo a čas byly ok, jen to sterilní provedení prostě neutáhne dvě filmové hodiny. Délka byla znát a zajímavých momentů a scén nebyl plný hudební kotel, spíše kotlíček. 6/10 (02.12.2017)

The Beach Boys si občas rád vypočujem, tak som bol zvedavý na tento film z histórie tejto pop-legendy na čele s Brianom Wilsonom. Formát filmu mapujúci dve etapy Brianovho života bol celkom zaujímavý, avšak oveľa viac sa mi páčilo to kreatívne obdobie (teda 60.roky), a tamtá depresívna fáza (80.roky) ma až tak nebavili. Osobne som však očakával celkovo viac od tohto životopisného filmu, ktorý mi po obsahovej stránke veru moc neimponoval. Čo ma na tomto filme bavilo, tak to bol určite Paul Dano, ktorý stvárnil mladého Briana naozaj výborne. Ale inak film ako taký zaostal za očakávaním, aj za priemerom. (27.01.2016)