Get On Up - Príbeh Jamesa Browna

Vím, že film "Get On Up - Příběh Jamese Browna" se nejspíš snažil o originalitu, ale přeházený děj mě jako diváka nijak neoslovil, ba naopak nejprve jsem se s tím chaosem kapku nedokázala sžít.. Od poloviny filmu jsem si (především díky výborné muzice a vynikající choreografii) zvykla.. Chadwick Boseman podával vynikající taneční výkon, ale všeobecně jako herec mi moc nesedl.. Dost mě rušily občasné promluvy k divákovi, které se mi naopak v "Jersey Boys" líbily.. Nevím, jestli je to náhodička nebo podvratný záměr, že se oba filmy téhož roky shodly na podobném zpracování.. Hudbu jsem si ráda poslechla, tu mám ráda, a jako neskalní fanoušek jsem pozadí moc neznala, tak jsem ráda za přiblížení doby.. Krkolomně převyprávěno a film ničím nad tuctovými hudebními životopisnými dramaty nevyčnívá.. (23.10.2016)

Ale jo, on je to celkem dobrý, životopisný film, kde si hlavně představitel hlavní role říká o to, aby se o něj lidé více zajímali. Jsou zde momenty, které jsou výborné a které jasně říkají, že nikdo není takový, jak na první pohled - nebo v televizi - vypadá, ale stejně si nemůžu pomoct, že je to něco, co už člověk viděl. Není to v ničem tak skvělé. (31.12.2014)

Životopisné dílo s drama prvky snažící se vystihnout příběh fenomenálního zpěváka a originálního člověka. Nutno říci, že film nám ukázal, že James měl těžké dětství a v dospělosti byl velice samolibý a sebestředný, což asi nebyl hlavní záměr tvůrců. Avšak o jeho hudebních kvalitách nemůže být sporu, přišel na trh s něčím novým a udělal ze sebe hvězdu na kterou, například kvůli písničce I feel good, budou vzpomínat ještě další generace. Dávám zelenou lidem, kteří se snaží vyjít a prorazit s něčím novým a Jamesovi se to podařilo. Je zajímavé, že mnoho těchto lidí nemělo jednoduchý život a k své bohaté budoucnosti se prokousali trnitou cestou. Tate Taylor zrežíroval život tohoto muže tak nějak rychle, možná málo výrazně, ale naopak vše podstatné vystihl. Dávám 70% - tři hvězdy. (11.01.2015)

Hudební čísla a výkon Chadwicka Bosemana jsou skvělé, ale jinak to pro mne byl jen další v řadě hudebních životopisů, lišící se snad jen menším než obvyklým množstvím drog. A když už Brownovy hříchy tvůrci vzpomenou (daňové úniky), mají to za splněné. Podobně scenáristicky odbytý je i jeho osobní život. Za dvě a čtvrt hodiny jsem se toho o kmotrovi soulu moc nedozvěděl. Takže na víc než tři hvězdičky není nárok. (29.08.2023)

Tím jednoznačně nejlepším jsou hudební záběry, tedy scény z koncertů, které jsou natočeny takřka dokonale – mají skvělý rytmický střih, výtečné celkové i detailní záběry, bezchybné jsou i herecké výkony protagonistů, doslova převtělených ve zpěváka a jeho doprovázející „mašinu“. Je dost možné, a vlastně i pravděpodobné, že právě hudební složku si producent Mick Jagger ohlídal se zvláštním důrazem. Ostatně Brownovy koncerty dobře znal už od svého mládí a jako osobnost jej obdivoval.Film vypráví Brownův život v mozaikovitých scénách, jsou zde vlastně všechny konstanty podobných příběhů: těžké dětství, postavení se na vlastní nohy, první úspěch, první pád, jejich střídání a konečné postavení v americkém hudebním panteonu.Jenomže mluvíme o Brownovi, a tak je vše jaksi dvojnásobné: tam, kde v jiných filmech pophvězdy jen lehce vyšilují, tam Brown rovnou střílí. Velký problém filmu není ani tak jeho klipovitost jako spíš zásadní pasáže, brané až příliš letem světem (kriminály, drogy), a hlavně pak režisérovy až příliš umělecké ambice.Ty se prostě do kontextu filmu nehodí. A když malý Brown ve zpomalených prostřizích pronáší hluboké pravdy dospělého, je to spíš k smíchu než k obdivu. (16.06.2020)