Get On Up - Príbeh Jamesa Browna

To, ze se nekdo rozhodne nevypravet zivotopisny film linearne, z nej jeste neudela obr originalni masterpiece. Snimek se mi pokusil vysvetlit, proc byl James Brown, jaky byl. Nevysvetlil. Nema "srdicko", ani inteligentni dialogy, ktere by alespon navodily zdani chladne "uveritelnosti". Misto toho si divak vyslechne kybl patosu a vzdy, kdyz ho neco zaujme, tak film zase uskoci jinym smerem. Obcas se po hodine vrati, obcas ne. I kdyz to cele ma pres dve hodiny, stejne sledujete, jaky asi byl nejaky James Brown. Ale nemuzu souhlasit s nekolika komentari - o tom "proc" se dozvite minimum. (14.02.2015)

Životopisné dílo s drama prvky snažící se vystihnout příběh fenomenálního zpěváka a originálního člověka. Nutno říci, že film nám ukázal, že James měl těžké dětství a v dospělosti byl velice samolibý a sebestředný, což asi nebyl hlavní záměr tvůrců. Avšak o jeho hudebních kvalitách nemůže být sporu, přišel na trh s něčím novým a udělal ze sebe hvězdu na kterou, například kvůli písničce I feel good, budou vzpomínat ještě další generace. Dávám zelenou lidem, kteří se snaží vyjít a prorazit s něčím novým a Jamesovi se to podařilo. Je zajímavé, že mnoho těchto lidí nemělo jednoduchý život a k své bohaté budoucnosti se prokousali trnitou cestou. Tate Taylor zrežíroval život tohoto muže tak nějak rychle, možná málo výrazně, ale naopak vše podstatné vystihl. Dávám 70% - tři hvězdy. (11.01.2015)

Záhadně upozaděné hudební drama (jen 67%?!) s velmi sympatickým hop-sem-hop-tam střihem povyšujícím jindy šablonovité curriculum vitae, jak otloukánek z chatrče ke slávě přišel, na téměř adrenalinovou jízdu, zvlášť když tam James Brown kopne funky, nestačíte sledovat nohy skvělého Chadwicka Bosemana. (02.02.2015)

Mám rád životopisné filmy a o hudebnících ještě víc. James Brown byla zajímavá postava, ale jeho portrét v tomhle filmu byl rutinně zpracován a bez jeho démonů. Spíše to byl pochvalný medailonek zarytého fandy, než plnohodnotný životopis, kde temná stránka byla jen jemně načrtnutá, aby se neřeklo. Navíc to nepřehledné skákání mezi roky mi už začínalo trochu vadit, stejně jako Brownovi stálé pomrkávání do kamery, které mělo zřejmě tu danou scénu ještě dovysvětlovat těm méně chápavým, co mají jen pět tříd základky. Dost scén bylo zkrácených a některé byly jen načrtnuté, ale už nedovyprávěné. Pointa scéna pak chyběla někde úplně. Nebýt hudební složky filmu a výkonu Bosemana, bylo by hodnocení ještě nižší. (07.02.2015)

Myslel jsem, že v devět večer půjde v multiplesku na film o Jamesovi jen ten, kdo chce jít na film o Jamesovi. A ona půlka lidí odešla! No dobře, uvedu to na pravou míru - zbylo nás pět "pozůstalých". Vzhledem k tomu, že kvůli hudbě ani kvůli herectví nebyl důvod odcházet, museli ty lidi bejt rasisti - film je totiž dost noir ve smyslu, že bílejch se tam moc nevyskytuje. Rasista jsem asi i já, páč jsem opět během sledování toho množství černochů dostal děsnou chuť na fried chickin, ač se tam na rozdíl od The Help objeví jen jednou. The Help to připomíná i tim, že z těch pár bílejch, co se tam vyskytne, nejsou někerý vykreslený zrovna lichotivě, hlavně ale použitím Violy Davis a Octavie Spencer. Dalším následkem tohoto filmu bude návštěva ajTjůnz. Taková pecka, jako Ray to není, ač je herecký výkon Chadwicka Bosemana strhující a srovnatelný s Jamiem Foxem - častý použití nelinearity vyprávění tady totiž neni úplně zvládnutý, čimžto pádem poněkud mate a sráží to muj dojem z jinak fakt skvělýho filmu někam těsně pod osumdesátku. (19.11.2014)