Yves Saint Laurent

Poutavý film, zobrazující život a dílo významného módního návrháře Yvese Saint Laurenta, od jeho začátků u Diora, až zhruba do roku 1976. . Film vlastně začíná záběry na aukci, kde byly rok po jeho smrti prodány sbírky uměleckých předmětů, které Laurent nashromáždil během svého života se svým životním i obchodním partnerem, Pierrem Bergém. Bergé svého partnera přežil a jeho vzpomínky vložené do knihy se staly předlohou tomuto životopisnému filmu. Pokud vím, dal filmařům k dispozici i originální skicy Laurentových návrhů a modelů. Film je jemně řečeno, velmi francouzský, ale obsahuje všechno důležité ze života tohoto módního vizionáře. YSL není po smrti zas tak dlouho, abychom si nemohli pamatovat všechny jeho přelomové a revoluční modely, jako byl například dámský kalhotový kostým, dámský smoking, áčkové šaty bez pasu, kožená saka a pláštěnky...a taky safari sako. To vše bylo ve filmu zachyceno, stejně tak jako Laurentova záliba v černé barvě, nebo doplňcích. A taky první modelka na molu tmavé pleti. Proto naprosto nechápu výtky, že mimo podrobného vylíčení jeho bohémského života, zálibu v alkoholu a kokainu film neukazuje nic podstatného z jeho tvorby, ani že není vysvětleno, díky čemu po něm šílel celý módní svět. Vždyť se stačí jen pozorně dívat - je možná dost náročné chtít po méně vnímavém divákovi (většinou chlapovi), a tím míň po Mirce Spáčilové (viz její recenze), aby pochopil z krátké, několikavteřinové scény s průhledným šálem, který má kolem sebe omotaný Laurent a jeho přední modelka, že se jedná o narážku na další, velmi revoluční prvek v módě - průhlednou halenku. Přehlídky proběhly ve filmu tři, což je dostatečný počet na to, abychom si všimli té jednoduché nádhery, kterou Laurent sypal z rukávu dvakrát ročně. Herecký výkon obou hlavních představitelů byl vynikající, především Pierra Nineye, představujícího Laurenta. Veškerá jeho gesta, mimika, úsměv, ostýchavost na veřejnosti, jeho výstupy na molo v závěru přehlídek, jsou naprosto identické. Sama jsem byla zvědavá, jak zvládne epizodu s představením první toaletní vody - a musím říct, že Laurent byl tehdy lepší. :). Další plus filmu přidává nádherná hudba, vždy dokonale evokující období, či téma, ve kterém se ta která scéna odehrává. Ibrahimu Maaloufovi patří jedna z pěti hvězdiček. (02.08.2014)

Celkem dobrá podívaná, i když mám k tomu pár výtek. Pierre Niney se mi vůbec nehodí do role Laurenta, zahrál to sice skvěle, ale dokonalý rozhodně není a ke všemu je celkem podivín. Příběh je ucházející až na pár určitých scén a lidí. Ovšem co opravdu musím pochválit je doprovodná hudba, ta je úchvatná. (07.07.2014)

Chcete snobárnu a nakonec stejně zase skončíte v háemku. YSL rozhodně není haute couture filmu a je biografická konfekce, co neurazí, ale v módě taky moc dlouho nebude. Film vypadá hezky (to věci z řetězců taky), ale není ničím nový (to věci od YSL byly). Má prapodivně useknutý konec a kdybychom pominuli sentimentální Bergéovy vzpomínky, tak nám tu chybí i nějaké city. Paradoxně příběh jednoho z největších návrhářů a zároveň magorů je emocionálně placatý, i když tu létají vázy a YSL se hroutí ve vojenským cvokhausu. Snímek bojuje se stejným problémem jako nedávno Chanel. Chcete postavit pomník někomu, kdo nám vlez do šatníků (ano skoro nám všem díky kopírování práce designérů), ale nejste dostatečně kreativní, abyste ho předčili. Z toho důvodu YSL nemůže zaujmout víc než film o spisovateli, nebo třeba továrníkovi, to je jedno. Nevím, nakolik do natáčení vstupovali majitelé značky (divil bych se, kdyby nechali filmařům volnou ruku, protože tohle je prostě reklamní záležitost), ale možná z toho důvodu, aby se někdo neurazil, aby se udrželo dobré jméno domu, to prostě není boom. A když YSL vymyslel dámský kostým, nebo ušil Mondriana, tak to hurá prostě bylo. (03.04.2014)

Saint Laurent je nám představen jako návrhářský génius, jako muž trpící maniodepresí, jako narkoman jako neobyčejně senzitivní milenec. Jen jako obyčejnou lidskou bytost, jejíž jednání by dávalo dohromady přesvědčivý psychologický profil, jej scénář pojmout nedokáže. Krajní polohy lidské psyché jsou bohužel divácky atraktivnější. Stejnou nestabilitu jako Saint Laurent bohužel projevuje vyprávěcí struktura. Film skáče od jedné epizody k další, nesnaží se rozvíjet klíčové motivy nebo najít téma, které bylo pro Laurentův životní příběh určující. Postavám chybí motivace, příběhu konflikt a cíl. Stejně jako jeho jednorozměrní hrdinové, chodící trsy charakterových rysů, ani film nenabízí žádné tajemství, které by vyvolávalo otázky či nejistotu. Laurentův filmový život nepřekročí hranici soukromého prostoru směrem k socio-politickému kontextu a Laurent sám je definován výhradně skrze jeho vztah k ostatním postavám. Vyprávění ho mění v pasivní, ostatními neustále zraňovanou oběť vnějších okolností. Jakkoli věrně obrazy napodobují určitou éru a určité prostředí, chybí jim pevnější provázanost a jakákoli hloubka. Nejenom scény módních přehlídek, jež se snaží vzbuzovat nepatřičný dojem čehosi vznešeného, plní podobnou úlohu jako prezentované šaty. Objeví se, potěší oko, zmizí. Lespert nevypráví, jenom ukazuje. Celých sto minut. U povrchu vše začíná i končí. Doufám, že Bertrand Bonello, jehož životopis YSL by měl mít premiéru v říjnu, se slavného návrháře pokusí nejen ukázat, ale taky pochopit. 50% (26.03.2014)

Tak tenhle film se vám může líbit jen v případě, že jste holka, co miluje oblečení, gay, nebo jste gay, co miluje oblečení. Já naštěstí do jedné z těchto kategorií patřím, takže jsem si z filmu odnesla, že fakt potřebuji kostým v pánském stylu. Jinak byste tu ale děj hledali úplně zbytečně, to spíš najdete vkusný sako v šatníku Domenica Martucciho. Všechno se tu točí okolo Laurenových depresí, které podle tradiční čínské medicíny léčil promiskuitou a mixem drog. Pan návrhář tu jak jinak než stylově šnupe koks, vůkol se válí polonahé modelky a vedou se intelektuální řeči, celej tenhle maratón trvá přes hodinu a půl. Vlastně je to jen značkovým parfémem navoněná banalita, životopis, kterej ale nejde do hloubky postavy, i když tedy Pierre Niney v hlavní roli má svý kouzlo, takže patřit do kategorie gay, co má rád hadry, tak do něj určo jdu. A nakonec nezapomeňte, že špatně se voháknout je horší než mrtvý koťátko, jo?! (27.01.2015)