Kamisama to iu tóri

Děcka, děcka, pojďme si zahrát hru o přežití. Něco takového od tohle filmu očekával, Miike je všeuměl a každý žánr bez problému zvládne a školní survival už tu jednou byl "Aku no kyōten" a povedl se. Takže sem pevně doufal, že tenhle film, bude na stejné bázi jen s panenkou Daruma, s tím rozdílem, že bude dávat těžší a těžší úkoly. Ale Miike mně historicky prvně naprosto zklamal, to v tělocvičně ještě ušlo, ale zbytek ? Ten vyzněl naprosto do prázdna, lacině a divně, céčkové efekty a absence pořádného násilí, na jaké sem u Miikeho zvyklý. Bych ještě zvládl, ale herci kteří nedali do postav žádné emoce a navíc ani se nikomu v podstatě nešlo fandit. Nudné úkoly a nudnější záporáci, to rozhodně nezachrání. Tyhle věci srážejí film, na úplné dno. Miike tohle už nikdy ne, ještě u žádného z tvých filmů, sem se necítil takhle zklamaný a naštvaný. Proto raději Pazuru. (17.06.2015)

Tento film z Japonské kinematografie mě velmi zaujal a to pozitivně i negativně. Velmi si cením nápadu o vražedných hrách, podobně jako u seriálu Hra na oliheň (seriál) (2021). Mě osobně se tento styl a žánr líbí, ale do tohoto filmu to moc nezapadlo. Celkové mínění filmu by bylo i možná mnohem lepší, kdyby se tam nevraždili mladí studenti. Protože na rozdíl od již zmiňovaného seriálu ,,Hra na Oliheň´´ kde si každý dobrovolně vybral, zda se hry bude účastnit, ale zde NE!. Dále mi ve filmu neseděla celá pointa, ale možná jsem špatně vnímavý:-). Z filmu bych ubral trochu tu brutalitu a děti. Obecně kinematografie, kde se vraždí děti, podle mě moc nefunguje, ale někdo může mít i jiný názor. Můj finální verdikt zní, 3 hvězdy na zpracování a nápad a 2 mínusové hvězdy za některé za mě přehnané scény. (24.01.2023)

Už to říkám dlouho, ale tady jsem se ujistila – Fukuši Sóta je opravdu špatný herec. Vzhledem k tomu, že tu hraje hlavní postavu, tak to dost vadí na kráse. Nemluvě o tom, že již delší dobu chválím Kamikiho, jak je to dobrý herec, bohužel zde psychopata nezahrál kdovíjak přesvědčivě. Spíš naopak – jeho „kulení očí“ bylo až k smíchu. Zbytek hereckého obsazení byl velmi nevýrazný. Snad jediné, co mi přišlo povedené, byly efekty – na japonské poměry určitě něco nadprůměrného. Chápu, co tím chtěl básník říct (kritika mladých že by), ale nepovedlo se. Ačkoliv vcelku vkusně jsou tu vyobrazené vraždy všech školáků a školaček, přijde mi to bezúčelné, zbytečné, jen na efekt. V příběhu, který nemá hlavu ani patu a je děravější než moje ponožky. Tentokrát jsme si s Miikem opravdu nesedli. (24.05.2015)

Dal bych i odpad, ale to by nebylo fér vůči opravdu laciným nekoukatelným snímkům. Japonci opět promlouvají skrze totální demenci, břečku blbostí a nudy, přeplácanosti a hovadin, ve snaze filozoficky oslovit diváka a donutit ho přemýšlet o významu jejich díla. S veškerým zapřením jsem se dovtípil, že nejspíše naráží na přetechnizovanost a znuděnost japonské mládeže. A co je komu do toho ??? (11.06.2015)

Japonská kinematografie dále pokračuje ve stírání rozdílů mezi kinem a televizí, takže i nový film proslulého Takašiho Miikeho je jen první díl filmového seriálu podle populární komiksové série. Což znamená, že po dvou hodinách divák místo rozuzlení dostane jen vlezlou vějičku na druhý díl. Snímek přináší vyšinuté hyperstylizované zrcadlo soudobé japonské společnosti a krize hodnot mladé generace, ale příznačně pro apatii a těkavou nesoustředěnost cílového publika co chvíli od nosných prvků uhýbá k fantasmagorickým taškařicím. (13.04.2015)