Whiplash

Energií nadupaná (reálně hrozí křeče v nohou od nonstop podupávání si do rytmu) "bubenická Olověná vesta dle not prvního Rockyho", která však nejednou (a především zbytečně) sobě sama nesportovně podrazí nohy prvoplánově vyhrocenou emoční vykalkulovaností v chování (záměrně) nesympatických postav/dějových zvratech. A tak se na Whiplash dá aplikovat stejná otázka, kterou sami tvůrci v průběhu stopáže nepřímo divákovi pokládají: Stálo/stojí (jim) to za to? (10.01.2015)

Odhodlaný, zneuznaný, ambiciózní a posedlý bubeník (po Divergenci a Two Night Stand by mě nenapadlo, že se Teller ukáže v něčem takového ražení jako Whiplash a ještě ve více než dobré formě) vs. nekompromisní, puntičkářský, precizní a místy opravdu šílený dirigent (nesmírně charismatický Simmons). Výborná technická a vizuální stránka, strhující příběh (i když hlavní postava je svým způsobem arogantní a sebestředná, musíte jí maximálně fandit), vyhrocené, extrémní ale na druhou stranu i dost realistické scény, chytlavá bubenická čísla a navrch spousta emocí (rychle proměnlivých jako Tellerovy rytmické přechody). Pak lahůdka v podání perfektního finále a na první pohled možná lehce ustřihnutý, na druhý však vlastně ten nejlépe udělaný závěr (žádné dojímání, plácání po zádech, romantické znovusejití a další zbytečné věci navíc). Whiplash mi zatraceně sedl, zcela mě pohltil a za odměnu mu tedy přiklepávám 5*. (15.02.2015)

Film, který ve mně probouzí emocionální pocity při kterých jsem si zamiloval kinematografii. A to jsem jazz nikdy neposlouchal. ___ To procítění do melodie, rytmu, citu klepnutím do bubnů, lehkým dotykem na nástroj, vše musí pasovat (nejen ve vážné hudbě) do nejmenších detailů. Každý hudebník má v duši zápal do melodie, je to ten kdo ovládá svůj nástroj a když začne rezonovat, jeho umění proniká do naší duše. Podobný postup má i filmová režie - práci s herci a divákem, tvůrcovi myšlenky přenesení na stříbrné plátno. _______ Démonický J.K. Simmons. Skvělý Miles Teller. Perfektní režie. Whiplash má v mém srdci stejnou váhu jako Billy Elliot. (08.03.2015)

„JSI BEZCENNEJ KUS HOVNA, KTEREJ NEMÁ ŽÁDNÝ KAMARÁDY, JEHOŽ MAMINKA OPUSTILA TATÍNKA, KDYŽ ZJISTILA, ŽE TO NENÍ EUGENE O'NEIL. A KTEREJ TADY TEĎ SOPLÍ, JAKO MALÁ 9LETÁ HOLKA, PO MEJCH BUBNECH. TAKŽE, DO PRDELE, NAPOSLEDY. ŘEKNI TO NAHLAS!…“ /// Pár dní jsem váhal, jestli žánr „hudební drama“ … prostě kokotin jsem už letos viděl dost. A víte co – na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to! V područí arogantního despoty nemusíte bejt jen v kolbence, ale i v kapele (V rockový? To bych tomu čurákovi urval palici a nasral do krku!). V rockový asi ne, ale když chcete hrát na Shafferově konzervě první bubny, tak vás to zocelí. Nebo zabije. Seznámení se dvěma magorama stálo opravdu za to. Příběh se motá kolem muziky, takže je dost možný, že budete protézou mlátit do stolu (protější sedačky nebo vo zem, záleží, kde vás vodložej). Ale klidně by mohl bejt o jakýkoliv jiný činnosti (péčko? Ty jo, teď nevím…). Místy to je koncert nejen hudební, ale hlavně Jonathan Kimble Simmons předvede všechno, co se nejen v Oz naučil. Nikdy jsem nebyl obdivovatelem dlouhejch bubenickejch sól. Proto jen 4*. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsou věci, kvůli kterejm bych se nechal zabít. Třeba hudba. 2.) Mám kapelu (vod děvky? Tak to asi bubínkama nespravíš…). 3.) Thx za titule ,,_coffee_“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.01.2015)

Talent rozhodně není vše, ba naopak, talent je jen začátek, neboť k tomu, aby člověk v něčem dosáhl vrcholu, je zapotřebí mnohem víc... Před rokem tady byli Rivalové, kteří říkali, že k dosažení maximálního výkonu je třeba kvalitní soupeř, nyní zde máme Whiplash, který nade vše vyzdvihuje úlohu trenéra. Jako člověk, který se také snažil být v něčem nejlepší, mohu potvrdit, že oba filmy mají pravdu. J.K. Simmons je prostě číslo a roli ve Whiplash mu zkrátka nezapomenu - je to voják s taktovkou, je brutální, vtipný a ač se to nezdá, dělá to správně. Whiplash určitě není velkolepý (hudební) film, naopak nemá kdovíjak rozvinutý scénář a působí spíš komorně, ovšem píle hlavního hrdiny, přístup jeho trenéra a všudypřítomná soutěživost z něj dělá nefalšovaně zábavný, energický film. Pátá hvězda je pak za to, že mám rád úderný jazz... 9/10 (19.01.2015)