Obsahy(1)
Videá (1)
Recenzie (90)
Hrozně málo emocí samotného Aningaaqa, osobně se mi mnohem víc líbil tehdy, když jsem v Gravitaci absolutně netušil co říká a díky tomu jsem z něj měl zcela jiný dojem, než tady, kdy je všechno ... Až moc na efekt a skoro to ani nedokáže prodat tu (nejen pro nás, pejskaře) extrémně citovyděračnou linii. I tak je to ale kus dobře odvedené práce, která krásně rozvíjí Gravitaci, ale nic víc. ()
Celou dobu jsem si říkal, že je mi to nějaké povědomé, že ten hlas znám, že je to jako z "Gravitace", akorát z druhé strany. No, samozřejmě. To je tak, když si člověk nic nepřečte o filmu dopředu. Překvapivě má ale snímek "Aningaaq" sílu i z téhle druhé strany. Docela mě to překvapilo, jak tohle neporozumění skvěle funguje i podruhé. ()
Spíš za tu propojenost, než za cokoliv jinýho. Gravity osobně chápu jako strašně těžké filozoficko-psychologické drama plné narážek na žití, jsoucno, jášství a jiných sci-fi legend typu 2001: Vesmírná odysea. A tak není divu, že propojitost s Gravitací u mě zabodovala. Gravitace samotná je plná otazníků. a Aningaaq v ní byl jedním z nich - jaký byl jeho osud? Jaký byl jeho život? Jaký byl jako člověk? A tenhle kraťas vysvětluje všechno, a co hůř, ještě i vysvětluje, jak to s Ryan Stone mohlo v klidu dopadnout. Uvědomnění si vlastního já a epizodičnosti vlastního života a jeho nutného konce, a k tomu připomenutí jeho začátku jako ve scéně, kdy se Sandra v Gravitaci svlíká z toho skafandru a leží tam jako embryo ve vzduchoprázdnu, a pak přijde tady Aningaaq a v sedmi minutách bez toho, že by prodal nějaké emoce, připomene začátek života, jeho konec, a všechno to mezitím. Myšlenkově je tak Aningaaq spíš jen doplněk k filmu, a sám o sobě neobstojí, nemá co nabídnout, ale dohromady s Gravitací funguje výtečně. ()
Zajímavým způsobem pojatý krátkometrážní film, který doplňuje výtečně natočenou Gravitaci. Kontrast Eskymáka s jeho rodinou v poklidu na Zemi, zatímco Sandra Bullock je v nekonečném vesmíru na hranici života a smrti. Nicméně mě to nedokázalo nijak více zaujmout, bral jsem to vážně spíše jako takový doplňek na už tak dost perfektním celku, který nic navíc už nepotřeboval. ()
Nebýt toho, že se mi vrátil ten pocit rozhovoru člověka, který nemá pevnou půdu pod nohama a uvědomuje si, že možná už ani nikdy mít nebude, a toho druhého, který stojí pevně nohama na zemi a neuvědomuje si, do čeho se to vlastně namočil, tak bych si ten kraťas ani neužil. Ale jelikož tam alespoň tenhle jeden pocit z celé Gravitace přetrval, byl jsem zase zpátky v kině a na chvíli jsem měl čistou hlavu. A to se cení. ()
Reklama