Vyprážané zelené paradajky

Prijemny film o babach, ako sa ista pani znovu postavila na nohy. O peniaze ide  az v prvom rade ze jo, zarobilo to masaker pori takom rozpocte a uz len za to dam 4 hviezdy. Nieco ako Allenov film Alice 1990 - tam tiez reziser skumal zakutia zenskej psychiky  ba dokonca sa v nich aj dokonale vyznal. Vacsina chlapov sa Smazenych Zelenych rajcat boji, no a ja tiez. 70 % (10.01.2015)

Jeden z těch mile sentimentálních filmů, které nenakrknou, ale ani neposadí na zadek. To jistě není žádné mínus, ambice by téhle komorní "vánoční povídce" ani trochu neslušely. Životní moudro o nejvyšší výhře v podobě dobrého přítele je tu podáno nanejvýš vkusně i díky slušnému hereckému obsazení (obě Mary, roztomile pitomá Kathy Bates). Lasse Hallström si u svých Pravidel moštárny možná nějaká rajčata vybavil... (30.12.2009)

Film se mi moc líbil. Příběh dvou kamarádek, jejichž život nebyl vůbec lehký, ale ani fádní. Trochu rodinných tragédií, trochu Ku-Klux-Klanu, jeden soudní spor. To všechno poslouchá Evelyn v domově důchodců od staré dámy. Mění se tím její pohled na svět i její život. Film nepostrádá napětí, ale ani vtip. Je skvělý a ráda si ho pustím někdy znovu. (25.05.2017)

Nádhera, krásný, milý filmeček. Tady měly být Oscarové nominace proměněny. Ta nadčasovost je neuvěřitelná, nevěřil bych, že jde o víc jak 20 let starý film. Je vidět, že Jon Avnet dal do své prvotiny asi vše, co v něm dřímalo a vykouzlil velice příjemný, dojemný film. Ještě se mi snad ani nestalo, aby mě tyhle odvyprávěné filmy z pohledu postarší osoby, která už má život za sebou, chce předat své vzpomínky a nenechat je vyhasnout, nechytly za srdce. Měl jsem trochu obavy, aby se herečky neprojevovaly až moc afektovaně, ale nakonec se i Kathy Bates udržela v toleranci :) Možná o jeden stupeň budu trochu nadhodnocovat, ale co už. :)) 85% (10.09.2012)

Skvelý film, môj obľúbený. Väčšina mužov sa VYPRÁŽANÝCH ZELENÝCH PARADAJOK bojí. Titulné i podporné úlohy hrajú samé ženy. „Poriadne“ tu účinkujú v podstate len dvaja chlapi, z nich jedného rozseká na sračky vlak behom prvej polhodiny a druhý len sedí pred televízorom a prejedá sa. Inak baby, kam len pozriete. Chichocú sa z malých mužských penisov (a máte pocit, že by sa chichotali aj z veľkých) a pobehujú po kuchyni v celofáne. Snímka vznikla podľa knihy spisovateľky a tá zároveň (s ďalšou) ženou napísala scenár. Že to režíroval chlap, je v podstate neuveriteľné. Film je to úžasný: smutný i veselý, tragický i bizarný, celofánový i čokoládový, obohatený nostalgickou atmosférou čias, kedy ešte neboli cesty plné áut (a ak ste na nich nejaké stretli, zatrúbili ste im alebo ste na šoférov aspoň kývli) a človek mohol chodiť bosý a nebáť sa, do čoho stúpi. Prípadne mohol niekoho rafinovane zabiť a ono sa to v tej dobe „nejako" stratilo. A možno aj nie. Trocha ako (ženské?) PRI MNE STOJ! (ale možno aj nie). (30.04.2005)