Réžia:
Paolo SorrentinoScenár:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
David LangHrajú:
Michael Caine, Harvey Keitel, Rachel Weisz, Paul Dano, Jane Fonda, Tom Lipinski, Alex Beckett, Mark Gessner, Chloe Pirrie, Ed Stoppard, Madalina Diana Ghenea (viac)Obsahy(2)
V luxusnom kúpeľnom hoteli vo švajčiarskych Alpách sa každoročne stretávajú dvaja starí priatelia - hudobný skladateľ Fred a filmový režisér Mick. Podstupujú liečebné kúry a popri nich spomínajú na svoje pestré životy. Obklopení rôznymi excentrickými hosťami, medzi ktorých patrí Miss Univerze, americká filmová hviezda, či juhoamerická futbalová legenda, zaháňajú myšlienky na blížiaci sa koniec úvahami o mladosti a kráse... (RTVS)
(viac)Videá (14)
Recenzie (479)
Na první signální vypadá Mládí jako melancholičtější apendix k Velké nádheře. Jenže styl, který Sorrentino ve Velké nádheře vybrousil k dokonalosti a pomohl jím vytvořit komplexní a kompaktní dílo, v Mládí nejednou zabředne do mokřin kýče bez většího smyslu. Velké nádheře podobná rozmáchlost obrazových prostředků, nájezdy kamer, výběr hudby (zejm. vokální party)..., to všechno v Mládí mezi vším tím rozjímáním nad vyčerpanou kreativitou, uplynulým/promarněným potenciálem mládí a nevyhnutelnou degradací sil & paměti v procesu stárnutí působí samoúčelně bez jakékoli vnitřní vazby. Kouzlo římských paláců (akustika jeho sálů), atmosféra římských náměstí a parků tvořily funkční (stylotvorný) prvek Velké nádhery, bez něhož by příběh o zkažené bohaté římské elitě neměl sám o sobě tu pravou sílu. Mládí se ale téměř celé odehrává na jednom místě v jakémsi švýcarském luxusním hotelu a dynamiku mu dodává pouze pár snových scén či samotný závěr filmu (přičemž uzavřenost tohoto konkrétního prostoru není pro probíhající konverzace nijak podstatná). Rozmáchlé obrazy na zasněžené vrcholky hor a pomalé nájezdy kamer pak v daném kontextu působí pouze jako exhibice řemeslného perfekcionismu. Přitom jinak má film v podstatě všechno, co lze od tématicky podobného filmu očekávat: Sentimentální i vtipné vzpomínky, úvahy o tom, jak náš odkaz vnímají druzí (i my sami); banální vzletná "moudra" jsou střídána ironickým zpochybňováním apod. V takto pojatém filmu však nevnímáme celek, ale fragmenty... A není proto divu, když občasnou ironii či úmyslnou banalitu vnímáme smrtelně vážně, což se v důsledku projeví tak, že nás daná scéna děsně irituje. Film má silné momenty a z řemeslného hlediska je takřka dokonalý (výborní jsou Caine, Keitel, Weisz i Fonda...), ale z formálního hlediska je to průšvih. Z celého filmu si vlastně pamatuju jen pár krásných obrazů, vtípky o prostatě, Maradonu, nahé tělo miss universe a plešku prince Phillipa. Na hlubší filosofická rozjímání byl film příliš roztříštěný a emocionálně jen nezřetelným odleskem Velké nádhery. ()
Maximum artu, které jsem ještě schopen a ochoten snést. To je možná trochu přehnané hodnocení, navíc je otázka nakolik je to art, když divákovi naservírujete DOKONALÉ obrazy. Naštěstí to zdaleka není jen o nich. To, čím procházejí a o čem vyprávějí tři ústřední postavy, to je sice celkem předvídatelné, ale díky umění jejich představitelů (umocněnému ještě prací scénáristy a režiséra v jedné osobě, kamerou a hudbou/zvukem) si vás jejich vyprávění o životech více i méně výjimečných dokáže zcela podmanit. 80% ()
Nevím, Sorrentino jako by ze sebe chtěl v Mládí něco mermomocí vymáčknout, nějakou moudrost, poučení, myšlenku, vlastně cokoliv. Podle mě se mu ovšem nepodařilo říct vůbec nic. Zlehčené dialogy stárnoucích protagonistů působí v načančaném vizuálu jako pěst na oko, Paul Dano je sice uhrančivý, ale přijde mi, jako by do fikčního světa přelezl úplně z jiného filmu a co se chvalozpěvu na pocity týče? Podivné tváří v tvář snímku, u nějž se hromada lidí shoduje, že je přes jásavé barvičky veskrze chladný. Pro zapůsobení na „šedé buňky mozkové“ málo promyšlené, pro sevření srdce málo spontánní. ()
Po Mad Maxovi, letos druhý nejlepší vizuální zážitek. Celou dobu to na mě působilo, jak kdyby Mládí točil fotograf. Perfektní práce se světlem, barvami, hloubkou ostrosti. Každá scéna byla dokonale promyšlená, z jakého bude snímána úhlu a co se v ní odehraje - nádhera. Absence nominace na Oscara za kameru či střih? Zvláštní. Rozhodně bych vystřihl několik málo scén, které mi do tohoto konceptu nezapadaly a působily malinko lacině (např. noční můra). Kdybych měl vypíchnout jednu věc, rozhodně by to nebyl výkon Fondy (nominace na Glóby?), na druhou stranu nominaci pro masérku s rovnátky bych si představit dokázal. 90 % ()
Tretí film v rade o starnúcom umelcovi, ktorý pre traumy z minulosti žije roky v úzadí a nie je schopný nadviazať na svoju zašlú slávu. A s úplne rovnakým vyvrcholením ako v This Must Be a Place. Skvelo sa na to pozerá, má to nádhernú kameru a niekoľko úchvatných scén, ale Sorrentinov štýl (aj kvôli nedotiahnutému scenáru s prebytkom expozičných dialógov a "coelhovských" múdier) je tu v niektorých momentoch už za hranou sebavykrádania. ()
Galéria (50)
Fotka © Gianni Fiorito
Zaujímavosti (15)
- Okrem Švajčiarska, kde prebiehal dej filmu, sa natáčalo aj v Ríme, Benátkach či Londýne. Natáčanie prebiehalo od 9. mája do 10. júla 2014. (MikaelSVK)
- Film se mimo jiné natáčel i v horském hotelu Schatzalp v Davosu, proslulém sanatoriu souchotinářů, které detailně rozebral ve svém románu "Kouzelný vrch" Thomas Mann. (RockChick)
- Postavu obtloustlého fotbalisty na ozdravném pobytu hrál argentinský herec Roly Serrano. Pokud někdo nepoznal, tak oním slavným fotbalistou, kterého ztvárnil, nebyl nikdo jiný než Diego Maradona, který je všeobecně považován za jednoho z nejlepších a nejtalentovanějších světových hráčů všech dob. (Posheidon)
Reklama