Transformers: Posledný rytier

Možná o chlup uměřenější a ve výsledku ne tolik ubíjející jako čtyřka, ale pořád nejhorší film série, potažmo celé Bayovy výrobní linky. Všechno, co kdy dělalo jeho filmy špatnými, je zde znásobeno do obludných rozměrů. Vizuál je naleštěný jako prototyp Mercedesu a smyslný jako křivky doktorky z Oxfordu Laury Haddock. Každý (a jak mi po hodině došlo, tak opravdu každý!) záběr je přestylizovaný kýč, jemuž je podřízeno i to, že pokud mají hrdinové stát v protizáběru padajícího slunce, bude jeho západ trvat i celý den (kuk na hodinky při finále). A někde pod povrchem toho zvráceného fetiše se skrývá děj, který nedává ani kapku smyslu. Série nikdy neoplývala hlubokou inteligencí, ale vždy to vyvažovala určitou dávkou šílenosti a pokleslé zábavy (Devastatorovy koule). Tady se první hodinu děj nehne nikam a s přesunem do Anglie to ztratí i poslední zbytky běžného tvůrčího postupu o stavbě, vývoji, návaznosti a alespoň kapce logiky. Tady absentuje vše, a i když Anthony Hopkins cítí, že tohle je jeden velký tvůrčí přehmat, užívá si to s nedbalou elegancí. A tím to hasne. Michael Bay je posledním rytířem filmové zhovadilosti. (29.09.2017)

Film, ve kterém se důležité figury třeba i na hodinu vytratí z děje (přičemž Nemesis Prime je jenom strašák, ale žádná velká hrozba to není; souboj o hlavní ženskou hrdinku nakonec vyhraje profesorka, protože formule otec-dcera ze čtyřky nepovolovala milostné špičkování). Proč jednoho z robotů asi na minutu mluví Steve Buscemi? Co tam dělal John Turturro? O co tam přesně komu šlo a co přesně byl ten macguffin? Nikdy jsem nechápal tu nenávist vůči téhle sérii a nářky, že je až nepřijatelně hloupá a nezábavná. Ale tentokrát se k nim musím přidat. Dynamickou, nápaditou akci a jednoduchý příběh, ve kterém bych byl schopen usledovat, kdo, odkud a kam běží, jsem tentokrát nedostal. (22.06.2017)

"Hrozba nás může zabít. Ale tohle nás zabije jistě. A to za tři dny." Už se poprali? Ještě se asi někde perou, protože dvě a půl hodiny akce je pro transformery jen rozcvička. Divák to má trochu horší, ale já jsem se chvílemi dokázal i pobavit. Třeba při hrátkách s robotem sociopatem se dalo trochu té dětinské zábavy najít, při škádlení Cadea s Vivian se zase objevila troška té romantické komedie a taky jsem se dozvěděl zásadní informaci pro svůj další život - vždycky zabijí nejdřív právníky. Vlastně to byla jen digitální legenda o autobotech kulatého stolu, ale protože jsem něco takového vychytrale čekal, tak se nebudu rozčilovat, že to bylo slaboduché. Nic jiného se od toho totiž čekat nedalo. (11.02.2018)

*Megalomanská megapičovina je vysoce odborný filmově teoretický termit označující naprostou scénáristickou demenci, obalenou natolik obskurním *digitálním mrdníkem (totálně bezhlavé nadužívání počítačových triků), že tento už není schopen ani trochu kompenzovat příběhovou debilitu, naopak ji ještě podtrhuje a celek pak způsobuje rakovinu vkusu, mentální impotenci, chronické záněty logiky a terminální uhnívání sítnic. Přebaly blúrejů by rozhodně měly kromě výše uvedeného varování obsahovat i nechutné obrázky těch nejznetvořenějších downů, vyhřezlých mozků, zoufalstvím vypíchnutých očí a roztřepených konců míchy, bezradně pleskajících o prázdné lebeční dutiny. Pokud jste ovšem otylý nezletilý retard, co o sebe v pokojíčku na koberci s Medvídky Pů s mongoloidním výrazem a soustředěním přikousnutým jazykem blahoslaveně rozbíjí v Číně lisované karcinogenní výrobky firmy Hasbro, jste samozřejmě v suchu a jděte do toho! Čeká vás vzrušující a ani trochu otravná dvouapůlhodinovka nepřehledně chaotického poletování ingotů, železných traverz, suti a jiného bordelu, mezi kterými se autokokoti přeměňují v rytíře Kulatého transformátoru. Ano, dostanete k tomu také inspirující sofistikovanou přednášku z mykologie o tom, že to byli právě oni, měnivší se tenkrát místo z hnusných amerických kraxen na robohňupy z konů a transtriceratopsů, kdo za temného úsvitu anglosaské degenerace dovezl králi Gejtušovi z planety Slintajicího idiota v souhvězdí Velkého potratu onen slavný meč Transcalibur. Počítám, že další díl bude o tom, jak nám ti zkurvení zlí Disepšni ukřižovali Ježíše. Jedinými zkomírajícími záblesky na konci tunelu mozkové smrti jsou tu poměrně šarmantní a vtipná etuda Hopkinsovic Toníčka, jemuž zřejmě senilita dala zapomenout, jakým býval vybíravým charakterním hercem, a pak samozřejmě ta vskutku bez reptání ojetíhodná DaVinčiho velekunda, která nejen prokrvuje, ale dokonce i hraje, na rozdíl od MárkyMárka, jenž zase jako obvykle na molu jen koženě předvádí buzerantské trenky Kálvina Klajna. Prostě Zálivovi a jeho produkční partičce už dočista transpřeskočilo a megajeblo, a pokud se tahle pičoidní předražená hračkářská reklama čirou náhodou alespoň zaplatí, pak začínám ze strachu z celosvětové cerebrální apokalypsy kopat ve sklepě protikreténský kryt a ven vycházim jen v antimongoloidní roušce. (09.09.2017)

Sledování dalšího Transformers filmu mě opět fyzicky udolalo. Jenže tentokrát jsem se z katarze neprobral úplně pozitivně naladěn. Vlastně až na předposlední akt, kde se najednou všecko slejvalo mnohem konzistentněji a líbivěji, akorát že to nezanechalo delší účinek. A to je to o čtvrt hodiny kratší než-li mnou velice oblíbená čtyřka, o které jsem se před třemi lety vypsal velmi pozitivně. Ne, že by se Bayovi nepovedlo i napopáté posunout laťku ještě víc a totálně v destrukci zastínit snad všechny blockbustery, které kdy vznikly. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na scénu z X-menů, kdy Magneto zvedne stadion a dělá s nim psí kusy, což je na sílu vygradované finále a epika v něm téměř není. To T5 je tak moc epická, až požírá sama sebe v nelogičnostech nejhrubšího zrna, ve scénáři, v jehož zrcadle je i Rychle a zběsile měřítko realisticky natočeného filmu a product placementu, díky němuž jsou ty skomírající tržby vesměs všem úplně jedno. Jenže o tom to bylo vždycky a předchozí díl je v podstatě úplně stejně pitomý a zemřelo při něm spousta těch odvážnějších intelektuálů. Problém je, že ačkoliv je měřítko tak moc obrovské a 260 mega vyloženě plachtí po obrazovce v každém záběru, není to záživné. Ve filmu je jen několik scén, u kterých jsem mohl naplno vypustit své patnáctileté já a užívat si ten klasický Bayhem, na kterém už tolik let ujíždím, ovšem v celku jsem vizuálně Michaela Baye viděl, choreograficky už tolik ne. Buď jsem na to nebyl správně naladěn nebo jsem sklouzl k tendenci se více zaměřovat na komediální rovinu, v níž vévodí jednoznačně Anthony Hopkins. A stopáž bych už tentokrát tak o hodinu prokrátil. Když tak o tom přemýšlím dále, příběhově už se není kam posunout. Optimus Prime má svoji archnemesis, se kterou se musí vypořádat v každém díle, na děj se opět nabalí nějaké historické pozlátko, o němž v předchozích dílech nebylo ani vidu ani slechu (aneb když ve druhém díle vytěžíte pyramidy, víc už je jenom Stonehenge) a přibudou postavy, vymáchané v takovém nuzném stereotypu, až šustí papírem na míle daleko. To všecko k sérii neodmyslitelně patří. Ale už i já tentokrát doufám, že v Míšovi ještě zbyl nějaký pud sebezáchovy a další jeho filmový milník nás ještě čeká...mimo jeho producentskou dílnu a mimo Hasbro.. PS : Merlin naprosto cool postava, taky mě mohlo napadnout, že je to zamaskovaný Stanley Tucci...5.5/10 (26.06.2017)