Obrad

Nemyslím si, že základním motivem příběhu je analýza jednání mentálně postižených. Obřad je o nenávisti, kterou pociťují neúspěšní vůči úspěšným, a která vzniká již z pouhého pocitu neúspěšnosti. Mentálním handicapem je v tomto příběhu jen zesilována, protože autoři zamýšleli předvést ji v intenzívnější a tím také čitelnější podobě. Režijně a herecky je zde vše bezchybně zvládnuté, příběh je stavěn jako dokonalý originální dům se závěrem, který vezme dech. (27.04.2008)

Každou přibývající minutou se mě víc a víc zmocňoval nepříjemný pocit. Stačilo prostě koukat a člověk tušil zlo, velký zlo, ale genialita spočívá v tom, že mě nebylo to zlo nějak podsouváno, to všechno zvládnul dokonalý herecký um všech zúčtastněných a především Sandrine Bonnaire, teda ta ženská zahrála Sophie na úrovni bohyně. I když film se snaží plynout úplně normáně a přirozeně nedovolil mě ani na minutu předrušit mou koncetraci a výtečný zpracování podrhuje závěr, protože ať čekáte co čekáte, tak tohle fakt nečekáte. (25.03.2014)

Od Chabrola jsem viděl několik filmů z přelomu 60. a 70. let, tak jsem byl docela zvědavej, jestli za těch cca 25 let u něho nastala nějaká změna, ať už k lepšímu, nebo k horšímu. A ono se nic nezměnilo. Je to pořád starej dobrej Claude Chabrol se všim, co k jeho filmům patří - mrazivá atmosféra, jakýsi minimalistický herectví a "šokující" závěr. Nunto dodat, že kdo už nějaký Chabrolovy filmy viděl, tak ho ten závěr asi tak moc nepřekvapí. Jinak v těch starších filmech to herecky obvykle táhla Stéphane Audran. Tady excelovala pro mě naprosto neznámá Sandrine Bonnaire. Pro mě asi nejlepší Chabrolův film, co jsem zatim viděl. 80% (22.03.2017)

Thriller natočený podle detektivního příběhu Ruth Rendellové „A Judgement in Stone“. U nás vyšel pod názvem“ Pochmurný dům“. Četla jsem to sice už hodně dávno, ale na tuhle neobvyklou detektivku se zapomenout prostě nedá!!! Připravila jsem se sice o napětí a o moment překvapení, ale zato jsem si mohla o to víc vychutnat skvělé herectví. Půjčila jsem si od Ruth (z knihy) pár vět: „Gramotnost je jeden ze základních kamenů. Být negramotný znamená být deformovaný, zmrzačený.“ Kniha i film shodně za *****. (07.05.2005)

Jak temný mrak pomalu přicházející z velké dálky plyne i tenhle příběh, který je o dvou ženách, z nichž jedna je handicapovaná služebná Sophie ve velmi dobře finančně zajištěné rodině a jedné poštovní úřednici Jeanne z nedalekého města, které spoje bolestě podobná minulost a vyvine se tak mezi nimi silně znepokojující přátelství. Žádný moment není zbytečný a celý film je jak časovaná bomba, kde se ve finále spojí mix zášti, studu, žárlivosti na sociální kontrasty a vše vyvrcholí pro někoho možná až příliš vyhroceně. Ale když jsem o tom konci přemýšlela, tak jsem došla ke stejnému závěru jako uživatelka Fridecka, protože se přece s podobnými zprávami setkáváme i v reálu, tak proč ne ve filmovém zpracování. A Isabelle Huppert a Sandrine Bonnaire tomu bezesporu napomohly svými brilantními a naprosto uvěřitelnými hereckými výkony. (03.07.2013)