Pyramída

Do Pyramídy som išiel s očakávaním prízemného hororu, a presne to som aj dostal. Béčkoví herci (s výnimkou Denisa O'Hare), béčkové efekty a tradične nezmyselné správanie hlavných postáv. Niektoré scény však boli celkom desivé a keby sa filmári o trochu viac zamerali na mytológiu a Anubisa, možno by som dal aj hviezdu naviac. (23.02.2024)

A víte co, já mám tyhle blbovinky děsně rád. Děj vem čert, logiku taky, chování postav taky. Nakonec je to přece děsná bžunda. Tvůrci bohužel utratili asi většinu peněz hned v úvodních pěti minutách na komparz a vrtulník, a tak Anubis vypadá jak z dob Duke Nukema, ale to vem taky čert. Hlavní je, že celý film se něco děje, pořád se někam běhá, padá, skáče a u toho se křičí, piští, ječí. Nutno taky dodat, že při jedné lekačce mi málem vyskočilo srdce na Anubisovi váhy, a to se taky počítá. Herci jsou celkem sympatičtí, ale ne zas tolik, aby nás jejich ubývající počet nějak znervózňoval. S koncem si taky tvůrci mohli pohrát trochu víc a hodit na závěr nějakou perličku. Ale podtrženo sečteno je to velice odpočinkový kousek, který stejně jako nedávné Pařížské extempore sice nic nového nepřináší, ale to staré nekazí a hlavně, skvěle baví. (18.03.2015)

Vychrtlej Anubis s šedým zákalem nahání v útrobách pyramidy bandu uřvaných archeologů. Je to celkem sranda každopádně nějaký lekačky nebo nedej bože pocit strachu fakt nečekejte. Ideální monster horor na mrknutí s ustrašenou holkou, co se po filmu bude cítit statečná, že se nebála. Na jedno mrknutí ale v pohodě (20.07.2017)

Začátek hodně zajímavej: tajemná pyramida, sympatické postavy a celkově egyptské prostředí. Při studování hieroglyfů a různých obrázků jsem si nemohl nevzpomenout na Stargate, ale jakmile film odhaluje nechutně digitálního záporáka, atmosféra jde úplně do kytek. Potenciál, který tenhle námět nabízí, zůstal kdesi pohřben spolu s logickým chováním postav. (21.03.2015)

Původně jsem měl v úmyslu se na film taky vůbec nepodívat a napsat sem ukrutně, ale opravdu přeukrutně ftipný, nesmírně vyzrálý a sáhodlouhý elaborát podle skutečné události o tom, jak mi táta se svou sestrou mámou dělali štanglí vysočiny bratříčka. Pak jsem si ale všiml, že už mě někdo daleko povolanější předběhl, a tudíž bych měl mezi opožděnými dětmi na Assbooku méně lajků, tak jsem si to teda pustil a jsem schopen se výjimečně vyjádřit i k dílu samotnému. Inu, jak se vzletně říká „Tisíc gejů, tisíc chutí“, a já mohu po přečtení ostatních smysluplných komentářů bez výčitek konstatovat, že potkat některého z místních „nejslavnějších“ hororových gururů v realitě, ve chvílích, kdy bych nebyl zrovna natlačený prdelí na zeď, cítil bych se velice nesvůj. Ale na druhé straně se jim nedivím. Bylo v tom málo růžové, hrály tam i ty fuj, fuj ženské, chyběla tomu ta hodina debilních psychodeliktických smaženic jako třeba u Mr. Džounse, u něhož si všichni do jednoho vyděšeně mačkali boa a slintali na fiží, záběry z kamery byly zřetelné a ani trochu se netřepala a absence artově stříknutého homoscénáře, to určitě taky jednomu lehce přivodí hysterický zánět konečníku. Prostě takový atraktivní, od počátku zábavný, krásně klaustrofobický a přímočarý horor, který si naprosto zaslouží plnotučnou heterosexuální čtyřku, aniž by člověk vyčítal tvůrcům, že jim už nezbyly prachy narvat na Endyho Serkise šakalí hlavu, aby to vypadalo věrohodněji. Asi byste si, holky, měly příště raději pustit špatně zafačovaného Borise Karlofa, jak se dvě hodiny s předpaženýma rukama potácí v papundeklových kulisách a dělá to své strašlivé „vrrrrrrrr“. (02.04.2015)