Fakjú pán profesor

Je to na hraně, ale za delikátního pana Müllera, který názorně předvádí jediný stoprocentně účinný a správný způsob, jak ve škole jednat s drzými nepřizpůsobivými fakany, tu čtvrtou hvězdu rád udělím. Ohraná zápletka sice nemá co nového nabídnout, ale snad nikdo nemůže pochybovat o tom, že přesně takový příběh má v dnešní době své opodstatnění, navíc v takhle zábavné a směrem ke zde kritizované mládeži přístupné formě... (14.12.2015)

U první půlky jsem málem usnul a ta druhá mě pro změnu fascinovala. Nádherný příklad toho, jak dokáže jedna, dvě písničky změnit absolutně názor na film. (viz. Let Her Go, Pumpin Blood). Fakjů pane učiteli je taková kvalitnější odpověď z Evropy na Zkaženou úču. ___ (Jiráskovo divadlo, Nový Bydžov) (04.09.2014)

Nejsem moc velký fanoušek německých filmů, ale tenhle se povedl. Námět není příliš originální a zápletka je taky snadno prokouknutelná, ale tak už to u komedií bývá. Nemá asi moc smysl řešit děj. Snad jen, že tamní děcka jsou skutečně spratci. Film obsahuje spoustu vtipných momentů. Škoda jen, že konec je trochu předvídatelný... Holky taky ujdou. :) "Hledali jsme náckovský poklad." :D (01.04.2018)

Režisér trefil hřebíček na hlavičku.Dejte do hlavní role rošťáckého sympaťáka s hubou plnou trefných sérek, dejte mu k ruce sympatickou blbku, se kterou rozjede milostný hašteření, vložte je to profláknutého klišé schématu romantických komedí s kriminálním nádechem a vše to okořeňte dokonalým soundtrackem těch největších hitovek z loňska a máte tu kurevský trhák, který vydělal pěknou sumičku doláčků, tedy vlastně eur, světe div se...němci si hrají na amíky a natočili sice klasicky děsně předvídatelnou komedii, plnou klišé podle schématu co učej režiséry v prváku, ale zatraceně vtipnou a pohodovou.Komedie roku.79%. (01.12.2014)

Vzpomínám si, jak jsme se jednou v devítce sešli s klukama po pondělním vyučování v naší třídě a hráli si na vylodění v Normandii, protože den předtím běžel v telce vojín Ryan. Bylo nás sedum grázlů z áčka, na obědě jsme překecali tři kluky z béčka a dokonce se k nám přidal i Vojta, kterej obyčejně spěchal na jedinej vlak denně, co mu jel domů. Stoly sloužily jako lodě, židle se namířily nohama do vzduchu jako jediná obrana béčáků, kteří jakožto hosté hájili pláž u umyvadel. Útok na béčáky začal nelítostným bombardováním přezuvkama, pak jsme vyskákali na pláž a začali je mlátit urvanejma větvema ze stromů, na který jsme dosáhli z okna. Zrovna když se mi podařilo vyskočit na katedru, abych ukořistil vlajku smrdutejch béčáků, rozrazily se zadní dveře třídy, který vedly do fyzikálního kabinetu a z nich do boje nakráčel náš novej chemikář. Byl vysokej zhruba tak, že já stojící na učitelským stolu jsem mu hleděl přímo do očí a když na nás zařval "co to tady do prdele je za bordel?" leknul se i Havel na zdi. Chemikář bleskurychle přiskočil k tabuli a všechny do jednoho nás sejmul precizníma hodama křídou. Když mu došla munice, sundal mě malíčkem ze stolu a palcem do mě strčil tak, že jsem přeletěl tři lodě a zastavil se až o fíkus v rohu, ve kterým Miky od sedmičky pěstoval trávu. Pak se chemikář rozhlídnul po třídě a znova zahartusil "tady to vypadá jak v Normandii za války, koukejte hned uklidit ten prasečinec a vypadněte domů, smradi!" Tak jsme poklidili a šli. Vojta vyrazil rovnou domů, aby stihnul aspoň večeři, my ostatní jsme v parku za školou ještě chvíli probírali, jak asi bude vypadat příští hodina chemie. A jak vypadala? Bylo to poprvý a naposledy, co jsem zažil aby kantor během jedný hodiny stihnul vyzkoušet sedum lidí z jedný třídy a ještě si nechal poslat nechápající Luckou z první lavice pro tři béčáky. Náš průměr byl zhruba 4.8, ale i přesto jsme to přerostlý chemikářský hovado ten den začali sborově milovat. A bylo to oboustranný, protože když dva víkendy nato běželo v telce finále MS ve fotbale, při následným pondělním mači mezi áčkem a béčkem nám dělal gólmana právě on. P.S: Vyhráli jsme 6:0, protože nejmenší branka, která by za tím dvou a půl metrovým hovadem byla vidět, je rugbyový háčko. (04.07.2015)