Čo s láskou?

Ľahnúť si v lete vonku na deku a pozorovať nočnú oblohu. A rozmýšľať nad zmyslom života a nad svojou úlohou na tomto svete. Hlavný hrdina to teda nemal ľahké. Rodina ktorá ho mala milovať sa správala ako parta arogantných skapatých potratov. Zo začiatku som nechápal hlavnú hrdinku(Amandu) čo to stvára ale neskôr som pochopil. Tá ako prvá zbadala to čo iný nevideli. Príbeh je to krásny a ukazuje nie len silu lásky, ale aj silu dobrého srdca. Ale ako sa vraví stará láska nehrdzavie. Dôležité je odpustiť najprv sebe a potom to už ide ... A ten koniec. Dawson dal svojej láske Amande ten najkrajší darček ako mohol dať... (24.01.2015)

Přišlo mi, že je mi 50 let. V tomhle věku bych se totiž měla dívat na takovou blbost. Levný a generický soundtrack, starší pár bez talentu, zápletka by asi uspěla tak dvacet let zpět.. nebo IQ 😄 Cením jen mladšího Dawsona, protože je nějakým způsobem sexy. Někdy si možná přečtu předlohu, když jsem četla Dear John, týden mě bolelo srdce z prožitku, teď mě bolí ze ztráty dvou hodin. Zvlášť když jsem tomuhle dala přednost před Witcherem (01.01.2022)

Osudová láska. Typický Sparks. Jeho atmosféra provázela celý film. Ale byl to jeden z nejdepresivnějších přitom pozitivních filmů. Drama, drama a a zase drama. Takový holčičí film, i když s netradičním koncem. No alespoň to bylo uvěřitelný. Něco se mi na tom přesto libilo. Zvláštní. Něco takového nikdy neurazí, ale ani neohromí. Soundtrack jako vždy perfektní. (04.02.2015)

Pěkný romantický příběh se zápletkami jako z telenovely. Od počátku jsem trochu bojoval s tím, že do rolí mladé a starší verze Dawsona byli obsazeni typově odlišní herci, ale v průběhu sledování jsem se s tím tak nějak smířil. Líbilo se mi postupné odkrývaní detailů z minulosti, které citlivě pomáhaly pochopit aktuální vztah mezi postavami. Závěr byl popravdě spíše zklamáním. (16.08.2020)

Bylo tam sice pár takovejch těch povinnejch romantickofilmovejch močůvkovitejch dialogů a scén podbarvenejch slizkou hudbou, ale jako celek mě to fakt potěšilo - především díky tomu, jak to herci (ty starý i ty mladý) a auta (ty starý) s přehledem utáhli. U těch aut byl výběr tak prvoplánovej, že mě vlastní nadšení nepřekvapilo, ale výběr herců překvapil a to v dobrym: hodně potěšila Liana Liberato, která kromě ukazování fakt hezký tvářičky umí bejt i herecky podmanivě zábavná; její Amanda mi natolik připomněla Kirsten Dunst v roli Claire Colburn ve filmu Elizabethtown, že jsem jí po filmu v duchu poděkoval za to, jak příjemně tu svou tolik nepravděpodobnou postavu naservírovala. (*) Říkal jsem si, proč je za 20 ("it was twenty one years, but who's really counting") let v podání Michelle Monaghan tak jiná, zda to neni jedna z těch chyb v předloze/scénáři/režii, která z filmu udělá děsnou srágoru, ale během příběhu se naštěstí ukázalo, že muj dojem je mylnej. Michelle je zde totiž naprosto skvělá a její herectví tím, jak přesvědčivě zahraje vnitřní rozpolcenost a neštěstí svý postavy, dost vyčnívá nad ostatními. Příběh jako celek působí svými kličkami a náhodami velmi červenoknihovnovitě, ale scénář a režie (a taky absence předvídatelně debilního happyendu) jsou natolik dobrý, že i cynik jako já si tohle užil. 80 poctivejch ze sta. *) Až při psaní tohohle komentáře a gůglení jsem si uvědomil, že jsem si jí všiml už v If I Stay, kde byla herecky zajímavější, než samotná Chloë. (19.10.2014)